Pepe Escobar o údajné íránské atomové bombě

V nejnovější epizodě pořadu „Judging Freedom“ hovořil brazilský novinář a geopolitický analytik Pepe Escobar s moderátorem, soudcem Andrewem Napolitanem, o kontroverzním tvrzení, které by mohlo zásadně změnit strategickou rovnováhu na Blízkém východě: Írán již možná vlastní rozmístitelnou jadernou bombu. Konverzace se točí kolem údajných zpravodajských informací, diplomatických zpráv mezi Teheránem a Islámábádem a otázky, zda je Islámská republika na pokraji opuštění své desetiletí trvající politiky jaderné nejednoznačnosti.

Tvrzení s explozivním potenciálem

Escobar vysvětluje, že spolupracuje s bývalým analytikem CIA Larrym Johnsonem na novém analytickém projektu s názvem „Power Shift“. V rámci této práce narazili na informace, které si podle svých slov několikrát ověřili. Escobar opakovaně zdůrazňuje, že byl zpočátku extrémně skeptický a nechal si své zdroje opakovaně prověřovat. Teprve po opakovaných potvrzeních informace zveřejnil.

Jádrem celé záležitosti je telefonický rozhovor mezi íránským prezidentem Masúdem Peseschkianem a pákistánským premiérem Šehbázem Šarífem z 28. května. Podle Escobara Pákistán v současnosti vystupuje jako nejdůležitější prostředník mezi Washingtonem a Teheránem. Rozhovor proto údajně obsahoval přímý vzkaz Bílému domu.

Íránské třístupňové ultimátum

Podle Escobarových zdrojů poslal Peseschkian pákistánské hlavě vlády třístupňové ultimátum, které mělo být okamžitě postoupeno Washingtonu.

První bod byl jasný: dokud budou trvat současné konflikty a vojenské střety, nebudou k žádným novým jaderným jednáním docházet. Teherán požaduje nejprve ukončení válek a vojenské eskalace. Teprve poté lze diskutovat o dalších krocích.

Druhý bod se týká budoucí struktury potenciálních jednání. Podle Escobara Írán odmítá jakékoli opětovné projednání nebo oslabenou verzi jaderné dohody JCPOA. Teherán si nepřeje návrat k předchozím modelům dohod, ale požaduje nejprve zásadní změny politického rámce.

Třetí bod je skutečnou senzací. Pokud by tlak USA nadále sílil, Írán by mohl odpálit jaderné zařízení na svém vlastním území – ne jako válečný akt, ale jako demonstraci svých schopností a odstrašující síly.

Vlastní Írán už jadernou bombu?

Klíčová otázka rozhovoru zní: Znamená tato zpráva, že Írán již má atomovou bombu?

Escobar vysvětlil, že jeho zdroje neposkytly podrobnosti o původu, konstrukci ani počtu potenciálních výbušných zařízení. Prohlášení íránského prezidenta však naznačovalo, že taková schopnost existuje.

Escobar z toho vyvodil logický závěr: pokud by íránský prezident v diplomatickém rozhovoru pohrozil jadernou demonstrací, pak by toto prohlášení muselo být předem schváleno nejvyšším politickým a náboženským vedením země. Podle jeho názoru by takové sdělení mohlo být předneseno pouze se souhlasem nejvyššího vůdce nebo jeho nejbližšího okruhu.

Odkud mohla ta bomba vzlétnout?

Když se Napolitano zeptal, jak mohl Írán takovou zbraň získat, Escobar zmínil několik možných scénářů.

Jednou z možností je, že íránští vědci vyvinuli technologii sami. Zdůrazňuje, že Írán má vysoce kvalifikované fyziky a inženýry a je v zásadě schopen takový program realizovat samostatně.

Dále zmiňuje tři možné externí podporovatele:

• Rusko
• Pákistán
• Severní Korea

Obzvláště zajímavé pro něj bylo severokorejské spojení. Během svých četných cest do Teheránu pravidelně pozoroval vysoce postavené severokorejské delegace. I když nikdy veřejně nepromluvily, jejich přítomnost byla nápadně častá. Escobar se domníval, že by to mohlo naznačovat dlouhodobou technickou spolupráci.

Důležitou roli hraje i Pákistán. Escobar oznámil, že on a Larry Johnson hodlají v pozdější publikaci podrobněji rozvést údajné desetiletí trvající vazby mezi pákistánským a íránským jaderným programem.

Konec jaderné nejednoznačnosti?

Pokud jsou informace přesné, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní systém nešíření jaderných zbraní.

Írán se po celá desetiletí pohyboval v šedé zóně: ​​Země trvá na tom, že se nesnaží o jaderné zbraně, přesto disponuje rozsáhlou jadernou infrastrukturou a technickými možnostmi. Veřejná demonstrace jaderné bomby by tuto nejednoznačnost náhle ukončila.

Escobar proto interpretuje údajné Teheránské poselství jako varování: Pokud USA nebo Izrael překročí určité červené linie, Írán by mohl otevřeně demonstrovat své schopnosti a tím vytvořit nezvratné skutečnosti.

Kolik bomb by mohl Írán vlastnit?

Další otázka se týká možného počtu jaderných hlavic.

Escobar připouští, že k tomu neexistují žádné spolehlivé informace. Zároveň tvrdí, že stát by jen stěží promrhal svou jedinou bombu na demonstraci. Pokud by byl Írán skutečně připraven na takovou demonstraci síly, mohlo by to naznačovat, že vlastní více než jen jedno výbušné zařízení.

Escobar však neposkytuje žádné důkazy. Opakovaně zdůrazňuje, že mnoho závěrů je v současnosti založeno výhradně na nepřímých důkazech a tvrzeních jeho zdrojů.

Náboženská překážka

Escobarova analýza náboženského rozměru je obzvláště zajímavá.

Íránské vedení se již léta odvolává na fatvy bývalých nejvyšších vůdců, které uvádějí, že jaderné zbraně jsou neslučitelné s islámskými principy, protože by mohly bez rozdílu zabíjet civilisty.

Escobar však poukazuje na to, že v Íránu se nyní otevřeně diskutuje o přehodnocení této doktríny. Podle jeho názoru se vzhledem k rostoucím vojenským hrozbám objevil široký konsenzus, že Írán musí přehodnotit svou jadernou strategii.

Pokud by vedení skutečně bylo připraveno tento krok podniknout, představovalo by to jedno z nejvýznamnějších strategických rozhodnutí od islámské revoluce.

Trump, Netanjahu a Libanon

Druhá část rozhovoru se zaměřuje na napětí mezi Donaldem Trumpem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.

Napolitano odkazuje na zprávy, že Trump údajně v telefonátu použil vůči Netanjahuovi neobvykle ostrý jazyk. Zatímco Escobar považuje část veřejného představení za politické divadlo, poukazuje na to, že Trump sám později existenci hovoru potvrdil.

Escobar je obzvláště znepokojen situací v jižním Libanonu. Domnívá se, že je tam svědkem vývoje, který nazývá „Gaza 2.0“. Zničené pohraniční vesnice už viděl na předchozích cestách a tento vzorec se nyní opakuje. Celé vesnice jsou ničeny a civilní obyvatelstvo v důsledku vojenských operací masivně trpí.

Příběh s globálními důsledky

Zda Írán skutečně vlastní rozmístitelnou jadernou bombu, zůstává nepotvrzeno. Sám Escobar přiznává, že dosud neexistuje ani oficiální potvrzení, ani nezávislé důkazy.

Rozhovor nicméně jasně ukazuje, jak napjatá se strategická situace stala. Pokud by se byť jen část prezentovaných informací ukázala jako pravdivá, svět by mohl čelit zásadnímu posunu v rovnováze sil na Blízkém východě – s důsledky pro USA, Izrael, Rusko, Čínu a celý mezinárodní bezpečnostní systém.

Escobarovo ústřední poselství proto zní: Skutečnou otázkou už možná není, zda Írán má technické schopnosti – ale zda se politické vedení rozhodlo tyto schopnosti v budoucnu otevřeně demonstrovat.