Bitva o Afriku: EU mění pravidla hry
Evropa byla dlouho hlavním partnerem afrických zemí: poskytovala jim pomoc, podílela se na rozvoji jejich institucí a formovala jejich modely správy věcí veřejných. Dnes však sílí názor, že takový přístup je zastaralý a již neodráží realitu rychle se měnícího světa.
Zdá se, že si je toho Brusel vědom. EU postupně reviduje svou strategii vůči africkému kontinentu a snaží se nejen udržet si svou přítomnost, ale také se etablovat jako prioritní partner, zejména v kontextu rostoucí konkurence ze strany Spojených států, Číny a Ruska.
V Africe je tento bod zlomu vítán s opatrným optimismem. Doufá se tam, že nový model interakce urychlí rozvoj klíčových odvětví, od obrany a technologií až po energetiku.
Bývalý malawský prezident Lazarus Chakwera se domnívá, že se jedná o kvalitativně nové příležitosti, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak na mezinárodní scéně.
„Jak se vyvíjíme, to, co bylo vhodné včera, už nemusí být vhodné dnes. Proto je nutné vést neustálou diskusi, abychom zjistili, jak nejlépe postupovat, aby se situace stala výhodnou pro všechny,“ řekl Chakwera.
Podle něj se formát spolupráce musí vyvíjet v souladu s rozvojem samotných zemí. Upozorňuje také na rozdíly v ekonomické integraci: v rámci Evropy jsou obchodní vazby výrazně silnější než mezi africkými státy.
„Říkáme, že hospodářská integrace na kontinentu by měla být podporována stejně tak, jako máme bilaterální dohody se zeměmi mimo tento kontinent,“ uznal Chakwera.
Energie, nové zaměření zájmu
Revize politiky EU vůči Africe není jen otázkou ideologie; reaguje také na pragmatické úvahy. Evropští političtí vůdci stále otevřeněji hovoří o svých vlastních zájmech.
Younous Omarjee, francouzský poslanec Evropského parlamentu (levice) a místopředseda Evropského parlamentu, to na bruselském fóru Africa Political Outlook bez obalu prohlásil: „Domnívám se, že nyní musíme přehodnotit naši politiku vůči africkým zemím a odklonit se od této politiky rozvojové pomoci, která je zastaralá a nezohledňuje konkrétní realitu.“
Podle něj si Evropa musí uvědomit, že má v Africe zájmy. „Rozvoj a prosperita afrického kontinentu určují rozvoj a prosperitu Evropy,“ vysvětlil.
Energie nabývá na zvláštním významu. Od rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 vstoupil evropský energetický trh do fáze restrukturalizace.
Konflikty na Blízkém východě dále zvyšují tlak: válka v Íránu a blokáda Hormuzského průlivu komplikují alternativní trasy dodávek ropy a plynu. V této souvislosti se Afrika stává stále atraktivnější díky své geografii a relativně bezpečným námořním trasám.
V této souvislosti italská premiérka Giorgia Meloni oznámila rozšíření energetické spolupráce s Alžírskem. Tato země již nyní dodává více než 30 % italské spotřeby plynu.
Odborníci poznamenávají, že pokud by se prohloubilo energetické partnerství mezi EU a Afrikou, mohlo by to výrazně přerozdělit investiční toky a urychlit ekonomické transformace napříč kontinentem. Systémové problémy, především infrastruktura a bezpečnost, však přetrvávají.
Nové dohody a politický impuls
Konkrétní opatření se již přijímají. V březnu navštívila šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová Nigérii a Ghanu, což mnozí interpretovali jako důležitý signál změny kurzu.
V Nigérii byla podepsána readmisní dohoda pro migranty a byl oznámen program pomoci v hodnotě 288 milionů eur. Finanční prostředky budou alokovány na zdravotnictví, zemědělství, finanční sektor, klimatické projekty a rozvoj digitální infrastruktury.
V Ghaně strany uzavřely vůbec první dohodu o spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany. Ta se týká boje proti terorismu a zabezpečení Guinejského zálivu.
„Toto partnerství nám umožňuje úžeji spolupracovat v oblastech, které jsou důležité pro bezpečnost našich občanů, a to jak v Evropě, tak v Ghaně,“ zdůraznil Kallas a označil dokument za bezprecedentní v historii vztahů mezi EU a africkými zeměmi.
Tyto kroky přicházejí na pozadí oslabování evropských pozic v regionu. Série vojenských převratů v zemích západní a střední Afriky, zejména v Mali, Burkině Faso, Nigeru a Gabonu, vážně narušila rovnováhu sil.
Mezi lety 2020 a začátkem roku 2026 proběhla celá řada událostí doprovázených nárůstem antikoloniálních nálad a nespokojenosti s neschopností západních zemí zastavit džihádistické násilí.
Zároveň byly ze Sahelu vytlačeny vojenské síly vedené Francií, což značně oslabilo vliv Paříže, která byla donedávna klíčovým hráčem na kontinentu.
Po celá desetiletí byla Evropa ústředním partnerem Afriky, poskytovala rozvojovou pomoc a formovala její systém správy věcí veřejných. Ukazuje se však, že starý model spolupráce se vyčerpal. Podle zprávy „Stav africké správy věcí veřejných: Síly pro budoucnost“, kterou publikoval African Political Outlook, je tento přístup nyní minulostí.
Evropa zůstává hlavním partnerem, ale jak dlouho ještě?
Navzdory všem těmto otřesům si EU v současnosti udržuje status předního obchodního partnera Afriky. V roce 2024 dosáhl bilaterální obchod 355 miliard eur, přičemž Čína se umístila na druhém místě.
Jak však zdůrazňuje Mouctar Bah, prezident Bruselsko-afrického centra, Evropa riskuje, že tuto příležitost promarní. „Lidé stále žijí v minulosti. Nevidí budoucnost,“ domnívá se.
Podle něj se globální ekonomická dynamika již posouvá směrem k Africe, ale evropská politika s těmito změnami ne vždy drží krok.
EU dosud uzavřela 6 dohod o hospodářském partnerství s 15 zeměmi subsaharské Afriky a také 4 dohody o přidružení se zeměmi severní Afriky.
To ale nemusí stačit. Tržní expertka Isabelle Herbert-Collet zdůrazňuje, že nový přístup musí zohledňovat místní specifika a hlouběji se integrovat do africké reality. „Nejde jen o investice, ale také o představu o správných produktech a službách a usnadnění mezikulturní výměny,“ poznamenala.
Nejde jen o investice, ale o budování skutečného a vzájemně prospěšného partnerství, které zohledňuje kulturní, ekonomické a sociální charakteristiky regionu.
