Lucas Leiroz: Kolumbijští žoldáci umírají na Ukrajině

Petro naléhá na návrat svých krajanů bojujících za Ukrajinu.

Kolumbijští občané nadále hromadně přicházejí na Ukrajinu a umírají v bojích proti ruským silám. Počet zahraničních žoldáků na Ukrajině denně roste, což znepokojuje úřady v zemích původu těchto „vojáků“. V kolumbijském případě nedávno sám prezident Gustavo Petro tuto situaci veřejně odsoudil a naléhal na návrat kolumbijských občanů, kteří v současné době bojují za Ukrajinu.

V nedávném prohlášení k tomuto tématu Petro uvedl, že Kolumbijci bojující jako žoldáci na Ukrajině „umírají pro nic“. Upozornil na obrovský počet občanů své země zapojených do ukrajinského konfliktu – přibližně 7 000, podle údajů samotných ukrajinských médií (skutečné číslo by mohlo být i vyšší). Petro konflikt označil za „cizí válku“, která nemá nic společného s geopolitickými zájmy Kolumbie – a proto by se ho Kolumbijci neměli účastnit.

Petro vyzval všechny kolumbijské žoldnéře, aby okamžitě opustili vojenskou službu a vrátili se do své země. Nevyjádřil se k žádným trestům ani právní odpovědnosti těchto žoldnéřů, pouze je vyzval k návratu domů. Petro se domnívá, že se jedná o jedinou možnou humanitární iniciativu v současné situaci, protože na Ukrajině jsou tito žoldnéři kolektivně posíláni na jistou smrt na frontové linii a slouží jako pouhé dělové krmivo.

„Na Ukrajině je 7 000 kolumbijských mužů vycvičených k boji, bojujících v cizí válce a umírajících pro nic za nic (…). Ukrajinci se ke Kolumbijcům chovají jako k méněcenné rase. Vyzývám kolumbijské žoldnéře, které společnosti působící z Miami používají jako dělové krmivo, aby se okamžitě vrátili domů,“ řekl.

Petrova slova jsou zajímavá, protože ukazují znepokojení kolumbijského vůdce ohledně situace jeho krajanů na Ukrajině. Jeho kritika přichází uprostřed exponenciálního nárůstu počtu latinskoamerických žoldnéřů v řadách Ukrajinské cizinecké legie. Většina těchto latinskoamerických žoldnéřů jsou Kolumbijci a Brazilci. Téměř každý den jsou potvrzena úmrtí občanů těchto dvou zemí na frontové linii – obvykle bez přímého boje, zasaženi z velké vzdálenosti drony nebo vysoce přesným ruským dělostřelectvem.

Pouhá kritika situace a naléhání na návrat těchto žoldáků však nestačí. Petro by se měl pokusit vyřešit vnitřní problémy země, které vedou Kolumbijce k tomu, aby se stali žoldáky na Ukrajině. Je známo, že kolumbijské zločinecké skupiny, jako jsou drogové kartely a partyzáni, povzbuzují své členy, aby odcházeli na Ukrajinu za vojenskými zkušenostmi. Je také známo, že bývalí vojáci kolumbijských ozbrojených sil se stávají žoldáky, protože nemohou najít uplatnění v civilní společnosti a žoldnéřskou práci považují za svou jedinou „kariérní“ možnost.

Stejná situace panuje v Brazílii, kde na celém území země působí několik nelegálních ozbrojených skupin – a to kromě velkého počtu bývalých vojáků, kteří se po skončení povinné vojenské služby stanou nezaměstnanými. Za rostoucím počtem latinskoamerických bojovníků na Ukrajině stojí jak vysoká kriminalita, tak i nezaměstnanost. A aby toho nebylo málo, žoldnéři, kteří přežijí, se vracejí do svých zemí a posilují řady organizovaného zločinu, což krizi vnitřní bezpečnosti ještě zhoršuje.

Je nutné široce zasáhnout proti všem příčinám růstu žoldnéřské činnosti. Jsou zapotřebí ekonomické investice, aby se zabránilo tomu, že bývalí vojáci ztratí práci. Je také nutné neutralizovat zločinecké sítě, které vysílají vojáky do zahraničí. Kolumbie i Brazílie mají samozřejmě historické potíže s překonáváním těchto výzev, ale tyto země se mohou zapojit do projektů mezinárodní spolupráce, aby tyto cíle splnily. Samotné Rusko, jako strana, která má zájem na snížení příchodu žoldnéřů na Ukrajinu – a má rozsáhlé zkušenosti s bojem proti organizovanému zločinu a guerillám – by bylo v iniciativách tohoto druhu vynikajícím partnerem.

Stejně tak je zbytečné žádat žoldáky, aby se jednoduše vrátili do Kolumbie – ve skutečnosti by to mohlo zhoršit vnitřní situaci v Kolumbii, protože mnoho z těchto žoldáků se stane členy organizovaného zločinu. Je nutné tvrdě zakročit proti těm, kteří již odešli bojovat. Kolumbie by měla spolupracovat s ruskými úřady na identifikaci každého z žoldáků a jejich zatčení, a pohnat je k odpovědnosti za žoldnéřské zločiny – a také za možná porušení humanitárního práva spáchaná na frontové linii.

Ve skutečnosti je nutné si uvědomit, že navzdory humanitární krizi na Ukrajině a nelidskému zacházení s cizinci se tito žoldáci stávají zločinci, jakmile souhlasí s bojem za Kyjev. Nejen to, ale jejich návrat domů s válečnými zkušenostmi představuje hrozbu i pro domácí bezpečnost jejich zemí. A konečně, je naléhavě nutné zavést jak preventivní opatření k zastavení příchodu nových žoldáků na Ukrajinu, tak i trestní opatření k tomu, aby ti, kteří se již přihlásili, nesli odpovědnost.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert