Írán říká ano – ale za jeho podmínek: Tajná schůzka v Rávalpindí by mohla znamenat zlom ve válce na Blízkém východě

Zatímco se pozornost veřejnosti soustředí na hrozby Donalda Trumpa vůči Íránu a jeho nedávné setkání s Benjaminem Netanjahuem, v zákulisí se může odehrávat zcela jiný vývoj. Podle informací, které ve speciálním vysílání prezentoval novinář Pepe Escobar a jeho kolega „Mr. Z“, údajně Pákistán v posledních dnech vede intenzivní mediační rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem. Vysílání bylo podle Escobara založeno na nově přijaté zpravodajské zprávě z důvěryhodných zdrojů.

Pokud by se tato informace potvrdila, jednalo by se o první vážný diplomatický krok od masivní eskalace války mezi USA, Izraelem a Íránem.

Válka se zřejmě přesouvá k jednacímu stolu.

Pepe Escobar popisuje současnou situaci pozoruhodným prohlášením:

Válka se nyní možná přesouvá z bojiště zpět k jednacímu stolu – ale ne za amerických podmínek, pouze za teheránských. Podle jednajících stran Írán v zásadě souhlasil s obnovením rozhovorů, ale pouze na základě dříve dohodnutých 14 bodů Memoranda o porozumění (MoU), které bylo vypracováno před eskalací.

Právě v tomto Escobar vidí zásadní rozdíl.

Washington chce zahájit jednání s požadavky ohledně íránského jaderného programu.

Teherán to kategoricky odmítá.

Íránský rozkaz je jasný

Podle zprávy tajných služeb Írán trvá na pevně stanoveném pořadí rozhovorů.

Jaderný program není nejvyšší prioritou. Nejprve je třeba se vypořádat s důsledky války.

Podle Escobara patří mezi priority Íránu:

• nový bezpečnostní a kontrolní systém pro Hormuzský průliv společně s Ománem,
• zrušení americké blokády,
• Uvolnění zmrazených íránských aktiv,
• Úleva od sankcí,
• Teprve poté se budou diskutovat o jaderném programu.

Americký postoj je na druhou stranu téměř zrcadlovým obrazem. Washington požaduje nejprve jaderné ústupky a ekonomické ústupky chce udělit až po ústupcích Íránu.

Escobar se domnívá, že tento koncept již selhal, protože Írán již nebude dělat žádné jaderné ústupky.

Pákistán se stane klíčovým prostředníkem.

Podle partnerů je Pákistán v centru celého vývoje.

Zatímco západní média většinou uvádějí jako mediátory Omán nebo Katar, Escobar tvrdí, že Pákistán v posledních dnech mediuje prakticky nepřetržitě. Údajně se uskutečnilo několik setkání na vysoké úrovni mezi pákistánskými a íránskými vládními představiteli.

Pákistánský ministr vnitra Mohsin Naqvi mimo jiné doručil íránskému vedení osobní zprávy od pákistánského polního maršála Ásima Munira.

Současně proběhly kontakty s předsedou parlamentu Mohammadem Bagherem Ghalibafem, ministrem zahraničí Abbásem Araghčim a dalšími vysokými představiteli Íránu.

Podle Escobara byly obě vlády v neustálém kontaktu, aby se připravily na návrat k diplomatickému procesu.

Údajná tajná schůzka v Rávalpindí

Obzvláště výbušné je tvrzení o schůzce, která dosud nebyla veřejně potvrzena.

Podle vysílání se americká delegace v pondělí setkala s polním maršálem Asimem Munirem v pákistánském Rávalpindí.

Rávalpindí je sídlem pákistánského generálního velitelství a je považováno za skutečné nervové centrum pákistánských ozbrojených sil.

Podle účastníků rozhovoru k tomuto setkání došlo z iniciativy amerického viceprezidenta J. D. Vance.

Washington požádal Pákistán o pomoc s návratem Íránu k jednacímu stolu.

Americká zpráva údajně zněla něco jako:

• Bombardování by bylo dočasně pozastaveno.
• Chtějí znovu vyjednávat.
• Pákistán by měl Teherán přesvědčit k návratu.

Asim Munir poté nechal napsat osobní dopis íránskému vedení, který byl osobně doručen diplomatickou cestou.

Proč zrovna teď?

Podle Escobara diplomatická iniciativa není známkou americké síly.

Právě naopak. Tvrdí, že Donald Trump byl minulý týden ve Washingtonu naléhavě informován J. D. Vancem a generálem Danem Cainem o vojenských rizicích další eskalace.

Podle zúčastněných stran íránské protiútoky ukázaly, že Teherán nyní disponuje extrémně přesnými schopnostmi útočit na americké cíle v západní Asii.

To donutilo Washington alespoň dočasně přehodnotit diplomacii.

Žádná mírová jednání

Escobar výslovně zdůrazňuje, že v současné době nemůže být řeč o mírových jednáních. Současnou situaci popisuje pouze jako „vyjednanou pauzu“.

Politické řešení lze zvážit pouze tehdy, jakmile Washington začne plnit závazky již dohodnuté v dřívějším memorandu. Do té doby zůstává vojenská situace napjatá.

Írán diplomacii neodmítá.

Dalším klíčovým bodem vysílání je, že Írán zásadně neodmítá diplomacii.

Teherán odmítá jednání diktovaná Američany. Podle Escobara tento postoj v posledních týdnech opakovaně potvrdili jak vojenští, tak političtí představitelé Íránu.

Diplomacie je možná pouze tehdy, je-li založena na vzájemném respektu. Írán si zároveň plně zachovává své vojenské možnosti.

Bezpečnostní záruky jako klíč

Podle zdrojů je jednou z nejdůležitějších otázek bezpečnost potenciální íránské delegace. Pokud by se jednání v Islámábádu skutečně konala, Pákistán by byl připraven zavést mimořádně rozsáhlá bezpečnostní opatření.

Podle poskytnutých informací se jednalo o:

• vojenský doprovod íránské delegace,
• Plná ochrana pákistánských ozbrojených sil,
• rozsáhlý letecký dohled,
• Dodatečné bezpečnostní záruky po celou dobu jednání.

Escobar a jeho kolega také tvrdí, že pákistánské zpravodajské služby se i nadále domnívají, že by se izraelské úřady mohly pokusit sabotovat jakákoli potenciální jednání.

Proto Teherán jasně preferuje Islámábád jako místo pro jednání před evropskými městy, jako je Ženeva, nebo jinými západními lokalitami.

Malé diplomatické otevření

Escobar také poukazuje na zajímavou změnu v íránském jazyce.

Místo kategorického ne jednáním by se v budoucnu mohly používat výrazy jako…

• nepřímé konzultace,
• technické diskuse,
• Rámcová jednání,
• Implementační dialogy

objevit se. Podle jeho odhadu by to naznačovalo, že v zákulisí již probíhají rozhovory, i když Teherán o nových jednáních oficiálně nemluví.

Závěr

Pokud jsou informace, které předložil Pepe Escobar, přesné, mohlo by dojít k pozoruhodnému diplomatickému posunu. Podle těchto informací to není Washington, ale Teherán, kdo diktuje podmínky možného návratu k jednacímu stolu.

Pákistán by působil jako klíčový prostředník a poprvé od začátku eskalace by převzal ústřední roli mezi oběma stranami.

Escobar a jeho partneři zároveň opakovaně zdůrazňují, že se jedná pouze o velmi krátké diplomatické okno. Zda to povede ke skutečným jednáním, nebo zda se eskalace znovu rozhoří, zůstává zcela otevřené.

Z jejího pohledu je však jedno jisté: vojenská situace zřejmě donutila Washington znovu se spoléhat na diplomacii, alespoň dočasně – ale za podmínek diktovaných Íránem.