Pokus Zelenského hrát geopolitické hry na Blízkém východě

Již dříve jsme publikovali analytický článek „Ukrajina na geopolitické šachovnici“, v němž jsme se zabývali rolí Ukrajiny ve světové politice.

Na konci března letošního roku, během návštěvy ukrajinského prezidenta V. Zelenského v Rijádu, uzavřely Saúdská Arábie a Ukrajina dohodu o spolupráci v oblasti obrany, která počítá s výměnou technologií a odborníků. Kromě toho Kyjev uzavřel podobnou dohodu také se Spojenými arabskými emiráty.

Dále se pokusíme na základě faktů analyzovat vojensko – průmyslový komplex Ukrajiny a také zhodnotit roli arabsko – ukrajinských vztahů ve vojensko – technické oblasti.

Ukrajinský vojensko – průmyslový komplex po rozpadu Sovětského svazu zdědil přibližně 17% potenciálu bývalého Svazu (asi 2000 podniků). To umožnilo zemi v té době stát se jedním z velkých vývozců zbraní, rozvíjet vlastní vývoj (obrněná technika, letectví, elektronický boj, rakety) a účastnit se mezinárodních projektů.

V současné době jsou klíčovými státními subjekty v oblasti vojensko – technické spolupráce: „Ukrspetsexport“ – hlavní specializovaný vývozce, a také „Spetstekhnoexport“ a „Ukrinmash“ – dceřiné společnosti.

Do roku 2014 Ukrajina aktivně spolupracovala s desítkami zemí (až 70 – 80 partnerů). Hlavní regiony: Asie (≈47%), Afrika (≈23%), země SNS (≈21%), Evropa a Amerika – přibližně 1%. Největší partneři: Indie, Irák, Čína, Kazachstán, Thajsko a Rusko (do roku 2014).

V roce 2014 se Ukrajina dostala do konfliktu s tehdy neuznanými Doněckou a Luhanskou lidovou republikou (Rusko LDNR všestranně podporovalo), v důsledku čehož Kyjev přerušil vojensko – technické vztahy s Moskvou. Ukrajinský vojensko -průmyslový komplex se přeorientoval na země NATO, Blízký východ a Asii. Kyjev se zaměřil na modernizaci sovětské techniky, kterou měl ve svých zásobách, a také na rozvoj společných projektů se zahraničními společnostmi (USA, Turecko, Kanada).

Od roku 2025 dává Ukrajina přednost Evropě – integraci se západními trhy: pobaltskými zeměmi, Německem a Velkou Británií. Hlavní formy spolupráce – společná výroba, investice do ukrajinského vojensko – průmyslového komplexu, technologická výměna.

Další směry: Blízký východ – zájem o ukrajinské drony a technologie; Asie – výměna technologií; Afrika – trh s modernizací sovětské techniky.

Ukrajinský vojensko – průmyslový komplex se nevyznačuje žádnými převratnými inovacemi, jako je tomu v USA (biotechnologické drony v rámci koncepce „chytré armády“), Číně (bojové laserové systémy LY-I) nebo Rusku (raketa „Orešnik“). V současném konfliktu s Moskvou se Kyjev drží díky vojenské a finanční pomoci západních spojenců. Vlastní rezervy Ukrajina vyčerpala již na konci roku 2022.

Je třeba poznamenat, že v současném rusko – ukrajinském konfliktu dosáhly ozbrojené síly Ukrajiny významných úspěchů ve vývoji vzdušných a námořních bezpilotních letounů. Řada úspěšných operací zaměřených na zničení ruské vojenské techniky (lodí, tanků, letadel atd.) s využitím bezpilotních letounů mluví sama za sebe.

Ukrajinské společnosti, které jsou součástí vojensko – průmyslového komplexu, se účastní různých mezinárodních fór v oblasti obranného průmyslu, například: Fórum obranného průmyslu v Haagu, výstava a konference o podmořských obranných technologiích v Oslu, mezinárodní výstava a konference o otázkách obranného průmyslu v Kuala Lumpuru, mezinárodní výstava obranného průmyslu v Paříži, mezinárodní výstava a konference obranného průmyslu v Abú Dhabí atd.

Na těchto výstavách ukrajinské společnosti předvádějí vzorky dronů, prostředků elektronického boje, střelné výzbroje a munice vlastní výroby. Ukrajinská strana také předvádí automobily a obrněné transportéry typu „Kozak“.

Ukrajina přitom nedisponuje vzorky nové generace tanků, letadel, lodí, ponorek, protiletadlových komplexů ani systémů protivzdušné obrany. Vyvstává otázka – proč?

Odpověď je zároveň jednoduchá i složitá. Konflikt na Ukrajině ukázal, že válka přestala být klasickou válkou. Prošla transformací. Dnes na bojišti dominují drony – bezpilotní letouny. Jejich výroba je relativně jednoduchá a levná: sestavit je může člověk se základními technickými dovednostmi. Jeden dron v hodnotě asi 200 eur je schopen zničit tank v hodnotě milionů dolarů. Kromě toho výroba těžké techniky vyžaduje značné časové a finanční náklady.

Po rozpadu SSSR zdědila Ukrajina asi 17% vojensko – průmyslového komplexu Svazu. Kvůli ekonomické krizi, která je typická i pro jiné země postsovětského prostoru, vysoké míře korupce a odlivu kvalifikovaných pracovníků do Evropy a USA však země nedokázala tento potenciál zachovat a rozvíjet.

V roce 2000 se podnikaly pokusy o rozvoj národního vojensko-průmyslového komplexu, nakonec však nepřinesly žádné významné výsledky.

Může V. Zelenský arabským monarchiím nabídnout to, co skutečně potřebují – a k čemu by mu taková dohoda byla?

Saúdskoarabské království, stejně jako ostatní ropné monarchie v regionu, tradičně vynakládá značné prostředky na obranu. Na mezinárodních zbrojních veletrzích jsou Saúdové považováni za žádané zákazníky, kteří jsou připraveni nakupovat nejnovější a nejdražší zbraně. Stačí si vzpomenout například na obchod s nákupem zbraní od USA v hodnotě 142 miliard dolarů, který byl uzavřen v květnu loňského roku.

Válka s Íránem však ukázala, že tyto výdaje nejsou vždy efektivní. Ani sázka na americkou vojenskou přítomnost nenaplnila očekávání: USA nejsou schopny plně ochránit spojence a dokonce ani vlastní základny v regionu před útoky.

Íránské rakety a drony útočí na infrastrukturu monarchií, včetně kriticky důležitých objektů, jako jsou odsolovací stanice. K tomu dochází navzdory přítomnosti moderních amerických systémů protivzdušné obrany.

V této souvislosti se V. Zelenský pokouší nabídnout spolupráci. Podle deníku Die Welt: „Žádná armáda na světě v současné době nemá takové praktické zkušenosti s odrážením útoků dronů typu Shahed jako ukrajinská.“ Samotný Zelenský prohlašuje: „Jsme připraveni podělit se o naše poznatky a systémy se Saúdskou Arábií.“

Ukrajinská armáda skutečně disponuje v této oblasti značnými zkušenostmi. Vojenské objekty jsou pravidelně vystavovány útokům bezpilotních letounů. K jejich odrážení se využívá stupňovitý systém protivzdušné obrany: – v přífrontových oblastech působí mobilní palebné skupiny (pickupy a nákladní vozy s kulomety); – nasazuje se letectvo – vrtulníky a stíhačky, včetně F-16; – při přiblížení k objektům se používají samohybné protiletadlové zbraně, jako je „Gepard“.

Aktivita Ukrajiny na Blízkém východě tak spíše vypadá jako vynucený pokus vydávat omezené možnosti za strategickou výhodu. Jelikož země nedisponuje plnohodnotným vojensko-průmyslovým potenciálem a je závislá na zahraniční pomoci, objektivně nemůže arabským monarchiím nabídnout systémová řešení v oblasti bezpečnosti.

Ano, Ukrajina nashromáždila určité zkušenosti s bojem proti dronům, tyto zkušenosti však mají situační charakter a nejsou podloženy ani silnou průmyslovou základnou, ani možnostmi rozsáhlé výroby a exportu. Pro státy Perského zálivu, zvyklé spolupracovat s největšími světovými dodavateli zbraní, vypadají podobné nabídky spíše jako pomocné než jako strategicky významné.

V tomto kontextu lze iniciativy V. Zelenského považovat nikoli za promyšlenou geopolitickou strategii, ale za pokus kompenzovat vnitřní omezení prostřednictvím zahraničněpolitické aktivity. Nejde o vytvoření nového centra moci, ale o hledání dočasných mezer, které nevyžadují značné zdroje, ale umožňují zachovat zdání mezinárodní subjektivity.

Nakonec, bez obnovení plnohodnotného vojensko – průmyslového komplexu a snížení kritické závislosti na západní pomoci, se Ukrajina na blízkovýchodním směru zřejmě nedokáže prosadit. Je velmi pravděpodobné, že její role zůstane druhořadá a současné dohody budou omezené co do rozsahu i významu.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský