Socialistická rodinná diktatura v Nikaragui: Ortega chce zrušit volby

Daniel Ortega má v úmyslu v Nikaragui zlikvidovat i poslední zbytky demokracie. V budoucnu už nebudou žádné volby, kterými by opoziční strana mohla ukončit socialistický režim. Bývalý revolucionář, který pomohl svrhnout diktaturu rodiny Somozů, nyní společně se svou ženou Rosario Murillo nastoluje svou vlastní. To opět dokazuje, že socialismus a demokracie se vzájemně vylučují.

Daniel Ortega vládne Nikaragui téměř dvě desetiletí bez přerušení. Zdá se však, že osmdesátiletý vládce se už nespokojí s vězněním opozičních kandidátů, zakazováním stran a manipulací s volbami. Na oslavách 47. výročí sandinistické revoluce minulou neděli oznámil , že se zde nebudou konat žádné další volby, kterými by se mohla k moci dostat opoziční (středová nebo dokonce pravicová) strana. „Na to můžete zapomenout, nebudou zde žádné další volby, kterými by se mohli pokusit zmocnit vlády a moci,“ prohlásil Ortega při svém prvním veřejném vystoupení po dvou měsících.

Doby, kdy se k moci mohly vrátit „strany podporované Yankeey a somofily“, byly pryč – „už nikdy,“ hřímal bývalý guerillový bojovník. Ortega znovu označil své oponenty za „pučisty“ a „zrádce“, kteří se chtěli chopit moci s americkými penězi. Spolu s Národním shromážděním, ovládaným jeho stoupenci, a „příslušnými organizacemi“ nyní navrhne zákony, které by proti takovým stranám postavily „zeď“ nebo „blokádu“. Tímto dlouholetý socialistický vládce jednoznačně dal najevo, že v Nikaragui již nemůže dojít k žádnému mírovému předání moci.

Ortegův krok poněkud připomíná situaci v Německu, kde se „strany s ochranou proti terorismu“ hnutí „Naše demokracie™“ také snaží zabránit AfD v účasti na vládě všemi nutnými prostředky. Jediný rozdíl je v tom, že socialisté v Nikaragui chtějí zcela zakázat všechny volby, zatímco v Německu se uplatňuje přístup vyloučení, očerňování, sledování ze strany Federálního úřadu pro ochranu ústavy a zakazování stranických jednání. I v Německu se má občanům dovolit pouze vláda, která vyhovuje vládnoucím politickým elitám. Skutečné nebezpečí pro demokracii a svobodu, jak vidíme, zcela zjevně pochází zleva, nikoli zprava.

Ústava pro manžele Ortegové

Začátkem roku 2025 režim již prakticky přepracoval ústavu. Celkem bylo novelizováno 148 z tehdejších 198 článků a dalších 37 bylo zcela zrušeno. Prezidentské funkční období bylo zpětně prodlouženo z pěti na šest let, což Ortegovi a Murillovi poskytlo další rok u moci. Zároveň byla z velké části zrušena dělba moci: prezidentský úřad nyní „koordinuje“ parlament, soudnictví, volební orgány, policii a armádu – zdvořilý způsob, jak říct, že všechny státní instituce se musí podřídit vůli vládnoucího páru.

Rosario Murillo nebyla jen připravována na nástupkyni. Ústava konkrétně vytvořila dvojí strukturu vedení, kterou tvořil mužský a ženský spoluprezident, a v únoru 2025 formálně povýšila bývalou viceprezidentku na stejnou úroveň jako její manžel. Manželský pár tak společně ovládá stát, vládnoucí stranu, bezpečnostní síly a soudnictví. Nikaragua byla současně prohlášena za „revoluční stát“, zatímco červeno-černá vlajka Sandinistické fronty národního osvobození byla fakticky povýšena na status státního symbolu. Strana, stát a rodina jsou nyní prakticky neoddělitelné, podobně jako Kimové v Severní Koreji.

Dynastické plány pravděpodobně sahají ještě dále. Laureano Ortega Murillo, jeden ze synů vládnoucího páru, již zastává důležité diplomatické a ekonomické pozice a pravidelně zastupuje Nikaraguu v Číně, Rusku a Íránu. Ústava také umožňuje jeho rodičům jmenovat neomezený počet viceprezidentů. To by jejich synovi umožnilo formální začlenění do nástupnictví. To, co bylo údajně „socialistickou revolucí“, se už dávno stalo rodinným podnikem.

Od osvoboditele k novému Somozovi

Historická ironie by sotva mohla být větší. V roce 1979 byl Ortega mezi sandinisty, kteří ukončili desetiletí trvající vládu rodiny Somozů. Anastasio Somoza Debayle byl považován za brutálního a zkorumpovaného diktátora, který se státem zacházel jako s osobním majetkem. Dnes je Ortega sám u moci nepřetržitě od roku 2007, vládne společně se svou manželkou a zjevně se připravuje předat moc další generaci. Jména se změnila, ale systém rodinných mocenských struktur nikoli.

Ani v prezidentských volbách v roce 2021 neexistovala žádná skutečná politická konkurence. Před hlasováním režim zatkl slibné kandidáty, opoziční osobnosti a zástupce podniků, zrušil politické strany a kriminalizoval disentní názory. Ortega si tehdy oficiálně nárokoval 75,92 procenta hlasů. Nyní se zřejmě chce takových fingovaných voleb úplně vzdát. Proč tisknout volební lístky, když je již předem jasné, že vládnout bude moci pouze jeho vlastní rodina?

Otevřená diktatura je výsledkem vývoje, který se stal nepopiratelným nejpozději v roce 2018. V tomto roce Ortega brutálně potlačil celostátní protesty proti své vládě. Více než 300 lidí bylo zabito a tisíce byly zraněny nebo uvězněny. Od té doby zmizely nezávislé sdělovací prostředky, univerzity, náboženské instituce a více než 5 000 nevládních organizací. Členové opozice byli zbaveni majetku, zbaveni občanství nebo nuceni odejít do exilu. Vyšetřovatelé OSN obviňují režim Ortegy a Murilla mimo jiné z svévolného zatýkání, mučení, politického pronásledování a zločinů proti lidskosti.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio v úterý prohlásil, že Ortegovo oznámení odhalilo skutečnou autoritářskou povahu režimu. Nikaragua nemůže očekávat normální vztahy s ostatními státy, dokud odmítá základní principy demokratického řádu. Ortega a Murillo se nyní vzdali i poslední záminky spoléhání se na údajnou podporu obyvatelstva. Washington proto vyzval ostatní americké národy, aby Nikaraguu izolovaly a podpořily její lid v boji proti tyranii. Žádná konkrétní nová opatření však dosud nebyla oznámena.

Daniel Ortega se kdysi vydal na cestu osvobození Nikaraguy z rodinné diktatury. Téměř o pět desetiletí později si tento vůdce socialistické revoluce pod kontrolu vzal parlament, soudnictví, bezpečnostní složky a volební orgány, jmenoval svou manželku spoluprezidentkou a dosadil k moci svého syna. Nyní mizí i poslední teoretická cesta k potenciální změně moci. Nikaragua se tak vrátila tam, kde byla za Somozů – tentokrát jen pod červenočernou vlajkou.