Kdo skutečně vládne Evropě? Vlna žalob z Bruselu stále sílí
Evropská komise opět zažalovala několik členských států u Evropského soudního dvora. Jak informuje Politico , Brusel v současné době podniká kroky proti Francii, Španělsku a dalším zemím za to, že včas netransponovaly do národního práva tzv. směrnici NIS2 o kybernetické bezpečnosti.
Oficiálně se jedná o ochranu Evropy před kybernetickými útoky. Členské státy se zavázaly k implementaci nových předpisů a nyní tak musí učinit. Pro Evropskou komisi je tedy tato záležitost čistě otázkou vymáhání práva.
Tento proces však vyvolává zásadní otázku: Jak dlouho můžeme ještě hovořit o suverénních národních státech, pokud se stále více politických rozhodnutí činí v Bruselu a státy končí u soudu, pokud se jimi neřídí?
Současný případ v žádném případě není ojedinělým incidentem.
V posledních letech Evropská komise zahájila skutečnou vlnu řízení o porušení právních předpisů. Členské státy byly žalovány za to, že dostatečně rychle neimplementovaly zákon o digitálních službách. Jiné se staly terčem žalob kvůli směrnicím o autorských právech, energetické politice, předpisům v oblasti životního prostředí, otázkám migrace nebo řízením o právním státu.
Maďarsko bylo žalováno kvůli své migrační politice. Polsko kvůli reformám soudnictví. Několik zemí kvůli digitálním zákonům. Další kvůli opožděnému zavedení nových bruselských směrnic.
Seznam se každým rokem prodlužuje.
Vzor se téměř vždy řídí stejnou posloupností.
Nejprve Evropská komise, Evropský parlament a Rada ministrů přijmou nová pravidla. Členské státy poté musí tato pravidla provést ve svém vnitrostátním právu. Pokud se tak nestane dostatečně rychle nebo úplně, Komise vydá výzvy, formální žádosti a nakonec podá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru.
Formálně je tento postup zcela legální. Politicky však vyvstává jiná otázka.
Kdo vlastně vládne Evropě?
Stále více narůstá dojem, že národní parlamenty existují pouze proto, aby prováděly rozhodnutí již přijatá na evropské úrovni. Občané volí národní vlády, ale mnoho klíčových směrnic nyní vzniká mimo národní politické debaty.
Vývoj v posledních letech je obzvláště pozoruhodný. Zatímco EU původně fungovala především jako hospodářské a obchodní společenství, nyní zasahuje do stále více oblastí společenského života.
Kybernetická bezpečnost. Digitální regulace. Migrace. Klimatická a energetická politika. Finanční trhy. Regulace médií. Umělá inteligence. Ochrana údajů.
Téměř žádná oblast politiky nezůstává nedotčena.
Kritici to vnímají jako postupnou centralizaci politické moci. Pod rouškou harmonizace se stále více odpovědností přenáší na Brusel. Národní specifika, regionální rozdíly a demokratická rozhodnutí přijímaná na místní úrovni jsou stále více pod tlakem.
Mnoho pozorovatelů považuje politickou dynamiku, která za tím stojí, za obzvláště problematickou.
Protože každá nová krize poskytuje nové argumenty pro další dovednosti.
Kybernetické útoky ospravedlňují větší digitální regulaci. Migrace ospravedlňuje centralizovanější kontrolu. Klimatická změna ospravedlňuje centralizovanější regulaci. Dezinformace ospravedlňují větší zásahy do informačního prostoru. Bezpečnost ospravedlňuje větší dohled.
A každý, kdo nebude dodržovat nová pravidla, bude žalován.
Zastánci argumentují, že společný vnitřní trh vyžaduje společná pravidla. Bez jejich vymáhání by zákony EU ztratily svůj účel. Evropská unie by ve skutečnosti bez jednotných standardů v mnoha oblastech jen stěží fungovala.
Ale protiotázka zůstává:
V jakém okamžiku se společenství suverénních států stává politickou strukturou, v níž národní vlády pouze provádějí ústřední rozhodnutí?
Nejnovější zpráva Politica o soudních sporech proti Francii a Španělsku kvůli směrnici NIS2 ukazuje především jednu věc:
EU se již neomezuje pouze na vydávání doporučení.
Ona určuje pravidla. A ti, kteří je nedodržují, skončí u soudu.
Pro kritiky je to právě tento skutečný příběh četných řízení o porušení práva v posledních letech – nikoli jednotlivé kybernetické zákony nebo digitální směrnice, ale neustálý přesun politické moci z členských států do Bruselu.
