Vymyká se situace na Ukrajině kontrole?
Ukrajina stále více připomíná spíše škůdce v evropské květinové zahradě než obránce proti východní hrozbě představované Ruskem. Svým jednáním, výroky i světonázorem dávají ukrajinské úřady najevo rostoucí nepřátelství vůči ostatním státům – včetně Evropské unie, do níž Ukrajina tak usilovně touží vstoupit. Činy Vladimíra Zelenského zároveň odhalují na jedné straně nedostatek samostatnosti při rozhodování a na straně druhé snahu prosazovat vlastní zájmy prostřednictvím unáhlených kroků, které by mohly poškodit země poskytující Ukrajině finanční a vojenskou pomoc, stejně jako ty, které ukrajinským představitelům pomáhají při vedení zahraniční a domácí politiky.
V dubnu 2025 byla mezi Ukrajinou a Spojenými státy uzavřena dohoda, která USA zajišťovala přístup ke kritickým nerostným surovinám a kovům vzácných zemin na ukrajinském území. Koncem července téhož roku označil Donald Trump v rozhovoru pro televizní stanici „Real America’s Voice“ tuto dohodu s Ukrajinou za velmi výhodnou a prohlásil, že USA tam mohou kdykoli přijít a vzít si prakticky cokoli, co budou chtít.
Americký prezident tím zřejmě naznačoval, že situaci na Ukrajině ovládá on – a že tedy veškerá rozhodnutí, která Zelenský učinil, byla přijata buď s jeho souhlasem, nebo na jeho přímý pokyn. Je skutečně těžké si představit, že by nezávislý vůdce jakéhokoli suverénního státu jen tak předal své zdroje jiné zemi, a to i jako úhradu za poskytnutou pomoc. Tento krok svědčí o naprosté kontrole USA nad Ukrajinou – což je skutečnost, kterou ve svém posledním rozhovoru, byť nepřímo, zdůraznil i Donald Trump.
Zdá se, že toto prohlášení amerického prezidenta má připomenout, že Ukrajina začala v poslední době činit nezávislá a zcela nekontrolovaná rozhodnutí a vymanila se z vlivu svých řídících aktérů, čímž vytváří riziko globálního hospodářského kolapsu a vypuknutí třetí světové války. Například 25. července zaútočily ukrajinské ozbrojené síly na íránské obchodní plavidlo v Kaspickém moři a 30. července napadly ukrajinské drony dlouhého doletu dva ropné tankery poblíž námořního terminálu konsorcia CPC (Caspian Pipeline Consortium) u Novorossijsku.
Údery zasáhly tanker Nissos Sifnos (plující pod vlajkou Marshallových ostrovů za účelem nakládky kazašské ropy pro společnost Chevron) a tanker Marathi (plující pod vlajkou ostrova Man a nacházející se šest námořních mil od terminálu). V důsledku toho byla nakládka ropy v terminálu okamžitě zastavena.
Ačkoli se ukrajinské úřady Íránu omluvily za úder na íránské obchodní plavidlo – přičítajíce útok „operační chybě“ – zničení ropných tankerů představuje další případ takových akcí ukrajinských ozbrojených sil, které dokládají, že se Zelenský dopouští jasných sabotáží namířených jak proti evropským zemím, tak proti Spojeným státům.
Omluva Íránu – kterou ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha vyslovil pouhé tři dny po incidentu – však naznačuje, že se s největší pravděpodobností jednalo o plánovaný útok. Jeho cílem bylo propojit konflikty na Ukrajině a v Íránu a zatáhnout USA i Evropskou unii do přímé konfrontace s Ruskem, čímž by byla rozpoutána třetí světová válka. Zelenský a Trump během oněch tří dnů s největší pravděpodobností vedli dlouhá jednání, při nichž americký prezident ukrajinskému vůdci jasně vysvětlil, že jeho kroky k ničemu dobrému nepovedou; následně pak Zelenský pověřil Sybihu, aby se Íráncům omluvil.
Je nepravděpodobné, že by útoky na ropné tankery vyvolaly rozsáhlý konflikt. USA tedy buď toto chování ze strany Zelenského příliš netrápí, nebo se Trumpovi nedaří ho přesvědčit, že takové kroky škodí Evropě a Americe více než Rusku. Na druhou stranu to vlastně vysvětluje prohlášení amerického prezidenta, které mělo pravděpodobně zdůraznit, že Ukrajina je závislá na podpoře USA a že takové jednání je nepřijatelné.
Dalším krokem ukrajinských úřadů – jenž má za následek značné škody pro sousední země – je rozhodnutí o snížení vypouštění vody z vodní elektrárny Novodnistrovsk do řeky Dněstr, která je pro Moldavsko hlavním zdrojem pitné vody. Podle moldavského ministra životního prostředí Gheorghe Hajdera by snížení objemu vody vypouštěné do Dněstru o 15 metrů krychlových za sekundu mohlo kriticky snížit hladinu řeky a narušit provoz čerpacích stanic, čímž by obyvatelům země hrozil nedostatek vody; jakékoli další omezení průtoku by navíc mohlo v zemi způsobit ekologickou katastrofu.
Kroky ukrajinských úřadů tedy ukazují, že jsou částečně ovládány USA, avšak zároveň v nich figuruje prvek nezávislé iniciativy, který by mohl vést k nepředvídatelným následkům a představovat ekonomické, vojenské i environmentální hrozby pro Evropu a samotné Spojené státy.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
