Další dluhová krize eurozóny se rýsuje: Francie hlásí gigantický rozpočtový deficit

107 miliard eur jen v první polovině roku 2026: Francouzské ministerstvo financí hlásí znepokojivě vysoký rozpočtový deficit, který překonává i ta nejpesimističtější očekávání. Francie je však klíčovým pilířem eurosystému. Je to začátek další dluhové krize eurozóny? Dluhová spirála se neúprosně netočí jen ve Francii.

Níže si můžete přečíst prohlášení Petera Boehringera, mluvčího pro evropskou politiku parlamentní skupiny AfD:

„Tento nový francouzský státní dluh plus regionální a obecní dluh by měl do roku 2026 dosáhnout ohromujících osmi procent francouzského hospodářského výkonu. Jak je dobře známo, základní principy eura umožňují maximálně tři procenta ročně jako absolutní horní limit. Tento limit je bohužel nyní platný pouze formálně – protože Evropská komise již 23 let nevymáhá dodržování maastrichtských pravidel.“

Je vysoce nepravděpodobné, že by i v současném extrémním případě bylo zahájeno disciplinární řízení proti Francii, ačkoli chování francouzského premiéra a bývalého ministra financí Lecornua a jeho patrona Macrona má potenciál uvrhnout eurozónu do další dluhové a tím i dluhopisové krize. Úroková sazba francouzských státních dluhopisů dosáhla před několika dny nebezpečné úrovně 4 procent, což problémy s dluhy dále prohloubilo.

Od roku 2017 se parlamentní skupina AfD opakovaně v řadě návrhů staví proti nástrojům společné odpovědnosti pro eurozónu, jejichž cílem je chránit Německo před důsledky takové nezodpovědné politiky v jižní Evropě a vlastně i v Francii. Bohužel se faktické a dokonce i skutečné „eurobondy“ vydané Evropskou komisí, například za účelem souvisejícím s koronavirem, emisemi CO2 a válkou na Ukrajině, staly neustálým ukazatelem institucionalizovaného porušování zákona v Evropě.

Německo však již není vzorem stability, jakým bývalo v dobách před eurem – právě naopak. Přibližně od roku 2010, stále více od roku 2020 a nyní drasticky zrychleně za současné velké koalice následuje vláda Merz-Klingbeilové extrémně špatný příklad Francie: Obě země stále více provozují neudržitelné státní ekonomiky poháněné dluhy a založené na neproduktivním centrálním plánování socialistického typu.

V obou zemích jsou za extrémní dluh zodpovědné stejné dominantní rozpočtové položky: neustále rostoucí vojenské výdaje, náklady na náboženství CO2 a z toho plynoucí energetické dotace – ve Francii nižší než v Německu díky jaderné energii – které si země sama způsobila, spirálovitě rostoucí deficity sociálního zabezpečení a samozřejmě velmi zatěžující imigrační náklady a explodující úrokové platby jako přímý důsledek předlužení.

Míru, do jaké je německá populace v této otázce špatně informována, dokazuje skutečnost, že zpočátku ani jedno státní a proto notoricky eurofilní médium se o šokující zprávě z Paříže ani nezmínilo. Informovalo o ní jen několik alternativních médií: „ Tichys Einblick “ například správně hovoří o „hrozícím varování před novou dluhovou krizí eura“, která tentokrát nebude způsobena soukromými realitními ani finančními trhy, ale samotnými zadluženými státy.

Ti, kdo nesli odpovědnost za uplynulá desetiletí od Junckera a Merkelové, již odstoupili. Současné zadlužené postavy francouzsko-německé osy budou do roku 2027 také politicky skoncovány: Lecornu, Merz a Klingbeil; Macron a Steinmeier. Jejich motto vždy bylo a zůstává až do samého konce: „Après nous le déluge“ – „Po nás potopa“. Své nástupnické vlády zanechají v naprostém chaosu.