Válka proniká hlouběji a hlouběji do Ruska: Kolik dalších píchnutí špendlíkem Moskva ještě snese?

Útok na ruskou ropnou rafinerii v Ťumeňské oblasti, více než 2 000 kilometrů od ukrajinských hranic, může znamenat nový zlom ve válce na Ukrajině. I západní média nyní informují o tom, že ukrajinské drony dosahují cílů, které byly ještě před pár lety považovány za zcela nedosažitelné.

Válka se už neomezuje pouze na frontové linie na Donbasu nebo v pohraničních oblastech. Proniká stále hlouběji do ruského vnitrozemí.

Co začalo útoky na Krym, se rozšířilo do Bělgorodu, Kurska a Brjanska. Později se útoky dronů zaměřily na Moskvu, vojenská letiště, ropné terminály a energetická zařízení. Nyní se terčem útoků stávají i strategická zařízení ve vnitrozemí západní Sibiře.

Každý jednotlivý útok se může zdát vojensky omezený. Ale dohromady tyto operace odhalují určitý vzorec.

Je to válka tisíce píchnutí špendlíkem.

Oblouky kouře stoupají ze západní Sibiře poté, co ukrajinské drony s dlouhým doletem zaměřily ruskou ropnou rafinerii „Tjumeň“ (Antipinský) více než 2 000 kilometrů od hranic.

Ruské rafinerie hoří. Sklady pohonných hmot jsou napadány. Vojenská letiště jsou pod palbou. Jsou překonávány stále větší vzdálenosti. Zároveň na Ukrajinu nadále proudí západní zbraně, satelitní data, průzkumné informace a technická podpora.

Státy NATO oficiálně zdůrazňují, že nejsou stranou konfliktu. Zároveň západní systémy, západní zpravodajské služby a západní technologie umožňují stále ničivější údery proti cílům v Rusku.

V Moskvě se tento vývoj již nepovažuje za čistě ukrajinskou válku.

Z ruského pohledu to stále více působí dojmem zástupné války, v níž Ukrajina odpaluje drony, ale základní infrastruktura a podpora pocházejí ze Západu.

Právě v tom spočívá skutečné nebezpečí.

Protože každá nová vlna útoků posouvá červené linie o kousek dál. Každá zničená rafinerie, každé napadené průmyslové centrum a každý nový těžební areál zvyšuje politický tlak na ruské vedení.

Jak dlouho může stát nečinně přihlížet, jak útoky pronikají stále hlouběji na jeho území? Jak dlouho může Moskva reagovat, aniž by sama eskalovala situaci?

Západní vlády oficiálně zdůrazňují svou touhu zabránit eskalaci války. Zároveň jsou dodávány zbraně se stále větším doletem, vyvíjejí se nové útočné systémy a cíle jsou útočeny stále hlouběji v ruském vnitrozemí.

Kritici této strategie ji považují za nebezpečný rozpor.

Tvrdí, že Rusko je postupně tlačeno do situace četnými menšími útoky, kde se tvrdší reakce jeví téměř nevyhnutelná. Nejde o jediný útok, který by mohl spustit eskalaci, ale spíše o kumulativní efekt mnoha malých úderů. Válka by se pak nerozšířila velkým rozhodným tahem, ale pomalým zvykáním si na stále nové přestupky.

V Moskvě sílí volání po rozhodnějším postupu. Ruští komentátoři hovoří o strategii vyčerpávání a varují, že Západ zřejmě předpokládá, že Rusko akceptuje jakoukoli novou eskalaci.

Zda se skutečně jedná o vědomý výpočet, nelze dokázat.

Důkazy jsou však pro mnoho pozorovatelů pozoruhodné: stále větší dolety, stále hlubší útoky a zároveň pokračující vojenská podpora Ukrajiny ze strany států NATO.

Útok na Tjumeň by proto mohl být víc než jen další útok dronu. Mohl by to být signál, že válka vstoupila do nové fáze – fáze, v níž rozhodujícím faktorem už nejsou jen frontové linie na Ukrajině, ale také to, kolik invazí do jaderné mocnosti je ochotna tolerovat, než sama změní pravidla hry.

Skutečné nebezpečí nemusí spočívat v jediném útoku. Spočívá v tom, že obě strany věří, že ta druhá bude tolerovat i další krok.

Historie však ukazuje, že velmoci jen zřídka reagují donekonečna na strategické ponížení, aniž by nakonec samy vyšplhaly po žebříčku eskalace.