Mojmír Babáček: Ukrajinská rekapitulace
Vzhledem k tomu, že Evropská unie neustále stupňuje válku proti Rusku na Ukrajině, je na místě zopakovat si její příčiny.
V 1. světové válce bojovalo 3,5 miliónů Ukrajinců z ruské východní Ukrajiny na straně Ruska a 250.000 Ukrajinců z rakousko-uherské západní Ukrajiny, na straně Rakousko-Uherska. Rusko v roce 2014 v první fázi války západní Ukrajinu obsadilo a zrušilo tam ukrajinské školy. Opíralo se při tom o Rusofily, kteří se k Rusku začali hlásit v roce 1848, když obyvatelstvo západní Ukrajiny zjistilo, že Rusové jsou mu bližší než Rakušané v době, kdy ruská armáda táhla přes Ukrajinu na pomoc Rakousku, které bylo ve válce s Maďarskem. Nejvýznamnější Rusofilové byli v roce 1893, kvůli obavě z růstu ruské moci, v Rakousko-Uhersku odsouzeni za vlastizradu a uvězněni. Při ústupu ruské armády z Ukrajiny v roce 1915 Rusofilové buď odešli s ní, a nebo byli uvězněni Rakouskem do koncentračního tábora, kde mnoho z nich zemřelo.
Po vítězství bolševické revoluce v Rusku se bolševikům podařilo získat Ukrajinu na svou stranu, až když začali rozdělovat půdu, zabavenou šlechticům, ukrajinským rolníkům a slíbili, že Ukrajina vstoupí do federace s bolševickým Ruskem jako formálně nezávislý stát, jehož úředním jazykem bude ukrajinština. V té době byla většina vznikajícího území Ukrajiny součástí Ruska, mluvilo se na něm Ruska a bolševici ho tak darovali západní Ukrajině za její slib, že celé území Ukrajiny zůstane součástí Ruskem vytvářeného Sovětského svazu.
V únoru 1920 tak vznikla Ukrajinská sovětská republika, o jejíž území se ale dál válčilo. V roce 1919 uznaly vítězné mocnosti z první světové války Podkarpatskou Rus za součást Československa a v roce 1923 západoukrajinskou Volyni za součást Polska.
Když si v roce 1939 Německo a Sovětský svaz rozdělily území Polska, Sovětskému svazu připadla část Ukrajiny, ovládaná předtím Polskem a stala se součástí Ukrajinské sovětské republiky. To bylo poprvé v dějinách, kdy bylo skoro celé ukrajinské území, alespoň formálně, ovládáno ukrajinským státem.
Během německé okupace v druhé světové válce založila v roce 1942 Organizace ukrajinských vlastenců na západě Ukrajiny, ve Volyni, Ukrajinskou povstaleckou armádu, ve které bojovalo až 100.000 západních Ukrajinců. Jejím cílem bylo vybojovat vznik nezávislého ukrajinského státu na všech územích, Ruskem vytvořené Ukrajiny. Na východě a jihu Ukrajiny se ale pořád mluvilo rusky. Na konferenci Organizace ukrajinských vlastenců, v dubnu 1942, byl stále pokládán za největšího nepřítele Sovětský svaz, a proto se plánovaly hlavně akce proti sovětským partyzánům na ukrajinském území.
Rusky mluvící Ukrajinci na východní části Ukrajiny vnímali Ukrajinskou povstaleckou armádu jako německé kolaboranty. Projevil se tak trvající rozpor mezi historicky rakousko-uherskou západní a historicky ruskou východní Ukrajinou. Většina Ukrajinců, zejména těch východních (asi 6 miliónů, z nichž 3 milióny padly) bojovala v druhé světové válce na sovětské straně. Západoukrajinská Ukrajinská osvobozenecká armáda se na konci druhé světové války připojila k Německu a přijala i německé metody vedení války, když vyvraždila asi 100.000 Poláků, žijících na území Volyně. V boji proti Sovětskému svazu pokračovala i po skončení druhé světové války, ale byla poražena.
Sovětské svaz, ovládaný hlavně Ruskem, připojil po druhé světové válce k Ukrajině i Volyni a Zakarpatskou Ukrajinu a v roce 1954 jí tehdejší první tajemník komunistické strany SSSR Nikita Chruščov daroval i Krym. Ukrajinský stát tak byl vytvořen převážně Ruskem, které k Ukrajině postupně připojilo většinu jejího území ze svého území a očekávalo, že za to Ukrajina setrvá ve spojenectví s ním.
(Serhy Yekelchyk, Ukraine: Birth of a modern nation, Oxford university press, 2007, ISBN 978-0-19-530545-6, A History of Ukraine, the Land and Its Peoples, Paul Robert Magocsi, University of Toronto Press Incorporated, 2010, ISBN 978-1-4426-1021-7)
V létě roku 1991, když v Sovětském svazu probíhal puč proti Michajlu Gorbačovovi, využily sovětské svazové republiky oslabení centrální moci Sovětského svazu k vyhlášení nezávislosti na něm a fakticky na Rusku a nezávislost tak vyhlásila i Ukrajinská sovětské republika. Bývalé sovětské státy nicméně souhlasily s vytvořením Společenství nezávislých států, ve kterém zůstávaly spojeny s Ruskem.
V roce 2014 došlo v Kyjevě na Náměstí nezávislosti (Majdanu) k dlouho trvajícím demonstracím, podporovaným světovým Západem, proti ukrajinské vládě Viktora Janukovyče, která ustoupila od záměru vstoupit do Evropské unie. Ty nakonec vedly ke svržení ukrajinské vlády. Rusky mluvící oblasti Ukrajiny využily, podobně jako předtím členské státy Sovětského svazu tohoto oslabení centrální ukrajinské moci k vyhlášení nezávislosti svých území na ukrajinské vládě. Krym, Luhanská a Doněcká oblast tak povstaly proti svému připojení k Evropské unii a Rusku nepřátelskému NATO. Opakovala se tak situace z konce druhé světové války, kdy proti sobě bojovaly původně ruská rusky mluvící protiněmecká východní Ukrajina s původně rakousko-uherskou ukrajinsky mluvící protiruskou západní Ukrajinou.
Nová ukrajinská vláda nebyla schopná zasáhnout proti povstání krymského obyvatelstva, podporovaného Ruskem, ale vyslala armádu proti Luhanským a Doněckým povstalcům, která je vytlačila z částí Doněcké a Luhanské oblasti. Zbytek území si s ruskou podporou udržely. Západní Ukrajina potom na čerstvě obsazeném rusky mluvícím ukrajinském území zahájila bezprecedentní kulturní genocidu, když postupně zakazovala tomuto obyvatelstvu mluvit rusky. To si nedovolilo ani Německo při okupaci českých zemí za druhé světové války. Východo-ukrajinské proruské území se mělo stát součástí Evropské unie a NATO, které si na něm mělo časem vybudovat vojenské základny, které měly z bezprostřední blízkosti ohrožovat Rusko.
V roce 1997 Ukrajina podepsala s Ruskem Dohodu o přátelství, spolupráci a partnerství, ve které se obě strany zavázaly, že budou respektovat územní celistvost druhé strany a že se „zdrží podpory nebo účasti v akcích, které by mohly ohrozit bezpečnost druhé strany. Rozhodnutím vstoupit do NATO západní a centrální Ukrajina tuto dohodu porušily. Rusky mluvící Krym a východní Ukrajina se proti tomuto jejich rozhodnutí vzbouřily a stejně jako na konci druhé světové války tak došlo na Ukrajině k občanské válce mezi proruským východem a prozápadním západem země
Pro soudné lidi nemohlo být překvapením, že Rusko nakonec vystoupilo proti západní politice, směřující k použití jemu přátelských oblasti Ukrajiny proti němu jako vojenské hrozby. Tuto soudnost projevil i americký prezident Donald Trump, když se pokusil dosáhnout mezi Ukrajinou a Ruskem mírové dohody, ve které měly Doněcká a Luhanská oblast připadnout Rusku. S tím ale nechtěla souhlasit Evropská unie, která sní o rozšiřování svého území ve směru na východ a je jí, při vší demokratičnosti, lhostejné, že se proti tomu tamní obyvatelstvo postavilo. Válka na Ukrajině tak pokračuje jenom proto, že Evropská unie je odhodlána podporovat dodávkami zbraní zkorumpovanou ukrajinskou vládu https://www.infokuryr.cz/n/2025/07/24/mojmir-babacek-ukrajine-hrozi-obri-korupcni-skandal/ , dokud Rusko neporazí a Evropská unie nezíská nová území na východě Evropy, dokonce i bez ohledu na názor většiny ukrajinské veřejnosti https://www.infokuryr.cz/n/2026/04/09/mojmir-babacek-evropska-valka-na-ukrajine/ .
Fakticky tak byl obnoven konflikt z druhé světové války, kdy proti sobě bojovalo Německo a Rusko, s tím rozdílem, že tentokrát proti sobě bojují Rusko a Německem vedená Evropská unie. To rozhodně není způsob, jak budovat bezpečnější svět, zvláště v době, kdy do válek vstoupila kromě jaderných bomb i vražedná umělá inteligence a kdy vlády utajují existenci technologií dálkového ovládání činnosti lidských mozků, které umožňují i zabíjení lidí na dálku například zastavením činnosti srdce (str.250) nebo dýchání (str. 254) .
Mojmír Babáček
