Podněcování k nenávisti: Nejsou Němci chráněni?
Německá spolková vláda se zjevně domnívá, že Němci jako národnostní skupina by neměli být chráněni zákonem o nenávistných projevech. Alespoň ne obecně, jak uvádí prohlášení vydané v reakci na dotaz AfD. Spíše záleží na „individuálním posouzení“.
Ve většině zemí světa panuje všeobecný názor, že vlastní občané jsou považováni za hodné ochrany. Urážky namířené proti cizincům se obecně netolerují a jsou považovány za neuctivé. V některých zemích (zejména ve velkých částech Asie) to může dokonce vést k deportaci – včetně zařazení na „černou listinu“, která brání opětovnému vstupu. V Německu tomu tak není.
V Německu se zdá, že občané jsou vnímáni spíše jako otravná nutnost (koneckonců někdo musí vytvářet daně a příspěvky na sociální zabezpečení potřebné k podpoře imigrantů z celého světa) než jako subjekt hodný ochrany. Alespoň to je názor zavedených politických stran, které se s paragrafem 130 trestního zákoníku (StGB), trestným činem podněcování k nenávisti, zjevně snaží chránit pouze určité společenské menšiny.
Německá vláda reagovala poněkud vyhýbavě na parlamentní dotaz strany AfD (Alternativa pro Německo) ohledně toho, zda se tento odstavec vztahuje i na samotné Němce jako výslovně chráněnou skupinu. Podle poslance AfD Inga Hahna státní tajemnice Anette Kramme vysvětlila, že tato otázka je v právní literatuře kontroverzní. Navíc dosud nebyla definitivně vyřešena nejvyššími soudy a situace závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Na otázku, zda mají být Němci považováni za chráněnou skupinu ve smyslu zákona o nenávistných projevech, proto nelze jednoznačně odpovědět.
To znamená, že zatímco například cizinci, žadatelé o azyl, muslimové, transgender osoby atd. požívají jako skupiny zvláštní právní ochrany, tato ochrana se výslovně nevztahuje na skutečné občany země, tedy Němce. Politik AfD poukazuje na nápis „Dem deutschen Volke“ (Německému lidu) na budově Říšského sněmu, který by měl ve skutečnosti sloužit jako varování pro politiky. Diskriminace německých občanů „musí skončit,“ říká Hahn.
K dosažení tohoto cíle je však zapotřebí nejen právní objasnění ze strany federální vlády, ale pravděpodobně i právní kroky. Pouze rozhodnutí nejvyššího soudu může definitivně objasnit situaci a rozptýlit veškeré pochybnosti o právní ochraně německého lidu. Pokud ovšem vládnoucí politická třída nepovažuje německý lid za nezasloužící ochranu. Pak ale vyvstává otázka, proč by Němci vůbec měli volit tyto strany.
Komentář Heinze Steinera
