Rozsáhlá studie odhalila vyšší riziko rakoviny dělohy spojené s chlorováním vody. Jak snížit expozici škodlivým látkám?
Chlorování pitné vody patří mezi nejvýznamnější opatření veřejného zdravotnictví. Zabránilo šíření mnoha nebezpečných infekcí a dodnes hraje důležitou roli při zajišťování mikrobiologické bezpečnosti vody.
Má však také méně známou stránku. Když chlór a další dezinfekční látky reagují s přirozeně se vyskytující organickou hmotou ve vodě, vznikají vedlejší produkty dezinfekce (DBP). Patří mezi ně především trihalometany (THM) a halooctové kyseliny (HAA).
Nová rozsáhlá studie publikovaná 22. července 2026 v odborném časopise JAMA Network Open přinesla další důvod, proč těmto látkám věnovat větší pozornost.
Vědci zjistili, že dlouhodobá expozice vyšším koncentracím některých vedlejších produktů dezinfekce pitné vody souvisela se zvýšeným rizikem rakoviny dělohy.
Studie sama o sobě nedokazuje, že tyto látky rakovinu způsobují. Její výsledky však navazují na předchozí výzkum a naznačují, že dlouhodobá expozice některým DBP může představovat rizikový faktor.
Problém není samotná dezinfekce vody
Souvislost mezi některými vedlejšími produkty dezinfekce a nepříznivými účinky na zdraví se zkoumá již desetiletí. Mezi nejznámější DBP patří trihalometany včetně chloroformu.
Je však důležité rozlišovat mezi chlorem používaným k dezinfekci a látkami, které následně vznikají jeho reakcí s organickou hmotou ve vodě.
Řešením proto nemůže být jednoduše přestat dezinfikovat pitnou vodu. Bez dezinfekce by se výrazně zvýšilo riziko mikrobiální kontaminace a chorob přenášených vodou. Otázkou spíše je, zda lze vodu upravovat tak, aby zůstala mikrobiologicky bezpečná a zároveň obsahovala co nejméně potenciálně škodlivých vedlejších produktů.
Právě zde se setkávají zdravotní, technologické a ekonomické zájmy.
Modernizace úpraven vody, ochrana vodních zdrojů a zavádění nových technologií představují značné investice. Vodárenský sektor má proto přirozený zájem na zachování postupů, které jsou ověřené, dostupné a ekonomicky zvládnutelné.
Z pohledu veřejného zdraví je však třeba tyto zájmy pravidelně porovnávat s novými vědeckými poznatky.
I doprovodný odborný komentář k nové studii upozorňuje, že současné limity pro THM a HAA byly stanoveny před desetiletími na základě tehdejších poznatků as přihlédnutím k technickou a ekonomickou proveditelnost úpravy vody.
Nové výsledky proto otevírají otázku, zda je nebude třeba přehodnotit.
Co zjistila nová rozsáhlá studie
Výzkumníci analyzovali údaje 53 100 žen zapojených do California Teachers Study . Jejich adresy propojily s historickými údaji o kvalitě vody v příslušných veřejných vodovodních systémech a odhadly jejich dlouhodobou expozici více kontaminantům.
Během sledování bylo diagnostikováno 1 038 případů rakoviny dělohy.
Výsledky ukázaly několik pozoruhodných souvislostí.
1. Trihalometany (THM)
Ženy s nejvyšší dlouhodobou expozicí celkovým trihalomethanům měly v porovnání se skupinou s nejnižší expozicí o 18 % vyšší riziko rakoviny dělohy.
U endometrioidních nádorů, které představují nejčastější histologický typ, bylo riziko vyšší o 23 %.
2. Chloroform
Při chloroformu byla nejvyšší sledovaná expozice spojena přibližně s 27% vyšším rizikem endometrioidních nádorů.
Analýza směsí kontaminantů zároveň naznačila, že chloroform a dibromochlormethan patřily mezi hlavní látky přispívající k pozorované asociaci.
3. Halooctové kyseliny (HAA)
Ještě výraznější asociace se objevila u pěti sledovaných halooctových kyselin označovaných jako HAA5. Vyšší expozice HAA5 byla spojena s 86% vyšším rizikem neendometrioidních nádorů dělohy.
Toto číslo je třeba interpretovat opatrně. Neendometrioidních nádorů bylo podstatně méně a interval spolehlivosti výsledku byl poměrně široký. Historické údaje o koncentracích HAA byly navíc omezenější než u THM.
Výsledek je proto zajímavým signálem, že HAA5 zvyšují riziko u každé exponované ženy o 86 %.
Jak by tyto látky mohly souviset se vznikem rakoviny?
Výsledky mají i biologickou věrohodnost.
Experimentální studie naznačují, že některé THM a HAA ovlivňují estrogenní receptory a hormonální signální dráhy. To je relevantní zejména u endometrioidních nádorů, jejichž vznik souvisí s působením estrogenů.
Některé další vedlejší produkty dezinfekce vykazují v laboratorních podmínkách mutagenní, genotoxické nebo oxidační účinky.
To ještě neznamená, že stejné mechanismy při koncentracích běžně se vyskytujících v pitné vodě způsobují rakovinu u lidí. Epidemiologické výsledky a možné biologické mechanismy se tak do určité míry navzájem podporují.
Není to první studie s podobným výsledkem
Nový výzkum je významný i proto, že se nejedná o izolovaný nález.
Předchozí Iowa Women’s Health Study zkoumala ženy po menopauze a rovněž zjistila souvislost mezi vyšší expozicí THM a HAA5 a rakovinou endometria.
Nová kalifornská studie sledovala geograficky i demograficky odlišnou populaci a při THM dospěla k podobnému výsledku. Opakování podobného signálu v různých populacích zvyšuje jeho význam a potřebu dalšího výzkumu.
Pozoruhodné je také to, že asociace se v nové studii objevily při koncentracích THM pod současným maximálním limitem americké EPA (Agentura pro ochranu životního prostředí). To automaticky neznamená, že dnešní limity jsou nebezpečné, ale podporuje to potřebu jejich průběžného přehodnocování podle nových poznatků.
Expozice nevzniká pouze při pití vody
Některé THM jsou těkavé. Člověk jim proto nemusí být vystaven pouze prostřednictvím pitné vody, ale také vdechnutím během sprchování či koupání. Část látek se může vstřebávat také pokožkou.
Míra expozice závisí na kvalitě vody, způsobu její dezinfekce, obsahu organických látek, teplotě vody, délce sprchování a dalších faktorech.
To je zároveň jedním z limitů studie. Vědci neznali přesnou osobní dávku DBP u každé ženy, ale expozici odhadovali podle dlouhodobých údajů z vodovodních systémů přiřazených k místu bydliště.
Jak snížit expozici vedlejším produktům chlorování vody
Výsledky studie nejsou důvodem k panice ani k úplnému odmítnutí vody z vodovodu. Pokud však chcete svou dlouhodobou expozici DBP snížit, existuje několik rozumných opatření.
1. Zjistěte, co se nachází ve vaší vodě
Kvalita vody se může mezi jednotlivými vodovodními systémy výrazně lišit. Informujte se u svého dodavatele vody, jakým způsobem se voda dezinfikuje a zda jsou dostupné údaje o koncentracích trihalometanů a dalších vedlejších produktů dezinfekce.
Samotná informace, že voda je chlorovaná, totiž ještě neříká, jaká je skutečná expozice DBP.
2. Zvažte kvalitní filtr s aktivním uhlím
Aktivní uhlí dokáže z vody odstranit nebo výrazně snížit množství některých organických látek včetně chlóru a části trihalometanů.
Účinnost závisí na konkrétním filtru, jeho velikosti, průtoku vody a pravidelné výměně filtrační vložky. Při koupi proto zkontrolujte, na jaké konkrétní látky byl výrobek testován a certifikován.
3. Při vyšší expozici lze zvážit reverzní osmózu
Systémy reverzní osmózy dokáží odstranit široké spektrum kontaminantů a v kombinaci s uhlíkovou filtrací výrazně snižují i množství některých vedlejších produktů dezinfekce.
Jsou však dražší, produkují odpadní vodu a nejsou zapotřebí v každé domácnosti. Nejprve je proto rozumné zjistit reálnou kvalitu místní vody.
4. Při sprchování dobře větrejte koupelnu
Jelikož některé THM jsou těkavé, mohou se během horké sprchy uvolňovat do vzduchu.
Zapnutí ventilátoru, otevření okna nebo kvalitní odvětrávání koupelny může snížit množství těkavých látek, které během sprchování vdechnete. Pomáhá také kratší sprchování a méně horká voda.
5. Nespoléhejte se pouze na pach chlóru
Silný chlorový zápach automaticky neznamená vysokou koncentraci THM a naopak voda bez výrazného zápachu nemusí být bez vedlejších produktů dezinfekce.
Čich proto není spolehlivým způsobem hodnocení kvality vody.
6. Filtry pravidelně vyměňujte
Starý nebo nesprávně udržovaný filtr ztrácí účinnost au některých systémů může vytvářet podmínky pro růst mikroorganismů.
Dodržování doporučeného intervalu výměny je proto stejně důležité jako samotný výběr filtru.
Nejúčinnější řešení však neleží pouze v domácnostech
Odpovědnost za kvalitu vody nelze přenést výlučně na jednotlivce.
Množství DBP lze snižovat již během úpravy vody, například lepší ochranou vodních zdrojů a odstraněním co největšího množství organických látek ještě před dezinfekcí. Významnou roli hraje i modernizace vodárenské infrastruktury.
Taková opatření však stojí peníze. Vodárenské společnosti musí zároveň zajistit mikrobiologickou bezpečnost, dodržovat regulační limity a udržet cenu vody na přijatelné úrovni. Investice do nových technologií proto přirozeně narážejí na ekonomické a technické zájmy stávajícího systému.
Právě proto je důležité, aby regulační limity vycházely z aktuálních vědeckých poznatků a aby ekonomická proveditelnost nebyla jediným kritériem rozhodování.
Co si ze studie odnést
Nová studie nedokazuje, že pití chlorované vody způsobuje rakovinu dělohy. Ukazuje však souvislost mezi dlouhodobou expozicí některým vedlejším produktem dezinfekce a vyšším rizikem onemocnění.
Nejvýraznější signály se objevily u trihalometanů a halooctových kyselin a navazují na předchozí výzkum s podobnými výsledky.
Pro jednotlivce dává největší smysl znát kvalitu vlastní vody, v případě potřeby používat vhodnou a správně udržovanou filtraci a omezit zbytečnou expozici těkavým DBP během dlouhého sprchování horkou vodou.
Z dlouhodobého hlediska je však důležitá širší otázka: jak využít technologického pokroku tak, aby pitná voda zůstala mikrobiologicky bezpečná a zároveň obsahovala co nejmenší množství nežádoucích produktů její chemické úpravy.
Autor: Willow Tohi, Zdroj: naturalnews.com
