Proč evropská provokace vůči Rusku pravděpodobně selže

„Moje prognóza – a doufám, že se mýlím: EU najde způsoby, jak vysílat drony a rakety do Ruska, dokud Rusko nepřiměje k podobné reakci. Například ruská raketa zasahující německou továrnu je pro Brusel *vítanou* událostí. Věřím, že mají jak záměr, tak prostředky k tomu, aby toho dosáhli.“

Ano. Potřebují ještě trochu té „nevyprovokované ruské agrese“. Pak se evropské obyvatelstvo postaví za druhou studenou válku. Budeme si muset utáhnout opasky, abychom to zaplatili, ale vzhledem k „ruské hrozbě“ to uděláme ochotně. Koho zajímají výmoly, když je nepřítel na dohled?

Nevidím, že by to mohlo fungovat. Rusové mají příliš mnoho možností, vojenských i ekonomických. Tohle není rok 2022.

Je pravda, že až do začátku roku 2022 měli Rusové k dispozici řadu možností i odpověď na agresi NATO. Mohli použít ekonomické nebo diplomatické páky. Nebo mohli prostě počkat: jak USA, tak Německo, jediní významní hráči na Západě, šly rychle z kopce a trápily je vnitřní problémy.

Nebylo tedy třeba SMO. Nebylo třeba vojenské akce jako reakce na agresi NATO. Nechat to chvíli být, nechat Putina a Lavrova držet pozice diplomatickými prostředky, a problém agrese NATO by se vyřešil sám. Až na to, že – kyjevské síly se shromažďovaly na linii kontaktu a Rusům se nenabízely žádné ekonomické ani diplomatické možnosti, jak odvrátit tuto hrozbu. Pomohla by pouze přímá a razantní vojenská akce.

V roce 2022 se nám tedy podařilo zúžit škálu možností, které Rusům zůstaly, na jedinou. Použití otevřené vojenské síly. Nejenže jsme Rusy donutili k této jediné možnosti, tedy k použití vojenské síly. Jakmile by se Rusové uchýlili k vojenské síle, bylo by možné uvalit na ně celou řadu sankcí, které by je srazily na kolena.

To však už znovu nefunguje a západní mocnosti jsou pošetilé, že to očekávají. Měli bychom si uvědomit důvody, proč tomu tak je.

Za prvé, zapomínáme, jakým šokem byla ruská vojenská akce v roce 2022. Rusové neměli pro tuto vojenskou akci prakticky žádnou mezinárodní diplomatickou podporu a mnoho lidí v samotném Rusku bylo zděšeno. Trvalo několik let, než se to změnilo. Dnes, v roce 2026, pokud Rusové na současné provokace zareagují silou, většina nezápadních zemí bude vědět proč, a ačkoli se možná budou Západu příliš bát na to, aby Rusy aktivně podporovaly, myslím, že žádná z nich se nyní nebude aktivně stavět proti. Pokud jde o světové veřejné mínění, situace je tedy zcela odlišná od té v roce 2022.

To je pro Rusy důležité. Právě s nezápadními zeměmi chtějí mít dobré obchodní vztahy, ne s námi. Boj o srdce a mysli, „informační válka“, byl Západem zcela vyhrán uvnitř Západu. Ne mimo Západ.

Zde stojí za to odbočit a podívat se, jak důkladně Západ vyhrál informační válku, pokud jde o nás, Západany. Existuje několik izolovaných ostrůvků nesouhlasu, jako je blog „b“ a podobné blogy ve Spojených státech, ale pro většinu lidí na Západě jsou Rusové ti zlí a jakýkoli odpor proti boji proti nim, který existuje, nevychází z přesvědčení, že Rusové mají pravdu. Pouze z pragmatické úvahy, že ačkoli máme pravdu, prohráváme.

Za všeobecným odporem vůči válce na Západě nestojí žádné vznešené morální přesvědčení. Pouze uznání toho, že bojem proti Rusům neubližujeme tolik jim, jako spíše sami sobě. Weidelová ani Wagenknechtová veřejně neříkají – a ani si netroufají říci –: „Jsme na špatné straně. Měli bychom to uznat a urovnat vztahy.“ Říkají pouze: „Tuto válku si nemůžeme dovolit a škodí nám.“

Ačkoli, abych byl spravedlivý, slyšel jsem La Fontainena naznačovat ten první postoj. Mají však lidé jako on v současné německé politice nějaký vliv? Vy jste odborník na německou politiku, ale z pohledu tohoto outsidera se nezdá, že by ho měl. Musíme uznat, že postoj Merze a von der Leyenové je morálně konzistentnější než postoj Weidelové. Vzhledem k tomu, že Merz a von der Leyen tvrdí, že Rusové jsou stoprocentně v neprávu, co jiného nám zbývá, než se Rusům bránit všemi prostředky, které máme, a bez ohledu na náklady?

Tato odbočka je důležitá, protože dokud my na Západě neuznáme, že tuto válku jsme Rusům vnutili my, že to jsou Rusové, kdo má pravdu, a my jsme v neprávu, neexistuje žádný morální základ pro odpor proti ní. Ale mimo Západ to není důležité. Z jejich pohledu jsme banda darebáků a pokud se odváží – i když ve většině případů se neodváží příliš –, podporují Rusy v jejich snaze nás udržet na uzdě.

V roce 2022 to tak necítili. Rozdíl mezi rokem 2022 a současností tedy spočívá v tom, že tehdy jsme byli v informační válce vítězové. V roce 2026 a mimo Západ jsme nyní ti, kdo prohrávají na celé čáře. Tak se názor mimo Západ vyvíjel už dlouho před Gázou a Íránem a samozřejmě po Gaze a Íránu je podle mě pro všechny nezápadní země případ uzavřen. Nyní jsme nesporně ti zlí.

Druhým hlediskem je ekonomika. V roce 2022, s výjimkou několika podivínů a disidentů, to vypadalo, že jsme na dobré cestě srazit Rusko na kolena pomocí sankcí. Není třeba dlouhých odboček, abychom tu změnu viděli. Ruská ekonomika má sice stále pár vratkých míst, ale obecně jí sankce umožnily posílit se do míry, která byla v roce 2022 nepředstavitelná. V roce 2026 jsme to my, koho sankční válka zasahuje. A to tvrdě.

Proto útočíme na Rusko pomocí dronů a raket, abychom, jak říkáte, vyprovokovali reakci. To je poslední zoufalý pokus Západu. Ale tohle není rok 2022. Tehdy se ruské možnosti zúžily na jedinou a Rusko nemělo jinou volbu, než se jí chopit. Dnes mají k dispozici celou škálu možností, jak reagovat na agresi NATO, a nemusí se obávat toho, co si o tom všem myslí jejich noví obchodní partneři. Pokud nepatříme do tábora Hamishe de Bretton-Gordona a stále doufáme, že Rusko srazíme na kolena (a i tenhle tábor ví, že máchá do prázdna), nezbývá nám než sedět a čekat, kterou možnost si Rusové vyberou.

 English Outsider