Jindřich Kulhavý: Okurková sezóna nebude
Letošní léto se možná ponese v jiném režimu, než tomu bylo v minulých prázdninách. Boj o summit NATO pořádaný 7.-8. července v Ankaře vrcholí a vláda má sice v úmyslu naplnit neoprávněné přikázání Ústavního soudu, ale pouze v míře, která prezidentovi nebude ani tak vyhovovat. Český národ asi zajímá daleko více, jakou ostudu tam Petr Pavel udělá než samotný průběh jednání. O tajných schůzkách se stejně nic nedozvíme a výsledky veřejné části budou v důsledku méně zasahující do našich životů.
Máme-li si vybrat v zastupování našeho státu mezi válečným štváčem nebo více pragmaticky přistupujícími členy vlády, byť i oni jsou proukrajinsky smýšlející a vůči Rusku mají neustále značné výhrady, je vcelku jasné, koho v Ankaře uvidíme radši. Ideální by byla například sestava Klaus, Okamura a Rajchl, což je naprosto nereálné a všem eurohujerům by praskla žilka. Až se musím usmát při té představě. A následné vysílání s moderátory Řezníček, Volfová, Tománková a opozičními představiteli by bylo zlatým hřebem. To se samozřejmě nemůže stát. Václav Klaus už jen komentuje vznesené dotazy a podobně jako Zeman umí z těchto hlásných trub liberalismu udělat pár větami úplné blbce. Okamura už nesouhlas s jakoukoliv podporou Ukrajiny vyhlásil a Rajchl argumentačně drtí celou tu pětikoaliční lůzu.
Ankarský summit víří hladinu politického dění u nás už déle a pomohl k odkopání Pavla s Kolářem a dotknul se i skutečného a zpolitizovaného přístupu Ústavního soudu. Pokud se jeho předseda účastní protivládních demonstrací Milionu chvilek na podporu prezidenta, pak je jeho nestrannost pouhou fabulací a ztrácí mandát k řešení tak citlivých témat, jakými jsou spory mezi vládou, opozicí a jejím hlavním představitelem Pavlem. Nad tímto je třeba se zamyslet, protože se to dotýká skutečně zajímavého tématu a samotného zřízení státu. Justice zasáhla do přímého vedení země, aniž by měla v tomto podporu Ústavy. Podaří li se i přesto vládě prezidenta s Kolářem vyšachovat z jednání, bude to ukázkou vrcholného diplomatického umění vlády v rámci něčeho, co tu ještě nikdy nebylo. Parlamentní demokracie bude načas zachráněna.
Dalším úkazem, že prázdniny nebudou nudné, je aktivita osoby skrývající se za jménem Thomas Paukner. Jeho stati a odhalení mířící proti spojení Hradu se zbrojařskými magnáty či týkající se kriminálních činů Víta Rakušana by měly konečně zaujmout média, policii a justici. Nikoliv tak, že by je tyto instituce přehlížely a zajímaly se o identitu autora, ale na místě je projev zájmu o obsah těchto textů a předkládané důkazy. Rakušan je zatím vysmátý, hýří aktivitou a z díry s ním vylezli i Dvořák, Decroix a často se vyjadřuje Fiala, tedy minimálně jeden probruselský řiťolezec a tři účastníci podvodů na nejvyšší vládní úrovni. Jejich nulová sebereflexe a obrovské sebevědomí naznačují, že se cítí být beztrestnými.
Zatímco minulý týden nás počasí trochu zahřálo a klimatoalarmisté by hned obkládali planetu ledem, další dny už přinesly ochlazení, které není nijak zvláště příjemné. Přitom z historie podobná horka, jen dlouhodobější, známe. Současných 23 stupňů také. Nejde tedy o nic jiného než o pouhou dramatizaci podřízenou prosazování Green Dealu. Jsou prázdniny. Někdy bude svítit sluníčko, občas zaprší, rána budou stále chladnější. Daleko horší než počasí jsou politici. Takže chcete-li si na něco stěžovat, zaměřte se tam. Ono tedy nestačí jen tiše pobrukovat, chtělo by to zásadní celoevropskou změnu. Ale oblbování ze stran liberálů, médií a chciválků je natolik účinné, že vytlačuje i selský rozum. Bohužel se tak těžko něčeho pozitivního dočkáme. Válka mezi vládou a Hradem spojeným s opozicí a Senátem je sice rozptýlením, ale nikoliv skutečným krokem vpřed. V EU vládne šílená Leyenová, na Ukrajině si vyskakuje feťák Zelenskyj a svět celkově blbne. Nic moc budoucnost.
