Jiří Paroubek: Okamura v Šang-haji
Každý rozumný člověk, kterému jde o blaho státu si přeje, aby Česká republika měla korektní vztahy také s Čínskou lidovou republikou. Jednak proto, že je Čína naším druhým největším obchodním partnerem, ale také proto, že Čína je dnes druhou největší ekonomickou mocností světa. A podle nedávno zveřejněného přehledu Světové banky je Čína, co do velikosti hrubého domácího produktu podle parity kupní síly dokonce nejsilnější ekonomikou světa.
Předchozí vláda Petra Fialy z ideologických důvodů a také proto, že podléhala někdejší americké administrativě řízené v té době Deep State, zcela zmrazila vztahy s Čínou. Činila tak naprosto záměrně, používala – podobně jako mainstreamová česká média – přímo nepřátelský slovník vůči této zemi. Nešlo jí vlastně ani o nové čínské investice v Česku, které považovala za politicky nebezpečné. A nešlo jí ani o to, vytvářet prostor českým podnikatelům pro jejich činnost přímo v Číně. K čemu to, že? To, že další a zejména velké země EU se do Číny přímo hrnou, ji bylo fuk.
Pro podnikatelskou komunitu hoteliérů dělala vše, aby zničila vazby, jež byly vytvořeny za předchozích vlád a které umožnily velký příliv čínských turistů do České republiky. V roce 2019, tedy v době před covidem, k nám bylo, díky čtyřem přímým leteckým linkám dopraveno téměř 700 000 čínských turistů. Ti patří k nejvíce utrácejícím turistům ze všech, spolu s Japonci a v dřívější době také s Rusy. Tomio Okamura se tedy svou cestou snaží vytvořit příležitost pro normalizaci především obchodních vztahů. A příležitostí pro vzájemný obchod a korektní bilaterální vztahy. Cesta přichází do doby nepříjemného incidentu, který představuje zatčení českého podnikatele v Číně. O případu je zatím známo málo informací.
Ale součástí delegace je také první náměstek ministra zahraničí Macinky. A lze tak očekávat, že se svými čínskými protějšky bude celou záležitost řešit. Zcela nepochybně přitom přijde řeč také na zatčení čínského novináře v lednu tohoto roku u nás, obviněného podle podivného paragrafu trestního zákoníku z údajné špionáže. Soud, který se celým případem čínského novináře zabývá, hodil důkazy, jež připravila policie v této kauze, ve věci tohoto obvinění Policii ČR na hlavu. Podle mého názoru celá záležitost vypadá spíše jako provokace ze strany části české zpravodajské služby, která do toho zatáhla i ochotnou část Rakušanovy policie. A zdá se, že celý případ skončí velkou blamáží.
Bylo by proto velmi dobře tuto šarádu, která se jejím autorům příliš nepovedla, ukončit tak, aby se vztahy s Čínskou lidovou republikou již odehrávaly s čistým stolem. Bez zatížení nějakými zatčeními, intrikami zpravodajců a provokacemi. Předpokládám, že po návštěvě předsedy české Poslanecké sněmovny může navštívit Čínskou lidovou republiku také ministr zahraničních věcí či ministr průmyslu a obchodu a v další fázi také český premiér.
Musím říct, že při státní návštěvě Číny, kterou jsem jako premiér vykonal v polovině roku 2005, jsem byl přijat nejvyššími čínskými představiteli počínaje šéfem komunistické strany, přes předsedu vlády coby svého partnera, až po předsedu parlamentu a další činitele Čínské lidové republiky. Vztahy se tehdy podařilo nastartovat, ale bohužel následující vládní administrativa Mirka Topolánka je naprosto zničila. Teď je tedy příležitost již k druhému jejich restartu. Nepromarněme ji.
