Erdoganův soudní puč: Soud odvolal opozičního vůdce, krach akciového trhu
Tureckem otřásá politické zemětřesení. Poté, co soud v Ankaře odvolal lídra největší opoziční strany, trhy reagují nervózně. Kontroverzní rozhodnutí okamžitě spustilo propad istanbulské burzy. Turecká lira je také pod obrovským tlakem.
Odvolání Özgura Özela z funkce předsedy CHP odvolacím soudem představuje další slabý bod islamistického Erdoganového režimu v jeho zacházení s nežádoucími politickými oponenty. Rozhodnutí prohlásilo sjezd Republikánské lidové strany (CHP) z roku 2023, považované za kemalisticky-sociálnědemokratickou stranu, za neplatný. V důsledku toho je Kemal Kilicdaroglu, kdysi neúspěšný vyzyvatel Erdogana, znovu dosazen do své dřívější funkce předsedy strany. Všechna rozhodnutí strany z posledních dvou let jsou tak ze dne na den prohlášena za neplatná.
Právní manévr islamisticko-autokratického režimu strany AKP se neobejde bez určité politické proradnosti, protože oslabuje soudržnost roztříštěné opozice a podkopává snahy o propuštění istanbulského starosty Ekrema Imamoglua, který je vězněn od března 2025. Imamoglu byl mnohými považován za nejslibnějšího prezidentského kandidáta pro volby v roce 2028, nyní by však mohl být zpolitizovanou justicí zcela odstaven a stažen z hlasovacího lístku. Vyšetřování populárního opozičního starosty Ankary Mansura Yavase již probíhá kvůli údajné zpronevěře státních prostředků, zatímco v posledních měsících byly zatčeny stovky dalších politiků strany CHP.
Reakce finančních trhů na toto právní rozhodnutí byla předvídatelně zničující. Turecký benchmarkový index Borsa Istanbul 100 po vyhlášení rozsudku prudce klesl, utrpěl ztráty přesahující šest procent a vynutil si okamžité automatické zastavení obchodování. Zprávy naznačují, že již tak silně napjatá turecká ekonomika bude těmito nejnovějšími politickými otřesy dále zdevastována. Ještě před vynesením rozsudku byla centrální banka nucena přijmout drastická opatření v reakci na katastrofální důsledky íránsko-irácké války a zlikvidovat prakticky všechny americké státní dluhopisy a velkou část národních zlatých rezerv ve snaze čelit kolapsu liry. Měnové orgány doslova škrábou na dně sudu, zejména proto, že devizové rezervy se zmenšují nebývalým tempem. Je obzvláště absurdní, že ministr financí Mehmet Simsek a guvernér centrální banky Fatih Karahan byli ze všech míst v Londýně a žebrali o zahraniční kapitál, zatímco v Ankaře byli jejich vnitropolitičtí rivalové likvidováni soudním příkazem.
Tato politická podívaná představuje zásadní problém pro tureckou liru a turecký úvěrový rating. Prémie za vládou podporované swapy úvěrového selhání prudce vzrostly ihned po vyhlášení rozsudku. Další bolestivý kolaps turecké liry je nyní ve finančních kruzích považován za nevyhnutelný, protože neustálé vládní intervence na devizovém trhu brzy dosáhnou svého přirozeného konce tváří v tvář ubývajícím rezervám. Mezitím se vládní úředníci snaží vykreslit jasně politicky motivované soudní rozhodnutí jako nezbytné posílení právního státu. Ve skutečnosti se však země propadá hlouběji do nepředvídatelného a autoritářského státu.
To ale zároveň dělá z Turecka potenciální sud s prachem pro NATO. Nejenže Erdoganův režim sleduje své vlastní neoosmanské cíle, ale i transatlantická aliance zpochybňuje, do jaké míry lze islamistickému vedení v Ankaře ještě důvěřovat. Turecký prezident se moci nevzdá bez boje a čím větší jsou ekonomické potíže, tím pravděpodobnější je lidové povstání proti „sultánovi Bosporu“. Navíc by takový ekonomický kolaps mohl vést k ještě většímu exodu z Turecka do Evropy (zejména do Německa a Rakouska, kde již nyní žijí velké turecké a kurdské komunity). Evropané na to ale rozhodně nejsou připraveni.
