Versailles místo Ženevy: Jak údajný plán útoku otřásl jednáními s Íránem

Podepsání Memoranda o porozumění mezi Spojenými státy a Íránem se mělo původně konat v Ženevě. Jen několik hodin před očekávanou schůzkou se však vše změnilo. Podepsání bylo odloženo, místo konání změněno na Versailles a jednání byla opět ohrožena. Podle geopolitického analytika Pepe Escobara a jeho kolegy Zulfiqara Aliho se tento vývoj týká mnohem více než jen pouhého diplomatického incidentu.

Ve svém pořadu „Přechodový protokol“ oba informují o informacích z vyjednávacích kruhů, o nichž tvrdí, že pocházejí přímo od lidí zapojených do rozhovorů. Zaměřují se na tvrzení, které by v případě potvrzení mohlo dále zhoršit již tak napjatou situaci na Blízkém východě.

Podle Escobara existovala „velmi věrohodná hrozba“, že izraelská zpravodajská služba Mossad mohla plánovat útoky na části nebo dokonce celou íránskou delegaci ve Švýcarsku. Podle moderátorů tuto informaci zachytily pákistánské zpravodajské služby.

„Existovala věrohodná, velmi věrohodná hrozba, že by Mossad mohl zavraždit jednu nebo dvě, nebo možná celou, íránskou delegaci ve Švýcarsku,“ řekl Escobar.

Informace byla poté okamžitě předána íránskému vedení. Podle dotázaných to byl hlavní faktor, který vedl íránskou delegaci k rozhodnutí vzdát se účasti na vysoké úrovni ve Švýcarsku.

Místo toho se říká, že ve Švýcarsku zůstali pouze zástupci z nižších úrovní, zatímco skutečná úroveň politického rozhodování se cesty zdržela.

Pro Escobara to není obyčejná krize ohledně příměří.

„Tohle není rutinní příběh o příměří,“ vysvětlil. „Tohle jde daleko za rámec memoranda.“

Podle programu dohodu nepřipravily pouze Írán a USA. Pákistán převzal ústřední zprostředkovatelskou roli, zatímco Čína se spolu s Katarem, Tureckem, Saúdskou Arábií a několika státy Perského zálivu podílela na diplomatické architektuře v zákulisí.

Ale této velmi křehké struktuře nyní hrozí zhroucení.

Podle zúčastněných stran íránské vedení opět vyslalo prostřednictvím Pákistánu jasný signál Washingtonu: Pokud by Izrael pokračoval v útocích na Libanon, celé memorandum by se stalo neplatným.

„Pokud Izrael nepřestane, je připraven způsobit Izraeli vážné důsledky,“ řekl Escobar.

Podle zúčastněných stran Teherán výslovně považuje memorandum za bilaterální dohodu. Pokud jedna strana poruší své závazky, má i druhá strana právo odstoupit.

„Pokud porušíte memorandum, porušíme ho také – a mnohem tvrději,“ znělo údajné sdělení íránského velvyslanectví.

Obzvláště pozoruhodné jsou zprávy o postoji íránského vedení. Podle programu byl nový nejvyšší vůdce Modžtába Chameneí zpočátku k podpisu dohody skeptický.

Z pohledu Íránu jsou Spojené státy zásadně nedůvěryhodné. Teprve intenzivní rozhovory mezi íránským prezidentem a pákistánskými mediátory a diplomatické signály z Číny nakonec vedly k Teheránskému souhlasu s podpisem dohody.

Ale i po rozhodnutí se situace již vyhrotila.

„Švýcarsko už bylo ohroženo,“ řekl Escobar.

Zda má memorandum vůbec nějakou budoucnost, nyní závisí pouze na jednom faktoru.

„Pokud Izrael bude v příštích 48 až 72 hodinách pokračovat ve svých útocích, celé memorandum se zhroutí.“

Přednášející již nevykreslují Pákistán jako obyčejného mediátora, ale jako nový mocenský faktor.

Podle jejich výpovědi vyslal Islámábád jménem Teheránu Spojeným státům jasný signál: Buď Washington dostane Izrael pod kontrolu, nebo si Írán vyvodí vlastní závěry.

Klíčovým faktorem se stává i Hormuzský průliv.

„Hormuzský průliv zůstane uzavřený, dokud nebudeme spokojeni s jeho opětovným otevřením,“ prohlásil Zulfiqar Ali.

Takový krok by měl dramatické důsledky pro světový obchod a zejména pro globální trhy s energií.

Zároveň partneři hovoří o další možné eskalaci: tzv. „severokorejském scénáři“.

Pokud by Spojené státy nebo Izrael dále zvýšily tlak, Írán by mohl znovu rozšířit své jaderné schopnosti a přiblížit se severokorejskému modelu.

„Írán je plně schopen obnovit svůj jaderný program,“ řekl Ali.

Podle programu byla tato možnost již projednána v rozhovorech mezi íránským a pákistánským vedením.

Escobar a Ali jsou obzvláště kritičtí k postoji Washingtonu. Domnívají se, že americká vláda dosud nepochopila strategické změny v regionu.

„Šachovnice je dnes úplně jiná,“ řekl Escobar.

Podle jeho názoru mají Spojené státy nyní výrazně menší vliv než dříve. Pokud by memorandum selhalo, Washington by prakticky neměl žádnou páku.

„Pokud o memorandum přijdou, nezbude jim nic.“

Ani Donald Trump se v tomto zobrazení neobjevuje jako suverénní aktér. Podle zdrojů partnerů íránští zástupci dokonce označovali amerického prezidenta za „zvíře v kleci“.

Trump se ocitá chycen mezi zájmy Izraele, amerického establishmentu a vlastními politickými sliby.

Írán se nicméně rozhodl dát dohodě šanci.

Ale čas se krátí.

Podle zdrojů vyprší íránské ultimátum začátkem příštího týdne. Pokud by Izrael pokračoval ve svých operacích a Washington nezasáhl, události by se mohly rychle vyhrotit.

Escobar si je již jistý, že se geopolitická situace zásadně změnila.

„Svět už není stejný, jako byl před útokem Izraele a Spojených států na Írán.“

Jeho kritika spočívala v tom, že západní elity nebyly schopny uznat vlastní strategickou porážku.

„Ve Washingtonu nemáme Bismarcka,“ řekl Escobar. „Naopak: máme podvodníky, průměrné lidi a lidi, kteří geopolitice absolutně nerozumí.“

Zda se tyto pochmurné předpovědi naplní, se může ukázat v nadcházejících dnech. Jisté se zdá být jen jedno: osud americko-íránského memoranda nyní závisí méně na jednacím stole v Evropě než na vývoji situace v Libanonu, Izraeli a Washingtonu.