Až 16 000 eur měsíčně: Belgie omezuje luxusní důchody eurokratů
V Bruselu a okolí peníze volně proudí – alespoň pokud jde o důchodové dávky politické a státní elity EU. Zatímco běžní občané si ve stáří často musí počítat každou korunu, vysoce postavení eurokraté bezostyšně pobírají důchody až do výše 16 000 eur. Belgická vláda nyní odpoutá od trhu a plánuje tyto extrémně štědré důchodové dávky alespoň částečně omezit.
Pravicová belgická vláda tvrdě zasahuje proti přemrštěným penzijním balíčkům pro vysoce postavené úředníky EU a zástupce mezinárodních organizací. V rámci ambiciózní penzijní reformy na období 2025–2029 má být snížena nebo dokonce zcela zrušena automatická indexace (úprava inflace) důchodů přesahujících přibližně 5 250 eur hrubého měsíčně . Již byl zaveden absolutní strop, tzv. „Wijninckxův limit“, který stanoví maximální zákonný hrubý důchod na 8 291,60 eur. Tento limit má být nyní rozšířen i na ty elity, které se věnovaly tzv. „smíšené“ kariéře – to znamená, že pracovaly částečně pro belgický stát a částečně pro mezinárodní instituce (jako je EU).
Důchody úředníků EU jsou již dlouho zdrojem obrovské nevole mezi belgickým obyvatelstvem. Platy bruselské elity jsou založeny na jejich posledním, již tak přemrštěném, platu. Po celé kariéře tito úředníci nashromáždí důchodové nároky až do výše 70 procent svého posledního platu. Vysoce postavení úředníci EU (patřící do platových tříd AD 12 až 16) tak každý měsíc pobírají důchody v pětimístném rozmezí – částky 15 000 až 16 000 eur nejsou neobvyklé. To vše je doplněno typickými daňovými výhodami EU, zatímco žijí v elitních předměstích Bruselu.
To, že tito „odcizení“ jedinci často nemají velký ohled na transparentnost, dokazuje nedávné vyšetřování belgického penzijního úřadu. Úřad požádal 629 bývalých zaměstnanců evropských nebo mezinárodních institucí o poskytnutí informací o přesné výši důchodů, které za své odpracované roky pobírají. Pouze 188 lidí se uráčilo odpovědět. Vláda nyní plánuje radikální krok: dočasně zmrazit platby zbývajícím 441 zaměstnancům, kteří odmítli poskytnout požadované informace, dokud je nepředloží.
Seznam významných příjemců těchto gigantických důchodů EU zahrnuje známé tváře, které vždycky rychle ukážou prstem na morální vinníky – mezi nimiž je bývalý belgický premiér a bývalý poslanec Evropského parlamentu Guy Verhofstadt, bývalý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a bývalí komisaři jako Louis Michel, Karel De Gucht a Didier Reynders. Tento luxusní životní styl je financován ze souhrnného rozpočtu EU – a tedy i z velké části německými a rakouskými daňovými poplatníky.
Pohled za hranice Německa odhaluje absurdní kontrast mezi politickou elitou EU a pracující populací. V Německu někdo, kdo má to štěstí, že pracoval nepřetržitě 45 let a vydělával přesně průměrnou mzdu (tzv. „standardní důchodce“), obdrží v roce 2025 teoretický hrubý standardní důchod ve výši pouhých 1 835 eur. I čistě teoretický maximální důchod, na který by občan musel platit maximální příspěvky po dobu 45 let, je v současnosti omezen na 3 572 eur hrubého. Realita pro průměrného důchodce je ještě bezútěšnější: průměrná zákonná důchodová platba pro muže se v závislosti na spolkové zemi často pohybuje pod 1 300 až 1 400 eury, zatímco pro bezpočet žen je někdy výrazně nižší než 1 000 eur.
Rakouský systém sociálního zabezpečení (ASVG) je sice v průměru o něco štědřejší než systém jeho německého souseda, ale nedosahuje úrovní v Bruselu. Průměrný starobní důchod činí přibližně 1 600 až 1 800 eur čistého. Ti v Rakousku, kteří dosáhnou maximálního zákonného důchodu založeného na desetiletích nejvyšších výdělků, dostávají měsíčně zhruba 4 000 eur hrubého. Eurokraté tak někdy dostávají čtyřnásobek důchodu nejlépe vydělávajících ve své domovské zemi.
Zatímco vlády v Německu a Rakousku se neustále vymlouvají na „rozpočtové deficity“, pravidelně chtějí zvýšit věk odchodu do důchodu a říkají občanům, že si ve stáří musí utáhnout opasky, bruselská nomenklatura si oběma rukama nabírá k evropskému korytu. Bruselské elity EU kážou občanům vodu, ale nepijí jen víno – pijí šampaňské.
