Ponaučení: Nenávist a manipulace v článku deníku Standard o informačním večeru o větrné energii
26. června se v Ainetu ve Východním Tyrolsku konal informační večer o rizicích a problémech spojených s moderními větrnými turbínami. Zjevně to uvrhlo lobby větrné energie a její užitečné komplice v redakcích do šílenství paniky – noviny Standard předvedly mistrovské dílo šíření nenávisti, tak vynikající, že si ho zde chceme podrobně rozebrat. Dokonce i název článku od notoricky nevyzpytatelného autora Markuse Sulzbachera je nepřesný.
Standardní sloupkař Markus Sulzbacher je všeobecně známý svými nenávistnými reportážemi „proti pravici“. Povzbuzen touto skutečností se zdá být nucen, stejně jako během pandemie koronaviru, přispět svým názorem na vědecká témata. Jeho titulek: „FPÖ zve na konferenci proti větrné energii.“ To samo o sobě je nesprávné. Organizátorem informačního večera pro obyvatele Východního Tyrolska byla evropská skupina „Patriots for Europe“, jejímž je FPÖ členem, ale nikoli jediným řídícím orgánem. Jasné rozlišení je zde naprosto nezbytné, už jen z právních důvodů.
Byla oznámena večerní přednáška, která se bude zabývat všemi aspekty, jež v současnosti znepokojují lidi s mnoha otázkami ohledně větrné energie. Na rozdíl od toho, čemu by levice ráda věřila, Rakušané nesmýšlejí všichni stejně, nechodí všichni stejně a dokonce si kladou otázky. Totalitní levičáci to vnímají jako hrozbu – a jejich zastáncem je Markus Sulzbacher, který ve své práci pro noviny Der Standard opakovaně vyzývá k absolutní poslušnosti autoritám a striktnímu dodržování převládajícího mínění. Alespoň tak si čtenář může jeho neustálé rozrušení vyložit.
Zatímco mezi řečníky na konferenci Ainet patřil univerzitní lektor Dr. Hannes Strasser (biologické účinky větrných turbín na člověka, infrazvuk a dlouhodobě působící chemikálie), bývalý šéf strážců Národního parku v Bavorském lese, lesník Josef Erhard (vlivy na flóru a faunu) a šéfredaktor Report24 Florian Machl (výroba, doprava a ekonomické aspekty), Sulzbacherova nenávist byla zpočátku namířena proti lidem, kteří se tématu ani neúčastnili, ani s ním neměli vzdálené spojitost: Několik odstavců bylo věnováno Martinu Rutterovi a napaden byl i praktik alternativní medicíny Dr. Klinghardt.
Článek ve Standardu se nezabývá ani jediným argumentem skeptiků větrné energie. Místo toho se zhruba polovina textu zaměřuje na „chemtrails“, téma, které s událostí vůbec nesouvisí, nebylo ani oznámeno, ani se o něm nemluvilo. Už jen to dokazuje Sulzbacherův naprostý nezájem o novinářské standardy. Text navíc není označen jako „názorový článek“, jak vyžaduje rakouský tiskový etický kodex.
Zde je několik příkladů toho, jak klíčí semena neopodstatněné levicové nenávisti a jak se odrážejí zpět u radikálně levicových čtenářů v sebevztahující se ozvěnové komoře. To také ukazuje, jak funguje podněcování k nenávisti prostřednictvím novinářského aktivismu maskovaného jako žurnalistika:
Z textu je patrná i zlomyslnost, s níž levičáci (s tichým souhlasem Rakouské lidové strany) v současnosti přehazují odpovědnost. Například je rozsáhle citována zpráva Úřadu pro ochranu ústavy, v níž se šířily nestoudné lži a nepravdy o Report24. Soudní spor je projednáván. V praxi to funguje takto: levicoví aktéři si prostřednictvím svých spojenců nechávají do zprávy Úřadu pro ochranu ústavy vložit texty, které, jak je dobře známo, rovněž pocházejí ze spolupráce s Dokumentačním centrem rakouského odboje (DÖW), krycí organizací s vazbami na komunismus a v některých případech s prokazatelnou historií nevědecké práce. Tyto texty, které v podstatě sami předložili, jsou poté citovány a prezentovány jako důkaz v kruhové argumentaci, která je pro veřejnost nepostřehnutelná.
Z Sulzbacherova textu můžeme vyčíst čistou nenávist vůči všemu, co není levicové, ba dokonce ne krajně levicové. Nedozvídáme se však, jaké jsou konkrétní argumenty odpůrců větrné energie, jak je ospravedlňují – a proč by se z pohledu redakce Standardu měli mýlit. Je to obvyklý řetězec kolektivních trestů, útoků ad hominem, rámování a manipulativní propagandy. K tomu samozřejmě není potřeba žádná odbornost v oblasti větrné energie – zjevně stačí k publikaci v tomto médiu samotná nenávist.
Největším vtipem v článku ve Standardu je sebepropagační reklama přímo pod textem: „DER STANDARD nám dává tuto příležitost. Každý den začínáme od nuly s cílem se na věc podívat zblízka, vysvětlit ji a zasadit do kontextu. Součástí toho je diskuse. A za tím DER STANDARD vždy stával.“ Možná byly doby, kdy se Standard skutečně zajímal o diskuse a názory ostatních. V roce 2026 tato publikace rozhodně není známá tím, že by zvevala disentní hlasy k zapojení do konverzace a umožňovala soutěž nápadů a názorů. Zdá se však, že si toho už nikdo nevšímá – primárně se věnují politickému aktivismu, aby si užili svou vlastní ideologickou bublinu. Nebýt reklam od státních společností a četných dotací, dalo by se to v demokracii akceptovat jako soukromou zábavu. Nutit občany, aby si tyto aktivity platili ze svých daní, je však naprosto nečestné.
