Zbyněk Fiala: Úsporu vyřeší krize
Ropu, která neproteče Hormúzem, zatím čerpáme ze zásob. Ale ty dojdou, a pak přijde propad, který každý neustojí. Jaké jsou dostupné obranářské pozice?
Konečně zazněla varování centrálních bankéřů, že bude tak zle, že nemá smysl se přidávat nějakým utahováním šroubů v měnové politice. ČNB vidí „možné negativní vlivy na ekonomickou aktivitu a finanční podmínky“, jak zní korektní obrat pro průšvih dlouho nevídaných rozměrů. Šéfka Evropské centrální banky Lagardeová taky moc neví, co s tím. Rozhodnutí ECB bude vycházet z jejího posouzení krize, včetně „jejího rozsahu, délky trvání a dopadů“, jakož i z jejích účinků na ceny a nepřímé náklady, tlumočí nám Bloomberg.
Obecné řeči jsou obranou těch, kdo rozhodují, aby pak mohli prohlašovat: „Vždycky jsme říkali, že…“, nebo naopak „nikdy jsme neřekli, že …“
V reálu je to však jednoznačné, jak upozorňuje Paul Krugman. Zablokování Hormúzského průlivu znamená, že světu chybí 15 milionů tun ropy denně, ale spotřeba klesla jen mírně, protože se místo toho čerpá 11 milionů tun ropy denně ze zásob. Žádný zásobník však není bezedný. V určitém okamžiku bude muset světová spotřeba klesnout o těch celých 15 milionů tun ropy.
Jak toho dosáhnout? Možná cenou, ale na tu zatím spotřeba moc nereaguje. Muselo by to být drastické zvýšení cen. Nebo příděly, ale pak se nedostane na každého. V obou případech je tedy potřeba tak velká krize, aby srazila světovou spotřebu ropy o 15 procent. Zatím se bavíme o desetinkách procenta ztráty tempa růstu, takže jsme dost mimo.
Pokud tedy válka s Íránem velice rychle neskončí, bude to globální hospodářský masakr, proti kterému byla finanční krize 2008-9 procházkou růžovou zahradou. Co to udělá s penězi, pámbu ví.
O to větší hodnotu bude mít spolupráce těch, komu nejde o čtvrtletní přírůstky zisku, ale o zachování pracovních míst a přežití. Tak jako energetická krize povzbudila zájem o obnovitelné zdroje a energetickou nezávislost (ve světě, zatímco u nás, kde víme všechno nejlíp, se držíme zpátky) a tak jako se oživují se vzpomínky na alternativní doplňkové měny, které zachraňovaly rakouské a německé regiony za Velké krize ve 30. letech minulého století, tak je třeba konkrétněji uvažovat i o výhodách zaměstnaneckého vlastnictví. Za finanční krize před dvaceti lety, se lépe dařilo družstvům než jiným formám podnikání.
Slíbil jsem, že se k věci, o které jsem začal psát už před týdnem, znovu podrobněji vrátím. Pojďme tedy do toho.
Myšlenku zaměstnaneckého vlastnictví jsem před časem připomněl ve sborníku redigovaném Jiřím Silným pod názvem Krize a příležitosti. Věnoval se ekonomickým a sociálním dopadům epidemie Covid-19. Byla mi tam svěřena kapitola o ekonomických dopadech pandemie a měl jsem nabídnout inspiraci pro transformativní vyznění krize. Tenkrát šlo skutečně o život, proto jsem zvolil titulek Jiná budoucnost je nutná, jestli chceme přežít (str. 35).
https://rosalux.cz/publikace/krize-a-prilezitosti/
Ale ani dnes to není jiné. Kdo si teď chce přiblížit, jak to všechno hraje dohromady, je to dobrá příležitost k intelektuálnímu rozběhu.
Nejprve instituce. Pokud jde o akcionáře v roli zaměstnanců, je otázka, jaký bude jejich vztah k odborům, ale mohou se opřít o Evropskou federaci pro zaměstnanecké vlastnictví (European Federation for Emloyee Share Ownership – EFES, https://www.efesonline.org/). Ta úzce spolupracuje s hlavní odbornou veličinou oboru Davidem Ellermanem, který působil na konci milénia jako poradce hlavního ekonoma Světové banky Josepha Stiglitze.
Když jsem si s Ellermanem před časem psal, připomněl mi, že na začátku 90. let působil krátce v Praze. O systému podpory zaměstnaneckého vlastnictví ESOP (Employee Stock Ownership Plan) jsme se tak mohli už tenkrát dočíst třeba v rozhovoru v Rudém právu (Pomůže nám ESOP? RP 18. 6. 1991).
Krátce předtím ožila Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci (s historickým označením KSLP). Později propojila s Alternativou Zdola, a tak se na tom podílela i ekonomka Ilona Švihlíková. Výčet zdrojů tohoto hnutí je na adrese https://druzstevni-inkubator.cz/knihy/ .
Samotný Ellerman je démonický polyhistor, který se věnuje také filozofii, matematice a kvantové mechanice. Je drsně otevřený, jak vyčteme z titulku jedné jeho práce o novodobém „rušení otroctví“ cestou ekonomické demokracie (Neo-Abolitionism: Abolishing Human Rentals in Favor of Workplace Democracy, Springer 2021 – ke stažení na https://www.ellerman.org/about-david-p-ellerman/ .)
Nakonec přesídlil do slovinské Ljublaně a založil tam Institut pro ekonomickou demokracii. A odtud pochází i jeho „evropský ESOP“, na který se odvolává i Evropská federace zaměstnaneckého vlastnictví EFES.
https://www.efesonline.org/Annual%20Economic%20Survey/Presentation.htm
Odborně je popsán ve studii European Employee Stock Ownership Plan (ESOP): the main structural features and pilot implementation in Slovenia, ke stažení nahttps://doi.org/10.1007/s43546-022-00363-7 .
Tam se dočteme, že evropský model ESOP vychází z toho amerického, ale ve značně doladěné formě. Zaměstnanecké vlastnictví v podobě podílů je soustředěné do fondu, který je přidružen ke společnosti, ale je spravován separovaně.
Za klíčové Ellerman považuje tři věci. První je nárok podílníka na odkup podílu fondem při odchodu do důchodu nebo v dalších podobných situacích (repurchase liability), což je základem jeho pojetí ESOP jako součásti šíře pojatého penzijního systému. Druhá, noví zaměstnanci jsou do ESOP začleňováni automaticky. A třetí, ESOP musí vytvořit právně zajištěné podmínky pro zaměstnaneckou participaci, čili že jsou informováni, mohou předkládat návrhy a podílet se na rozhodování.
Za nejefektivnější formu vlastnictví EFES považuje družstvo (Employee Ownership Cooperative – EOC), které členům rozděluje podíly na zisku a zhodnocení akcií. Každý zaměstnanec je členem družstva a má v něm svůj individuální účet, na kterém je veden jeho kapitálový podíl ve společnosti (individuální kapitálový účet, ICA). ESOP nebo EOC je tak nástrojem, který zaměstnancům umožňuje získávat a postupně navyšovat svůj kapitálový podíl ve společnosti.
Akcie zůstávají na účtu ICA, ale podílník může využívat všechna práva, která z nich plynou. Nemůže však svůj podíl prodat mimo ESOP, zastavit nebo odkázat v dědictví. Jedná se proto o individualizované nepřímé zaměstnanecké vlastnictví.
Jinou variantu představuje kolektivizované nepřímé zaměstnanecké vlastnictví, které funguje v zaměstnaneckých družstvech v Británii (European Ownership Trust Model).
https://www.efesonline.org/fasuk261.htm
Další možností je individualizované přímé zaměstnanecké vlastnictví jako jsou plány nákupů akcií pro zaměstnance nebo nákupy opcí, jak se na to omezuje nejnovější úprava podpory zaměstnaneckého vlastnictví (2025) v Česku.
V ESOP si však zaměstnanci akcie nekupují. Společnost vkládá do ESOP pravidelné příspěvky, které pak ESOP použije k odkupu akcií od stávajícího vlastníka (a nakonec i k odkupu akcií od odcházejících zaměstnanců). V Česku by však takové „akcie zadarmo“ znamenaly ztrátu daňových výhod vytvořených loňskou legislativní úpravou. Máme tedy zákon, který jde správným směrem, ale jen na půl cesty. To by se muselo změnit.
„Většina amerických programů ESOP byla zřízena za účelem řešení nástupnictví v rodinných firmách nebo malých a středních podnicích, kde se zakladatelé chtěli odejít do důchodu nebo odejít, aby se věnovali jiným příležitostem, a neměli žádné rodinné příslušníky, kteří by chtěli podnik převzít. Prodej konkurentovi obvykle znamená pomalou smrt podniku, protože konkurent přesune seznam zákazníků, některé klíčové zaměstnance a nakonec celý podnik do svých hlavních provozoven.
Rodinné firmy jsou přínosem také pro místní komunitu, protože poskytují pracovní místa, příjmy a daně na podporu komunity – prodej konkurentovi tak může být nakonec vnímán jako zrada komunity a místních zaměstnanců, kteří ve většině případů přijdou o práci. To není pro rodinnou firmu dobré dědictví.
Program ESOP nabízí alternativu, jak odměnit zaměstnance, kteří pomohli vybudovat společnost, a zachovat pracovní místa, příjmy a daně v místní komunitě, a zároveň odměnit zakladatele a majitele za jejich celoživotní úsilí.
Další programy ESOP v USA byly zavedeny proto, že majitelé chtěli získat přístup k levnému dluhovému kapitálu (pákové programy ESOP) nebo chtěli motivovat a odměnit zaměstnance tím, že z nich udělali majitele. Zatímco většina amerických programů ESOP se nachází v sektoru malých a středních podniků, některé americké programy ESOP jsou součástí velkých společností,“ vysvětluje Ellerman a uvádí příklad Publix Supermarkets s 207 tisíc zaměstnanci.
Mechanismus vzniku vlastnického družstva zaměstnanců (EOC):
Jedná se o přátelské převzetí vlastnictví, strany jednají v souladu. Na začátku je garance společnosti, že bude poskytovat příspěvky na nákup určitého procenta akcií do fondu ESOP nebo zaměstnaneckého vlastnického družstva (EOC). Akcie jsou pak oceněny a EOC vystaví vlastníkovi garantovanou směnku za tyto akcie. Akcie přecházejí do přechodného účtu EOC, zatím bez individuálního rozdělení.
Společnost pak vkládá pravidelné hotovostní příspěvky do fondu EOC. Pocházejí ze zdaněného zisku a jsou do EOC převedeny jako dividendy. EOC z nich splácí směnku. Splacené akcie jsou vyňaty z přechodného účtu a rozdělené na individuální kapitálové účty, kde se zaznamenává kolik a kdy bylo připsáno. Při odkupu akcií od zaměstnanců se postupuje metodou „první dovnitř, první ven“ – z toho, co máme, zaplatíme ty nejstarší. Zaměstnanci, kteří odešli, jsou tak vypláceni postupně.
Vykoupené akcie jsou přerozděleny na aktivní kapitálové účty, těm, kdo ve společnosti stále pracují. Přerozdělené akcie jdou i novým členům.
