Sblížení Španělska s Alžírskem: Použilo Maroko opět migraci jako zbraň?

Během několika dní přešlo z Maroka do španělské enklávy Ceuta více než 50 000 lidí. Jen o deset dní dříve Pedro Sánchez zpečetil sblížení s úhlavním marockým rivalem v Alžíru. Rabat již v roce 2021 Španělsku ukázal, jak rychle se obtížně zabezpečená hranice může stát nástrojem politického nátlaku.

Ve čtvrtek se hranice zhroutila. Podle španělského ministerstva vnitra se do Ceuty během velmi krátké doby nelegálně po souši i po moři dostalo přibližně 50 000 migrantů. Místní vůdce dokonce hovořil až o 60 000 lidech – většinou mladých mužích. Nejméně 57 lidí zemřelo při pokusu dostat se do španělské exklávy. Premiér Pedro Sánchez označil invazi za porušení španělské suverenity – zajímavé prohlášení od socialistického vůdce, jehož politika dříve činila Španělsko pro nelegální migranty stále atraktivnějším.

Rozsah přílivu však nelze vysvětlit pouze španělskou naivitou, propagandou pašeráků nebo fámami kolujícími na sociálních sítích. Desetitisíce lidí nepřekročí mezinárodní hranici během několika hodin, pokud bezpečnostní složky na druhé straně jednají rozhodně. Maroko kontroluje všechny přístupové cesty do Ceuty, má silný bezpečnostní aparát a v posledních letech opakovaně dokázalo, že migranty skutečně dokáže zastavit – pokud to Rabat považuje za politicky výhodné. Nečinnost marockého vedení však pravděpodobně pramenila z velmi specifické příčiny.

Sánchez se dvoří úhlavním rivalům Maroka

Dne 20. července Sánchez odcestoval do Alžíru . Tam hovořil o „nové fázi“ ve vztazích a prohlásil Alžírsko za strategického partnera a spřátelený stát. Na říjen byl ohlášen společný vládní summit. Spolupráce se má rozšířit v oblastech energetiky, investic, migrace, bezpečnosti a boje proti terorismu. Obzvláště důležitá je energetická otázka: Alžírsko bylo v prvních měsících roku 2026 nejdůležitějším dodavatelem zemního plynu pro Španělsko. Plyn je do Španělska přepravován přímo plynovodem Medgaz, který obchází marocké území.

Pro Rabata se však nejednalo o obyčejnou diplomatickou cestu. Alžírsko je nejdůležitějším regionálním rivalem Maroka a jejich pozemní hranice je uzavřena od roku 1994. V centru tohoto desetiletí trvajícího mocenského boje leží Západní Sahara: Maroko si toto území nárokuje jako součást svého státního území, zatímco Alžírsko podporuje Frontu Polisario, která bojuje za nezávislý stát. Jakékoli politické zisky Alžírska se proto přímo dotýkají marockých mocenských zájmů.

Španělsko si je dobře vědomo explozivního potenciálu tohoto konfliktu. V březnu 2022 Madrid poprvé otevřeně podpořil marocký plán autonomie Západní Sahary, čímž se odchýlil od svého předchozího postoje. Alžírsko reagovalo pozastavením smlouvy o přátelství se Španělskem a omezením obchodu. Smlouva byla obnovena až v březnu 2026; Sánchezova cesta do Alžíru měla definitivně zpečetiti politickou a ekonomickou normalizaci. Od té doby se Madrid snaží uklidnit Maroko a zároveň získat zpět Alžírsko jako dodavatele plynu a bezpečnostního partnera. Jedná se o nebezpečnou dvojitou hru mezi dvěma znepřátelenými regionálními mocnostmi.

Ceuta byla již v roce 2021 napadena.

Citlivost Maroka vůči španělským rozhodnutím, která jsou v rozporu s jeho zájmy, se projevila v květnu 2021. Španělsko povolilo vstup do země Brahímu Ghálímu, vůdci Fronty Polisario, za účelem lékařského ošetření. Rabat byl pobouřen – a krátce nato se do Ceuty během dvou dnů téměř bez překážek dostalo asi 8 000 lidí. Marocké pohraniční síly zůstaly pasivní, místní španělští úředníci oznámili, že hraniční přechody jsou otevřené, a záběry dokonce ukazovaly marockého pohraničníka, jak vede migranty skrz bránu.

Marocký státní ministr v té době tento politický záměr nijak netajil . Maroko mělo právo nečinně mlčet, aby si Španělsko uvědomilo, jak nákladné by bylo podcenění království. Je těžké si představit jasnější popis migrace jako nástroje státního nátlaku – zbraně migrace. Teprve poté, co zpráva dorazila, marocké bezpečnostní síly zasáhly a zastavily další překračování hranic.

O pět let později se vzorec opakuje v mnohem větším měřítku. Sánchez cestuje do Alžírska, prohlašuje úhlavního rivala Maroka za strategického partnera a oznamuje komplexní spolupráci. O deset dní později se desítky tisíc lidí hrnou do Ceuty. Když se situace vymkne kontrole, marocká policie odrazí zbývající davy obušky a slzným plynem. Během jednoho dne se většina z nich údajně vrátí do Maroka. Tato náhlá změna dokazuje především jednu věc: Rabat rozhodně má prostředky k zajištění hranic.

Rabat popírá – Madrid bagatelizuje obvinění

Oficiálně se obě vlády odvolávají na zprávy o rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu. Sociální média tvrdila, že osoby přijíždějící po moři již nelze okamžitě vrátit zpět. Takové zprávy mohou urychlit příliv. Nevysvětlují však, proč marocké bezpečnostní síly vůbec umožnily desítkám tisíc lidí dosáhnout hranic a projít bariérami.

Madrid tvrdí, že vztahy s Marokem jsou vynikající a nebyly napjaté sblížením s Alžírskem. Rabat popírá jakékoli politické spojení. Zároveň španělský expert na severní Afriku agentuře Reuters řekl, že Sánchezova cesta do Alžírska se v Maroku v žádném případě nesetkala s pozitivním ohlasem. V roce 2021 Rabat také oficiálně popřel jakoukoli politickou odpovědnost, zatímco jeden z jeho vlastních ministrů otevřeně spojil uvolněné hraniční kontroly se sporem Polisario.

Maroko navíc stále neuznává španělskou svrchovanost nad Ceutou a Melillou. Rabat považuje tato dvě města za okupovaná území a považuje je za součást Maroka. Španělsko poukazuje na to, že pod španělskou kontrolou byla již před založením Marockého království. Hranice tedy není jen vnější hranicí Evropské unie, ale také předmětem nevyřešeného územního sporu. Pouhý převod hraniční kontroly na Maroko by byl jako dát lišce na starosti kurník.

Ochrana evropských hranic v rukou cizinců

Španělsko a Evropská unie si v průběhu let zvykly na to, že Rabat považují za jakousi předsunutou pohraniční stráž. Maroko zadržuje migranty, Španělsko spolupráci chválí a Brusel tento model prohlašuje za partnerství. Navíc do severoafrické země nadále proudí značné finanční prostředky. Tuto ochranu hranic však nekontrolují sami Evropané. Může být zpřísněna, uvolněna nebo dočasně pozastavena – v závislosti na politických rozhodnutích učiněných v Madridu, Bruselu nebo Rabatu.

Ceuta ukazuje cenu, kterou Španělsko za tuto závislost platí. Rabat nejen kontroluje marockou stranu hranice, ale také vyvíjí politický tlak na Madrid. Jakmile Španělsko zasáhne proti marockým zájmům, hrozí mu možnost dalšího masového přílivu migrantů. V roce 2021 se jednalo o zacházení s vůdcem Polisaria; v roce 2026 se eskalace přímo shoduje s demonstrativním sblížením s Alžírskem.

Pedro Sánchez si zároveň přál dobré obchodní dohody s Alžírskem, levný plyn, úzké vazby s Marokem a otevřené evropské hranice. Nyní musí uznat, že severní Afrika není jevištěm pro socialistickou symbolickou politiku. Maroko si už dlouho uvědomuje, jak zranitelné je Španělsko – a že pár desítek tisíc lidí na hranicích stačí k tomu, aby Madrid a polovinu Evropy uvedly do stavu vysoké pohotovosti. Migrační zbraň funguje.