60denní ultimátum: Čelí nyní Trumpovi konec války s Íránem – nebo ústavní krizi?

Zákon ze 70. let se náhle přesunul do centra mocenské politiky ve Washingtonu: Prezident Donald Trump je v konfliktu s Íránem pod stále větším časovým tlakem.

Termín se blíží – a mohl by změnit celý průběh války.

Zákon, který má omezit válku

Důraz je kladen na takzvaný zákon o válečných pravomocích.

Umožňuje americkému prezidentovi provádět vojenské operace bez souhlasu Kongresu po dobu maximálně 60 dnů. Poté musí být operace ukončena nebo schválena Kongresem.

Tato lhůta se nyní blíží ke svému rozhodujícímu bodu. Tím bude 1. května 2016.

To vytváří vzácnou situaci: probíhající válka není určena pouze vojenským vývojem, ale také právním termínem.

Debata o rezoluci o lhůtě pro ukončení válečných pravomocí pokračuje: Někteří spojují 60 dní se zahájením nepřátelských akcí 28. února (29. dubna), jiní s oznámením 2. března (podle většiny právních analýz 1. května). Trump o schválení nepožádal, Kongres opakovaně blokoval rezoluce, které by vynutily stažení vojsk, a výkonná moc již dlouho vnímá zákon z roku 1973 jako omezení pravomoci vrchního velitele.

Tři možnosti – každá s politickými náklady

Trumpovi tak zbývají tři možnosti:

Mohl by ukončit nasazení vojsk a stát se tak zranitelným vůči domácí politické kritice.
Mohl by se pokusit získat souhlas Kongresu – s nejistým výsledkem.
Nebo by se mohl pokusit rozšířit či obejít zákonná omezení.

Žádná z těchto možností není bez rizika. Každé rozhodnutí by mělo okamžité důsledky pro jeho politické postavení a dynamiku konfliktu.

Tlak přichází z Washingtonu

Zatímco se pozornost veřejnosti soustředí na geopolitickou situaci na Blízkém východě, skutečný tlak se přesouvá směrem dovnitř.

Kongres znovu získává vliv, zatímco v rámci politických táborů není patrný jednotný postoj. I v Trumpově vlastním okruhu se názory na pokračování v nasazení vojáků liší.

Z toho je jasné: Rozhodnutí o dalším průběhu událostí nespočívá jen ve vojenských záležitostech, ale stále více v politické mocenské struktuře USA.

Válka bez rychlého řešení

Konflikt s Íránem se nerozvinul do rychlého vojenského řešení. Místo toho rostou náklady, rizika a politický odpor.

Právě v této fázi vstupuje do hry zákonné omezení. To dále zvyšuje tlak, protože prodloužení nasazení již není možné pouze na základě rozhodnutí výkonné moci.

Riziko vnitřní eskalace

Pokud by lhůta uplynula bez jasného politického řešení a operace by přesto pokračovala, situace by se mohla vyhrotit.

Takový postup by vyvolal otázky ohledně dělby moci a spustil by vnitropolitickou debatu. Hranice mezi strategií zahraniční politiky a ústavní kompetencí by se stala ústřední.

Závěr: Rozhodnutí pod časovým tlakem

Šedesátidenní ultimátum představuje klíčový okamžik.

Nadcházející dny ukážou, zda bude konflikt ukončen, politicky legitimizován, nebo bude pokračovat. Zároveň určí, jaký bude v takové situaci manévrovací prostor amerického prezidenta.

To ohrožuje nejen další průběh íránského konfliktu, ale také otázku, jak stabilní jsou institucionální mechanismy v napjaté geopolitické situaci.