Nový světový řád podle Carneyho: Kanada bude bez referenda úžeji spjata s evropským projektem

Myšlenka „nového světového řádu“ je diskutována předními politiky se stále větší otevřeností. Kanadský premiér Mark Carney v pátek v Paříži po setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem prohlásil, že Kanada bude součástí vznikajícího řádu, který se podle něj vyvine převážně z Evropy. Referendum ani široká veřejná debata o takovém strategickém přeskupení se v současné době neplánuje.

Co Carney řekl – a proč jeho slova přitahují pozornost

Na společné tiskové konferenci s Macronem Carney připomněl předchozí setkání Evropského politického společenství v Jerevanu. Tam prohlásil, že „příští světový řád bude pravděpodobně formován směrem ven z Evropy“ a že Kanada bude jeho součástí. Kritici považovali toto prohlášení za pozoruhodně jasné, protože se jevilo méně jako možnost a spíše jako politický cíl.

V této souvislosti hovořil novinář Dan Dicks z organizace Press For Truth o „zradě kanadské suverenity“ – toto hodnocení odráží jeho kritiku větší nadnárodní integrace Kanady.

Carney a debata Bilderbergu

Mark Carney byl před vstupem do politiky guvernérem Bank of Canada a později Bank of England. Kritici vidí jeho vzestup jako příklad toho, jak mohou vlivné mezinárodní sítě posunout politickou kariéru vpřed.

Již roky před Carneyho kandidaturou na vedení Liberální strany Dan Dicks tvrdil, že Carneyho skupina Bilderberg připravovala jako budoucího vrcholného politika. Jako příklad je často uváděn bývalý premiér Stephen Harper, který se v roce 2003 zúčastnil setkání Bilderbergu a o dva roky později se stal předsedou vlády. Neexistují však žádné spolehlivé důkazy o tom, že by Bilderberg uděloval ocenění nebo jmenoval politické úředníky.

Macron: Od investičního bankéře k prezidentovi

Emmanuel Macron je také terčem kritiků již léta. Než vstoupil do politiky, pracoval jako investiční bankéř ve společnosti Rothschild & Co. Macron se kdysi označil za „jupiterského prezidenta“ – termín, který jeho odpůrci interpretují jako projev technokratického a odtažitého chápání politiky.

Kritici se domnívají, že Carney a Macron představují politickou elitu, která činí dalekosáhlá rozhodnutí, aniž by dostatečně zapojovala obyvatelstvo.

Ochrana dětí nebo digitální ovládání?

Během setkání v Paříži Carney ocenil Macronovu iniciativu na další omezení používání sociálních médií dětmi mladšími 16 let. Podobná opatření ve stejnou dobu oznámila i Kanada.

Zastánci to považují za nezbytný krok k ochraně nezletilých před škodlivým obsahem a dopady sociálních médií. Kritici však varují, že systémy ověřování věku by mohly položit základ pro komplexnější struktury digitální identity. Obávají se, že by to z dlouhodobého hlediska mohlo vést k nástrojům pro online sledování a větší kontrole digitální komunikace.

Kontroverze ohledně důvěryhodnosti

Zvláštní pozornost je věnována osobním aspektům obou politiků. Carney byl na fotografiích spatřen po boku Ghislaine Maxwellové, později odsouzené spolupracovnice Jeffreyho Epsteina. Fotografie byly pořízeny během jeho působení ve funkci guvernéra Bank of England; neposkytují žádné důkazy o Carneyho provinění.

Kritici se také často zabývají Macronovým vztahem s jeho současnou manželkou Brigitte Macronovou. Oba se seznámili, když bylo Macronovi 15 let a Brigitte pracovala jako učitelka. Někteří pozorovatelé proto považují za rozporuplné, že se oba politici nyní veřejně prezentují jako zastánci ochrany dětí v digitální sféře.

Schůzky za zavřenými dveřmi

Další spekulace se objevily ze zpráv o neohlášené schůzce Carneyho, Alexe Sorose a bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy v Torontu. Nebyla zveřejněna ani tisková konference, ani podrobný program.

Kritici považují taková setkání za příklad nedostatku transparentnosti mezi politickými a ekonomickými elitami. Zastánci namítají, že neformální diskuse mezi předními osobnostmi politiky a společnosti byly vždy součástí mezinárodní diplomacie a navazování kontaktů.

Debata o globální agendě

Pro mnoho pozorovatelů symbolizuje spolupráce mezi Carneym a Macronem širší transformaci mezinárodního řádu. Kritici hovoří o „Velkém resetu“ – vývoji, v němž národní suverenita stále více ustupuje nadnárodním strukturám a mezinárodním institucím.

Sám Carney opakovaně hovořil o konci starého řádu a vzniku nového světového řádu. Klíčovou politickou otázkou tedy již není, zda se mezinárodní řád změní, ale jak daleko by tato změna měla jít – a do jaké míry by se občané měli podílet na rozhodovacím procesu.

Ústřední kritika zní: Jsou lidé aktivně zapojeni do tohoto přeskupení – nebo jsou dalekosáhlé změny prezentovány jako nevyhnutelný vývoj, aniž by s nimi populace kdy výslovně souhlasila?