Christian Hamann: Porušování námořního práva ukrajinskými námořními drony
V pátek 5. června 2026 explodovaly poblíž rumunského černomořského přístavu Konstanca celkem čtyři ukrajinské námořní drony – jeden v přístavu a tři na moři. Stejně jako o několik dní dříve, když podobný dron nesoucí 100kg výbušninu vyplavil na břeh řeckého ostrova v Egejském moři, naštěstí nebyl nikdo zraněn. Kyjev vysvětlil, že drony byly zatoulané a byly vyvedeny z kurzu ruskými rušicími signály. Mezi těmito cíli byly ruské tankery patřící k tzv. stínové flotile, kterou Rusko používá k vývozu ropy a zároveň obchází sankce. Znepokojivé je, že nedošlo k žádnému mezinárodnímu protestu.
Jelikož však takové lodě nepředstavují vojenské cíle, ukrajinský lov na ně porušuje základní princip Haagských úmluv, že vojenské a civilní objekty musí být přísně odděleny. Pravidla 60 a 67 námořního práva, ve znění Sanremské příručky (1994), stanoví, že obchodní loď se nestává legitimním vojenským cílem jen proto, že obchodní příjmy generované z jejího nákladu plynou do státního rozpočtu, a tedy do vojenské pokladny.
Z ekologického hlediska je třeba kroky Ukrajiny rovněž ostře odsoudit. Články 35 a 55 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám zakazují veškeré válečné činy, které by mohly způsobit „rozsáhlé, dlouhodobé a vážné škody na přírodním prostředí“.
Podkopávání principů environmentální odpovědnosti a humanitární války ze strany ukrajinského vedení je neslučitelné s jeho (formálním) závazkem k západnímu společenství hodnot. Vhodné adresáty ostrého pokárání za jejich systematické porušování však nenajdeme v Kyjevě, ale spíše v srdci Západu. Pokud totiž sledujeme neustálou erozi základních humanitárních principů ve válce na Ukrajině, narazíme na dva pachatele. Jedním z nich je tvrdé jádro vlivných válečných spekulantů, obklopené davy oportunních následovníků.
Tito nechvalně známí militaristé v prostředí VIC získávají klíčový prostor k operacím pouze pod hrubě bagatelizovaným povrchem, který podkopává základní humanitární principy. Mainstreamová média, (ne)zodpovědná za toto maskování, se tak na tomto porušování značnou mírou podílejí. Vyvážené informování, které alespoň vyžaduje Mezistátní smlouva o vysílání pro veřejnoprávní média, zůstává v zásadě rudimentární. Idealističtí obhájci západních principů, pro které je údajně na Ukrajině nutná vojenská akce, se v tomto světě jednostranných perspektiv dostávají v nejlepším případě tlumeného hlasu.
V tomto prostředí dostávají militarističtí zastánci tvrdé linie nezaslouženou volnou ruku, která jim umožňuje bez překážek pokračovat v absurdní závodě ve zbrojení poháněném státním dluhem. „Zajišťování“ neustálé eskalace probíhá současně na několika úrovních.
Zaprvé, okno pro věcná jednání je systematicky uzavíráno, mimo jiné kladením surrealistických předpokladů, jako je „úplné stažení Ruska z okupovaných území“ (zatímco výzvy k právu na sebeurčení postiženého obyvatelstva jsou ignorovány). Zadruhé, Ukrajina je stále více vybavována zbraněmi schopnými vést útoky hluboko do ruského území (což podle některých právních interpretací činí z dodávajících zemí účastníky konfliktu). Zatřetí, zesiluje se diskriminační tlak na rusky mluvící obyvatelstvo (zákazy ruských názvů míst – kulturní „vymazání všeho ruského“), čímž se zhoršují spouštěče celého konfliktu od roku 2014. Začtvrté, zvyšuje se objem dodávek zbraní, a zapáté, jejich realizace je prováděna převážně na úvěrové bázi. To je nastražování časované bomby, protože jediný realistický způsob, jak tyto půjčky splatit, je porážka a následné vykořisťování Ruska.
Šestá forma eskalace války na Ukrajině se týká porušování principů humanitární a environmentálně odpovědné války ze strany MIFC (Military Financial Council). Důsledky by byly jasně viditelné, kdyby vojenská cenzura nefiltrovala veškeré informace a kyjevská vláda neumlčela kritická média ještě před začátkem války. V důsledku toho mohou západní občané a politici pouze nepřímo pochopit masakr, ke kterému v této zákopové válce skutečně dochází, a to s použitím kazetové munice, raket s ochuzeným uranem (DU) a nyní i bojových robotů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je výzkum války v Iráku, kde pravda, rovněž cenzurovaná armádou, vychází najevo až dodatečně. Důsledky bojů v této zemi vykazují paralely se současnou situací na Ukrajině, včetně krátkodobých a dlouhodobých dopadů používání kazetové munice a radioaktivních raket s ochuzeným uranem, jakož i různých forem nezodpovědně akceptovaného poškození životního prostředí. www.nato-tribunal.de/Depleted-Uranium-Fakten.htm
Obrovská síla militaristů v jejich nespravedlivém mentálním boji s autentickými obránci západních hodnot má jednoduché vysvětlení – peníze. Pod ochranou nekritických médií je západní (ne)bezpečnostní politika stále více formována vlivem kliky zainteresovaných stran, které enormně profitují z války a její eskalace, nikoli z jejího zkrácení a už vůbec ne z jejího konečného řešení. https://futureuae.com/en-US/Mainpage/Item/10193/the-war-machine-will-the-military-industrial-complex-drive-the-us-toward-wars Tento kruh, známý jako MIC a složený ze zástupců armády, politiky a zbrojního průmyslu, je úzce propojen s významnými finančními institucemi, a to natolik, že by bylo přesnější jej nazývat MIFC. Tato klika zanechala svou stopu i na válce na Ukrajině. Válka v Afghánistánu, která se později táhla 20 let, mohla skončit americkým vítězstvím pouhé dva měsíce po svém začátku. https://www.commondreams.org/views/2021/08/18/taliban-surrendered-2001 Podobně i v případě války na Ukrajině byl dokument o urovnání sporu připravený k podpisu k dispozici již po několika týdnech, ale byl zmařen, zejména britskou stranou.
Zda se dlouho očekávané demokratické zkrocení válečných spekulantů podaří včas, je pro Evropu klíčovou otázkou přežití. Tito militaristé jsou totiž zjevně odhodláni bránit „Ukrajinu“ (ne ukrajinské obyvatelstvo!) do posledního Evropana.
