Pepe Escobar: Írán – Umění ovládat eskalační dominanci

Íránská reakce na americkou provokaci jasně ukázala, že současná podoba navrhovaného 60denního rámce příměří není životaschopná.

MOSKVA – Írán má na rozdíl od USA nepřekonatelnou eskalační dominanci. A právě to dohání hlasitě zuřícího císaře barbarství k šílenství.

Pojďme si stručně shrnout nejdůležitější události uplynulého týdne.

V přímé odvetě za letecký úder CENTCOM na oblast kolem letiště Bandar Abbas – což bylo přímé porušení fikce „příměří“ – zahájily Islámské revoluční gardy (IRGC) později téhož dne cílený útok na americkou základnu v Kuvajtu.

IRGC nenechala prostor pro pochybnosti:

„Pokud se to stane znovu, naše reakce bude rozhodnější.“

Mimořádně pečlivě promyšlená reakce Islámských revolučních gard (IRGC) měla být záměrným varováním, které neomylně signalizuje, že na jakoukoli americkou provokaci bude odpovězeno – ale bez vyvolání návratu k válce v plném rozsahu.

Začátkem minulého týdne se dvě americké vojenské lodě pokusily o „temnou plavbu“ Hormuzským průlivem: Transpondéry byly vypnuty, mělo se obejít sledování námořnictva Revoluční gardy a opakovaná navigační varování byla ignorována.

Ománské signálové zpravodajství však lodě odhalilo a poté, co byla varování výslovně ignorována, provedlo námořnictvo IRGC cílený útok dronů.

V překladu to znamená: Jednalo se o přísné vymáhání nových zákonů regulujících Íránem kontrolovaný námořní koridor v jednom z nejcitlivějších námořních uzlů na světě.

Sionistická osa nezapomněla vykreslit íránské donucovací opatření jako přímý útok na „americkou hegemonii“. Bílý dům proto, jak se očekávalo, schválil útoky na íránská zařízení s dronovými letouny.

Washington opět prezentoval vojenskou reakci jako přiměřené obnovení odstrašování. Teherán ji však interpretoval jako otevřený americký útok během probíhajícího příměří.

Odvetný útok IRGC proti kuvajtské základně tak vyslal další jednoznačný signál: americké předsunuté základny v Perském zálivu – ty, které dosud nebyly zničeny – zůstávají legitimními cíli a už nikdy nebudou mít status bezpečných útočišť.

Jak se očekávalo, CENTCOM se nestáhlo. V úterý a ve středu následovaly další útoky. Ve čtvrtek byly uvaleny sankce na novou íránskou agenturu pro monitorování Hormuzského průlivu – PGSA.

CENTCOM popsal útoky na íránský radar a velitelská zařízení v Goruku a na ostrově Qeshm jako „údery sebeobrany“.

Vzdušné síly IRGC následně zaútočily na kuvajtskou leteckou základnu, ze které americké útoky vycházely, s tím, že „zamýšlené cíle byly zničeny“. Dodaly, že odpovědnost leží „na americkém režimu“.

Nebezpečný cyklus eskalace se vrátil.

Trump a CENTCOM to mohou vnímat jako taktický odstrašující prostředek. Teherán to vnímá jako strategickou nepoctivost.

Co ti nechtějí říct

Íránská reakce na americkou provokaci jasně ukázala, že současná podoba navrhovaného 60denního rámce příměří není životaschopná.

Čína oficiálně podporuje 60denní příměří. USA však stávající, již tak křehké příměří prakticky nepřetržitě porušují.

Jednání v Šanghaji minulý týden jasně ukázala, že Čína udržuje s Íránem velmi úzký kontakt a průběžně integruje vývoj na zemi i ve vzduchu do svých mnohem širších dlouhodobých strategických výpočtů – zejména pokud jde o toky energie Hormuzským průlivem.

Navíc je na velké geopolitické šachovnici klíčové, aby Čína a Pákistán v první linii a Rusko a KLDR v pozadí i nadále poskytovaly Íránu materiální a strategickou podporu – na několika úrovních záměrné nejednoznačnosti a věrohodného popírání.

Intenzita této koordinace neustále roste.

Útoky na Írán v uplynulém týdnu slouží pouze jednomu aktérovi: kultu smrti v západní Asii, jehož strategickým cílem je oslabit íránskou vojenskou infrastrukturu a trvale donutit Teherán k defenzivě – bez ohledu na obrovská rizika pro skutečné americké zájmy a stabilitu západní Asie.

Výhled je zřejmý: Generálové Pentagonu teoreticky možná hledají východiska, ale politické vedení toho, co by se dalo nazvat Epsteinovým syndikátem, si přeje válku.

Žádná z petromonarchií v Perském zálivu – s výjimkou Spojených arabských emirátů, nebo zkráceně „arabských sionistů“ – si nepřeje, aby USA válku obnovily.

Jejich obavy jsou evidentně existencionální povahy.

Jsou obeznámeni s možnostmi Islámských revolučních gard (IRGC). A vědí, že potenciální vstup Ansaralláhu do války v Jemenu by vedl k masivní odvetné katastrofě – s útoky na přístavy a energetická zařízení.

Státy Rady pro spolupráci v Perském zálivu nadále žijí v neustálém strachu.

Íránská reakce na nyní veřejně známé přímé útoky SAE během války přijde v pravý čas.

Ještě naléhavější je však skutečný kolaps de facto monopolu společnosti Emirates na lodní dopravu v západní Asii.

Írán a Pákistán během několika týdnů úzce propojily svá regionální tranzitní uzly a otevřely sedm úrovní pozemních koridorů přímo napojených na Čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC).

Írán i Pákistán jsou partnery v iniciativě Pás a stezka.

To platí i pro jejich přístavy: Čabahár v Sistánu a Balúčistánu a Gvádar u Arabského moře, vzdálené od sebe pouhých 80 kilometrů, zažívají novou a nečekanou symbiózu.

Námořní polomonopol Spojených arabských emirátů v západní Asii ztratil smysl.

Pokud jde o centrum událostí – Hormuzský průliv – byl opět překročen práh.

Pokud se CENTCOM odváží dále provokovat a situaci dále eskalovat, další reakcí IRGC bude přímý útok na krk a úplné zničení amerických vzdušných sil.

Proto je nyní na aktérech, kteří si přejí zdrženlivost – Číně, Pákistánu, petromonarchiích v Perském zálivu a pragmaticích v Íránu – aby vyvinuli nezbytný vliv a zabránili návratu k válce.

Fakta jsou jasná.

Trump nemá na Írán prakticky žádný vliv.

A Írán má nepřekonatelnou eskalační dominanci.

To, co se stalo minulý týden, jde daleko za hranice dočasné eskalace v Hormuzském průlivu. Jde o vážnou, probíhající strukturální trhlinu v západní Asii – mnohem hlubší a nestálejší architekturu, která se skrývá za celým dramatem.

Tento velmi nestálý kontext – ilustrovaný zveřejněním exkluzivních informací – bude v budoucnu analyzován na nové nezávislé platformě s názvem Power Shift .

Power Shift vychází celosvětově toto pondělí 1. června v 17:30 EST s první speciální edicí s názvem:

Írán: Co vám nechtějí říct

Diváci po celém světě, kteří už mají dost kontrolovaných příběhů a hledají nefalšovanou analýzu, mohou být u toho živě.

Připojím se z Moskvy. Exkluzivně. Nefiltrováno. Necenzurováno.