Karel Strakoš: Norský zázrak. Jak větrné elektrárny proměnily vesnici Fjordvik v ráj moderního života
Zatímco některé země stále vedou nekonečné debaty o přínosech větrné energetiky, obyvatelé norské vesnice Fjordvik mají jasno. Deset let soužití s rozsáhlým větrným parkem jim přineslo tolik výhod, že dnes jen těžko vzpomínají, jak se jim žilo předtím.
„Největším problémem bývalo přelidnění,“ vzpomíná starosta obce. „Dnes máme o více než polovinu méně obyvatel a kvalita života prudce vzrostla. Každý má více prostoru, nikde se netvoří fronty a konečně je kde zaparkovat.“
Podle místních statistik poklesl počet sousedských stížností o 87 %. Odborníci vysvětlují tento úspěch tím, že ta problémová polovina sousedů již ve vesnici nebydlí a zbytek přes neustálé hučení stejně neslyší, co si o sobě navzájem povídají.
Dalším významným přínosem je dramatický pokles turistického ruchu.
„Dříve sem lidé jezdili fotografovat fjordy, pozorovat ptáky a chodit po horách,“ říká majitel bývalého penzionu nyní nezaměstnaný.
„Teď mají před sebou hustý les sto osmdesát metrů vysokých stožárů s blikajícími světly. Konečně máme klid od lidí, kteří si mysleli, že norská příroda existuje výhradně pro jejich rekreaci.“
Největší pozornost však budí výzkum místního experta doktora Bjørna Svenssona, který působí současně jako veterinář, chiropraktik, kadeřník, astrolog a správce obecní sauny.
Podle jeho studie se počáteční příznaky jako bolesti hlavy, nespavost, podrážděnost, úzkosti a bušení srdce již po několika letech proměňují v pocit, že člověku už vlastně nic nevadí.
„Organismus si vytvoří zvláštní druh metamorfózního odstupu,“ vysvětluje doktor.
„Po určité době přestanete řešit hluk, zdravotní problémy i smysl existence. Organismus se prostě přizpůsobí.“
Nejnovější výsledky Svenssonova Institutu pokročilé akustické harmonie, jak nově nazývá svou veterinární ordinaci, přinesly ještě další překvapivý objev. Místní obyvatelé trpící tinnitem po několika letech v blízkosti větrných elektráren přestali své potíže vnímat jako problém.
„Dříve jsem slyšel jen pískání v levém uchu,“ popisuje Ole Hansen. „Dnes slyším pískání, hučení, svištění a občas vzdálené vibrace celé hlavy. Tinnitus tím pádem zcela zanikl v bohaté kakofonii zvuků.“
Princip doktor Svensson vysvětluje s odzbrojující jednoduchostí.
„Když člověk přidá ke zvonění v uších několik dalších frekvencí, mozek už neví, na co se soustředit. Problém se tak statisticky rozpustí v okolním prostředí.“
Studie dospěla k závěru, že u 94 % pacientů tinnitus sice nezmizel, ale stal se součástí širšího akustického zážitku. Svensson tento jev označil jako komplexní zvukovou integraci a podal žádost o grant na další výzkum.
Nejnovější práce doktora Svenssona jde ještě dál a naznačuje, že kombinace infrazvuku, pěti dávek vakcíny proti covidu, pravidelného pojídání tresčích jater a každodenního pohledu na rotující lopatky může mít příznivý vliv také na šilhavost, revmatismus, ztrátu vlasů, nízké sebevědomí a v některých případech dokonce i na poruchy erekce.
Studie zatím nebyla publikována, protože ji odmítlo všech sedm vědeckých časopisů, kterým byla zaslána. Doktor Svensson to považuje za důkaz průlomovosti svého objevu.
„Věda vždy trestá ty, kdo příliš předběhli dobu,“ vysvětluje klidně a upravuje si anténu svého přístroje na měření akustické harmonie, sestrojeného z alobalu a recyklovaných součástek herní konzole Atari.
Pozitivní změny hlásí také místní zemědělci.
„Naše slepice snášejí větší vejce než kdykoli předtím,“ tvrdí farmář Lars Pedersen.
Podle něj za tím stojí především skutečnost, že z okolí téměř zmizeli draví i zpěvní ptáci.
„Dříve nám pořád někdo létal nad hlavou. Teď je obloha nádherně přehledná. Slepice jsou klidnější a soustředí se na výkon.“
Některá vejce již dosahují velikosti menšího melounu. Institut pokročilé akustické harmonie momentálně zkoumá, zda to nesouvisí s infrazvukem a předběžné výsledky jsou podle doktora Svenssona velmi slibné.
Větrný park přinesl i bohatší společenský život. Každý pátek se obyvatelé scházejí na tradiční slavnost „Den ve stínu rotorů“, během které společně sledují hypnotické přebíhání stínů lopatek přes krajinu.
„Je to nádherný zážitek,“ říká jedna z místních obyvatelek. „Když se člověk dívá dostatečně dlouho, zapomene, proč vlastně přišel.“
Psychiatři z Oslo, kteří Fjordvik navštívili v rámci odborné exkurze, popsali tento jev jako kolektivní meditaci vynucenou okolnostmi a odjeli dříve, než plánovali.
„Pokrok se nedá zastavit,“ uzavírá starosta. „A kdyby se o to náhodou někdo pokusil, tak jako odpověď na toto zpátečnictví postavíme další větrník,“ uzavírá debatu.
