Čína ponižuje Trumpův plán blokády – Írán přebírá kontrolu nad Hormuzským průlivem

Dramatický vývoj v Perském zálivu

V nedávném rozhovoru z buddhistické jihovýchodní Asie diskutoval renomovaný geopolitický analytik Pepe Escobar se svým partnerem Nema o dramatickém vývoji v Perském zálivu.

Jen několik dní po zhroucení jednání v Islámábádu oznámil americký prezident Donald Trump blokádu íránských přístavů a ​​Hormuzského průlivu. Escobar to vnímá nejen jako strategické selhání, ale také jako dětinský PR tah zaměřený primárně na Čínu – a ten byl ponižujícím způsobem odhalen hned v prvních hodinách.

Oznámení blokády a politická eskalace

14. dubna 2026 představuje další bod útlumu v již tak chaotické zahraniční politice druhé Trumpovy administrativy.

Po více než 21 hodinách náročných jednání v Islámábádu, v nichž americkou stranu vedl viceprezident USA J. D. Vance, Trump náhle oznámil komplexní blokádu všech íránských přístavů a ​​lodí.

Pro Escobara není toto oznámení ničím jiným než projevem Trumpovy „čtyřleté psychiky“: dětským reflexem muže, který věří, že Írán blokuje svět – přestože mu nikdo nikdy nevysvětlil složitý pětikrokový průchod Hormuzským průlivem.

Vojenská realita odporuje rétorice.

Vojenská realita vypráví jiný příběh.

K vynucení skutečné blokády by USA potřebovaly masivní armádu – lodě, torpédoborce, letadlové lodě, vrtulníky, motorové čluny a drony v obrovském množství. Taková armáda prostě neexistuje.

Letadlová loď USS Abraham Lincoln křižuje daleko v Arabském moři, prakticky ve východní části Ománského zálivu, stovky kilometrů od samotného průlivu.

Druhá velká letadlová loď, USS George HW Bush, je u pobřeží Namibie – protože nemůže překročit Rudé moře. Důvod: Hútíové (Ansaralláh) tam již čekají na jakoukoli americkou jednotku.

USA obcházejí Afriku, aby se vyhnuly konfrontaci. Escobar to nazývá „naprosto pozoruhodným“ a jasným projevem zbabělosti.

Pochybnosti i z amerických kruhů

Dokonce i bývalý admirál NATO James Stavridis, nyní expert CNN, veřejně přiznal, že USA nemají ani lodě, ani logistiku pro skutečnou blokádu.

Pentagonský stroj pracuje pomalu; sestavení silné flotily by trvalo měsíce.

Do té doby blokáda existuje pouze na papíře. Dokonce i americké Ústřední velení (CENTCOM) hovoří o selektivní blokádě: dotčena by měla být pouze lodě plující přímo do Íránu nebo z Íránu.

Západní tankery, lodě z Emirátů nebo Jižní Koreje teoreticky mají povolen průjezd.

První praktické vyvrácení

Přesně to se stalo hned první den.

Čínský tanker – vlastněný šanghajskou přepravní společností plující pod malawskou vlajkou – opustil přístav Spojených arabských emirátů a zcela nerušeně překročil Hormuzský průliv.

Loď otevřeně vysílala svou polohu na všech kanálech, aby ji mohl sledovat celý svět. Ani jedna americká válečná loď nezasáhla.

Pro Escobara je tohle důkaz: Blokáda je gigantický PR trik, který nikdo nedokáže seriózně vymáhat.

Čína jako skutečný příjemce

Situace se stává ještě kritickější, pokud je do ní zapojena Čína.

Escobar jednoznačně prohlašuje: Tato takzvaná „blokáda Íránu“ je ve skutečnosti blokádou Číny.

Pokud by USA začaly zastavovat, odklánět nebo dokonce ohrožovat čínské tankery, Lidová osvobozenecká armáda (PLA Navy) okamžitě vyšle do regionu bojovou skupinu.

Pak by se americké a čínské námořnictvo ocitlo proti sobě na dohled – v Ománském zálivu a Arabském moři.

Írán přebírá kontrolu nad Hormuzskou oblastí

Írán mezitím převzal plnou kontrolu nad Hormuzským průlivem.

Islámské revoluční gardy (IRGC) již oznámily, že již nebudou platit mýtné třetím stranám.

Nová pravidla pro průliv budou dohodnuta společně s Ománem – dvěma sousedícími státy, které již koordinují své úsilí. USA již nebudou hrát žádnou roli.

Írán také disponuje masivní stínovou flotilou se 160 až 170 miliony barelů ropy, což by stačilo do poloviny července. Blokáda by měla na Islámskou republiku jen malý ekonomický dopad.

Neúspěšná jednání v Islámábádu

Jednání v Islámábádu byla od začátku odsouzena k neúspěchu.

Íránská delegace vedená Alím Larijanim („Kalibah“) byla vysoce profesionálně připravena: právní, ekonomické a technické týmy byly připraveny a k jednotlivým tématům měly podrobnou dokumentaci.

J. D. Vance musel naopak několikrát navštívit Bílý dům a dokonce i telefonovat Benjaminu Netanjahuovi.

Íránci požadovali respekt a realismus; Američané přišli s maximalistickými požadavky a ekonomickými zájmy.

Napětí v Perském zálivu

Zároveň se Rada pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) hroutí před očima všech.

Spojené arabské emiráty vedou proti Íránu otevřenou stínovou válku. Saúdská Arábie naopak manévruje opatrněji a usiluje o rozhovory s několika partnery.

Omán a Katar zůstávají neutrální a připravují se na nový hormuzský řád.

Strategický přehled

Celkový strategický obraz je jasný: nejde primárně o Írán, ale o zadržení Číny.

USA chtějí kontrolovat energetické trasy – nejprve Hormuzský průliv a v případě potřeby i Malacký průliv.

To již mělo znatelné důsledky pro globální ekonomiku, včetně rostoucích cen ropy.

Závěr

Závěr diskuse: Geopolitická mocenská struktura se viditelně mění.

Zatímco USA se potýkají s vnitřními a strategickými problémy, Írán, Čína a další aktéři upevňují své pozice.

Hormuzský průliv zůstává pod íránským vlivem – a mezinárodní společenství vývoj situace pozorně sleduje.