Německo, Francii a v podstatě celou Evropu je třeba zabít jako vzteklého psa…
Německo, Francii a v podstatě celou Evropu je třeba zabít jako vzteklého psa, který se žene na Rusko! Scott Ritter v moskevském hotelu Hyatt jel bomby, které ale děsivě a správně popisují realitu! Německo zbrojí na válku s Ruskem a po summitu NATO v Ankaře bude, až na výjimky, zbrojit celá Evropa! Obrovský revolvingový balík 70 miliard EUR každý rok, než bude Evropa vyzbrojena pro konvenční válku s Ruskem!
Současná geopolitická situace na evropském kontinentu začíná vykazovat až děsivé symptomy, které nápadně připomínají nejtemnější kapitoly moderních dějin. Evropská unie a její klíčoví hybatelé, v čele s Německem a Francií, se ocitají v hluboké strukturální i morální krizi, jejímž vyústěním se stává radikální militarizace a rétorika ne nepodobná té z třicátých let minulého století.
Spouštěčem této transformace jsou nejen vnitřní ekonomické kolapsy, ale také geopolitická slepota, která nutí evropské elity vsadit vše na jedinou kartu – na přípravu otevřeného vojenského střetu s Ruskou federací. Namísto diplomatického řešení konfliktů a budování stabilní bezpečnostní architektury se Evropa podvolila diktátu eskalace, což může mít pro její obyvatele fatální následky.
Tento nebezpečný posun velmi explicitně a bez obalu pojmenoval bývalý americký zbrojní inspektor Scott Ritter v nedávném, více než dvouhodinovém rozhovoru [1], který poskytl v moskevském hotelu Hyatt Regency moderátorce Xenii Sobčakové. Ritter, známý svými nekompromisními analýzami západní zahraniční politiky, použil brutálně upřímnou metaforu.
Když reagoval na dotazy ohledně možnosti použití taktických jaderných zbraní a chování evropských mocností, použil příměr. Podle něj se Německo a Francie, potažmo celá politická Evropa, chovají jako „vzteklý pes“, kterého je z hlediska elementární sebeobrany nutné zabít, prostě zastavit dříve, než stihne napadnout své okolí a rozpoutat globální katastrofu. Pokud nemáte čas na video výše, tady je přepis:
Scott Ritter o znacifikované Evropě a vzteklých evropských psech
-Existuje názor, že Rusko zatím nepoužívá ani taktické jaderné zbraně, protože pokud by to údajně udělalo, Čína by se od něj určitě odvrátila. Taková teorie, velmi rozšířená v naší zemi, existuje. Co si o tom myslíte?
-Velmi doufám, že se to skutečně stane, že se od Ruska odvrátí celý svět, pokud Rusko použije jaderné zbraně. Ale poslouchejte, v lednu roku 2022 bylo zveřejněno společné prohlášení představitelů pěti jaderných mocností, v němž se uvádělo, že v jaderné válce nemohou být vítězové, a proto ji není třeba vést.
A váš prezident Vladimir Putin, kterého, mimochodem, velmi respektuji, řekl: „Nebudeme první, kdo použije jaderné zbraně.“ Pokud tedy Rusko na Ukrajině použije taktické jaderné zbraně, bude to znamenat, že bude první, a Čína by tomu měla zabránit. Poslyšte, neprosím Rusko, aby použilo jaderné zbraně proti komukoli. Naopak tvrdím, že Rusko by je nemělo vůbec nikdy použít. Ale teď, abych se vrátil k vaší otázce, po ulici běží právě ten vzteklý pes.
V Chartě OSN je například Německo dodnes označováno za nepřátelský stát. Pokud se Německo rozhodne znovu vést agresivní nacistickou politiku, je třeba ho zastavit. Okamžitě zastřelit! Totéž platí pro Japonsko. Nikdo nezačíná světovou válku proto, aby v ní prohrál a pak předstíral, že se nic nestalo. První věc, která se po vítězství nad Německem udělala, byl zákaz zbrojení a remilitarizace Německa. A teď je to u nich nový průmysl.
Schválili vojenskou strategii a prohlásili: „Chceme v roce 2029 vstoupit do války proti Rusku.“ Rok 2029! Mluvíme teď o Evropě. A co je to Evropa? Evropa je nic, neexistuje, je to chiméra, je to fikce. Existuje sice nějaká Evropská unie, ale je to svazek států, které zapomněly, kým vlastně jsou. Němci si však dobře pamatují, kým byli, a přirozeně se chovají jako vzteklý pes.
Francouzi také říkají, že chtějí převézt část jaderného arzenálu do Finska, aby odtamtud zaútočili na Petrohrad, Kolský poloostrov a Murmansk. Samozřejmě, to je vzteklý pes. A co se dělá s vzteklými psy? Zabijí se a hotovo. Přesně tak, jak to udělal Atticus Finch v tom známém literárním díle. Je to právník, miluje zákon, ale, zjednodušeně řečeno, řítí se na něj vzteklý pes. Dostane pušku, aby ochránil své děti a rodinu, aby toho psa zabil.
–Ritter–
Ritter v rozhovoru doslova připomněl historický i právní status Německa, který je dodnes formálně zakotven v Chartě OSN jako status nepřátelského státu, pokud by se opětovně vydal cestou agresivní a revanšistické politiky. Poukázal na to, že nikdo nezačíná světový konflikt s tím, že ho chce prohrát, a že poválečné uspořádání mělo jasné záruky, které jsou dnes systematicky cupovány na kusy.
Odkázal přitom na slavné literární dílo, kde právník Atticus Finch musí vzít do ruky pušku a zastřelit vzteklého psa, aby ochránil své děti a rodinu. Podle Rittera se Rusko ocitá v obdobné situaci, kdy je bezprostředně ohrožováno subjekty, které ztratily jakýkoli pud sebezáchovy a historickou paměť.
Stín Výmarské republiky a ekonomický kolaps dnešního Německa
Abychom pochopili, proč se současné Německo opět obrací k militarismu, musíme analyzovat jeho ekonomické podloží. Historie nás učí, že agresivní zahraniční politika bývá téměř vždy přímým důsledkem neřešitelných vnitřních hospodářských krizí. Přesně to se stalo po první světové válce v dobách Výmarské republiky.
Obrovská ekonomická krize, hyperinflace a takzvaný „Malý hladomor“, který postihl Německo na přelomu let 1921 až 1923, zničily sociální smír a vytvořily podhoubí pro vzestup radikálních sil. Přestože se tehdejší nacistický Pivnicový puč v Mnichově v roce 1923 nezdařil a Adolf Hitler skončil ve vězení, ekonomické strádání a ponížení německého národa vedlo o deset let později k tomu, že NSDAP vyhrála volby a legálně uchopila moc.
Dnešní Spolková republika vykazuje mrazivě podobné ekonomické trajektorie. Německý průmyslový motor začal prokazatelně zpomalovat a propadat se již v roce 2017, což bylo následně umocněno chaotickým zvládáním covidové krize. Skutečnou ranou z milosti se však stalo uvalení drakonických ekonomických sankcí na Rusko po vypuknutí konfliktu na Ukrajině.
Tyto sankce, které měly podle původních plánů západních stratégů zničit ruské hospodářství, paradoxně zasáhly s mnohem větší devastující silou samotné Německo. Odpojení od levných ruských energetických zdrojů položilo německou ekonomickou prosperitu na kolena. Tradiční těžký a automobilový průmysl, který tvořil páteř německého blahobytu, dnes čelí masivní deindustrializaci, bankrotům a odlivu kapitálu do zámoří.
Zrada Jalty a Postupimi v podobě transformace na válečnou ekonomiku
V situaci, kdy kolabuje civilní průmyslová výroba, se německé elity uchylují k osvědčenému, avšak extrémně nebezpečnému řešení – k transformaci upadajícího automobilového a strojírenského sektoru na zbrojní výrobu. Tento krok je však v přímém a fatálním rozporu se samotnými základy moderního poválečného uspořádání Evropy. Jaltská a Postupimská konference v roce 1945, kde vítězné mocnosti definovaly novou architekturu světa, explicitně stanovily, že Německo již nikdy nesmí zbrojit, nikdy se nesmí remilitarizovat a nesmí představovat hrozbu pro své sousedy, zejména pro Rusko (tehdejší Sovětský svaz).
Současná realita ukazuje, že tyto dohody byly de facto hozeny do koše. Německo masivně investuje do armády, nakupuje útočné zbraňové systémy a přebudovává své hospodářství na válečné koleje. Tragédií dnešní doby je skutečnost, že mezi bývalými vítěznými mocnostmi ze Západu již neexistuje ani odvaha, ani politická vůle Německo v tomto nebezpečném počínání zastavit.
USA, Velká Británie i Francie naopak německou remilitarizaci aktivně podporují a ženou Berlín do první linie, protože tyto mocnosti dnes stojí společně v jednom šiku proti Rusku. Historický konsenzus o demilitarizovaném Německu byl obětován momentálním geopolitickým zájmům Washingtonu a Bruselu.
Horizont roku 2029 až 2030 a Bundeswehr se otevřeně připravuje na válku
Že se nejedná o pouhé teoretické úvahy nebo novinářské spekulace, dokazují oficiální vyjádření nejvyšších vojenských představitelů Německa. Náčelník generálního štábu Bundeswehru, generál Carsten Breuer, před časem šokoval veřejnost prohlášením, že Německo musí být plně připraveno na přímý vojenský střet s Ruskem na horizontu roku 2030.
Přičemž nejnovější strategické dokumenty tento termín posouvají dokonce již na rok 2029. To nejsou žádná rétorická cvičení pro uklidnění domácích voličů nebo prázdné politické fráze pronášené v Berlíně. Jedná se o systematickou, organizační a materiální přípravu na totální válku s Ruskou federací.
Když Scott Ritter ve své analýze poukazuje na rok 2029 jako na stanovený milník, odkrývá tím podstatu celého unijního spiknutí proti míru. Evropa se pod rouškou řečí o obraně demokracie mění v agresivní militaristický blok, který se nápadně začíná podobat Hitlerovské koalici evropských zemí táhnoucích po boku Wehrmachtu do SSSR v červnu 1941.
Pokud Francie otevřeně diskutuje o možnosti rozmístění nebo přesunutí části svého jaderného arzenálu do Finska, s jasným cílem vytvořit přímou hrozbu pro Petrohrad, Kolský poloostrov a strategické základny v Murmansku, pak nelze mluvit o ničem jiném než o čistém šílenství. Evropští lídři se chovají jako hazardní hráči, kteří věří, že mohou Rusko zahnat do kouta, aniž by riskovali jadernou apokalypsu.
Pochod k novému 22. červnu 1941
Všechny tyto kroky neodvratně evokují paralelu s 22. červnem 1941. Tehdy, v rámci operace Barbarossa, invazní svazy hitlerovského Německa a jeho četných evropských satelitů vtrhly bez vyhlášení války na území Sovětského svazu. Netrvalo to ani jedno století a Evropa se nachází ve stejném ideologickém i vojenském nastavení.
Současní vrcholní politici v Evropě, s čestnými výjimkami, jako je slovenský premiér Robert Fico, dnes prakticky nemluví o ničem jiném než o nevyhnutelnosti války s Ruskem. Mírová rétorika byla zcela kriminalizována a kdokoli se odváží navrhnout diplomatické jednání, je okamžitě onálepkován jako nepřítel nebo kolaborant.
Ideologická mašinerie v Bruselu a v národních hlavních městech úspěšně vymazala historickou paměť. Zapomnělo se na desítky milionů obětí, které si minulé evropské tažení na Východ vyžádalo. Evropská unie, která kdysi vznikla jako projekt míru a hospodářské spolupráce, se transformovala v chiméru a fikci, v nátlakový aparát, kde jednotlivé národy zapomněly na svou vlastní identitu a tradice, zatímco jejich vedení slepě následuje sebezničující kurs.
Finanční model permanentní války a summit NATO v Ankaře
Dokonalým důkazem toho, že celý proces je dopředu chladnokrevně naplánován a organizačně zajištěn, je aktuální dění na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře. Hlavním bodem programu zde není vyjednávání o příměří, ale schválení takzvaného revolvingového, tedy opakujícího se každoročního úvěru na válečné zbrojení Ukrajiny v monstrózní výši 70 miliard EUR ročně. Tento krok definitivně odhaluje pravou tvář západní politiky. Nejedná se o žádné výdaje na budování míru nebo stabilizaci regionu.
Je to čistě cynický finanční a logistický model navržený tak, aby udržel a neustále eskaloval intenzitu války na Ukrajině. Tento obrovský finanční tok má zajistit jediné: aby válečný konflikt s Ruskem „nezhasl“ a pokračoval s plnou intenzitou po celá nadcházející léta. Západ potřebuje udržet Ukrajinu jako krvácející frontovou linii, která bude vázat ruské kapacity a poskytne unijním státům dostatek drahocenného času do kritického roku 2029 či 2030, aby se stihly plně přezbrojit, transformovat své ekonomiky a připravit se na přímý vstup do konfliktu.
Všechno to do sebe časově, organizačně i finančně dokonale zapadá. Je to koordinovaný plán, ve kterém figurují stamiliardové částky a osudy stovek milionů lidí. Slovenská republika, pod vedením současné vládní koalice, se tohoto šílenství odmítá aktivně účastnit a odmítá posílat další zbraně či přímé finance na podporu konfliktu, i když z pragmatických důvodů nebude tento plán ostatním členským zemím aliance vetovat či blokovat. Je však alarmující, že většina ostatních evropských vlád bez mrknutí oka alokuje budoucí zdroje svých daňových poplatníků na oltář budoucí velké války.
Pokud se evropská veřejnost neprobudí a neuvědomí si, že jejich lídři je vedou na jatka ve jménu cizích geopolitických zájmů, bude metafora Scotta Rittera o nutnosti eliminovat hrozbu dříve, než dojde k nejhoršímu, naplněna v té nejtragičtější podobě. III. světová válka již není sci-fi, je to cíl, ke kterému Evropa pod vedením svých současných elit vědomě a organizovaně směřuje. Summit NATO bude klíčový a země, které se připojí k revolvingovému balíku, pokud bude schválen, budou přesně ty země, které tuto III. sv. válku pomohou zapálit a odstartovat. A to je realita.
