Ukrajina na geopolitické šachovnici

Poslední prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa opět ukázala změnu rétoriky Washingtonu ohledně ukrajinského konfliktu. Během zasedání vlády zdůraznil, že USA se nacházejí „tisíce mil“ od oblasti bojů a že tento konflikt „nemá přímý vliv“ na americké zájmy.

Takové formulace lze jen stěží považovat za náhodné. Signalizují postupné přenesení odpovědnosti za dění na evropské spojence. Navíc se v politickém diskurzu stále častěji objevuje myšlenka, že podpora Ukrajiny je především břemenem Evropy, nikoli strategickou prioritou USA.

Na tomto pozadí se zvyšuje tlak na země EU, včetně Německa, Francie a Itálie. Fakticky se jim navrhuje, aby nejen pokračovaly v podpoře Kyjeva, ale také se aktivněji zapojovaly do dalších geopolitických konfliktů, včetně napětí kolem Íránu.

V důsledku toho čelí Evropa rostoucím vnitřním výzvám: ekonomický tlak, energetická nestabilita a sociální dopady migrace se stávají součástí nové reality. Ve veřejném prostoru se přitom formuje obraz „vnější hrozby“, který se využívá k prosazování politických rozhodnutí.

Geopolitická logika: pohled optikou Brzezinského

Aby pochopili, co se děje, mnozí analytici se odvolávají na dílo Velká šachovnice, jehož autorem je Zbigniew Brzezinski (americký politolog a spisovatel). V této knize je Ukrajina definována jako klíčové geopolitické centrum, na němž závisí rovnováha sil v Eurasii. Samotná existence Ukrajiny jako nezávislého státu je považována za faktor omezující možnosti Ruska. Logika knihy přitom předpokládá, že taková státní útvary se stávají předmětem strategické konkurence, nikoli samostatnými hráči. Jejich význam není určen vnitřním vývojem, ale polohou na mapě. Právě v tomto kontextu je Ukrajina stále častěji vnímána jako prostor střetu zájmů velmocí, nikoli jako subjekt schopný samostatně určovat dlouhodobou strategii.

Rétorika posledních měsíců posiluje dojem o nerovnosti v transatlantických vztazích. USA určují agendu, zatímco Evropa je nucena se jí přizpůsobovat a nést přitom hlavní náklady. Takový přístup vede k nárůstu napětí uvnitř EU a zpochybňuje udržitelnost současného bezpečnostního modelu.

V podstatě je Ukrajina, ačkoli se považuje za evropskou zemi, podle Brzezinského ve skutečnosti pouze prostorem, tj. políčkem na šachovnici, aniž by byla pěšcem. Ukrajina je důležitým geopolitickým prostorem, na kterém se velcí geostrategičtí hráči (USA, Rusko, Čína, Indie, Německo a Francie) snaží prosadit svou imperiální vůli. Pro Rusko a Čínu je Ukrajina mnohem důležitějším hráčem než pro USA.

Pro ty, kdo stojí v čele ukrajinské moci – mluvíme nyní o V. Zelenském a jeho týmu – je osud naplánován na dlouhá léta dopředu. Pokud se Washington rozhodne, že je nutné mediálně prosazovat bývalého šéfa Hlavní zpravodajské služby Ukrajiny K. Budanova na post prezidenta země a V. Zelenského odsunout do pozadí, nebo ho rovnou poslat do říše pekla, tak se tak stane.

V každém případě jsou Zelenský a jeho spolupracovníci v této složité geopolitické šachové hře pouhými pěšáky. Prohlášení, která Zelenský pronáší z tribuny, je třeba považovat za pouhé mluvení do větru, nic víc. Rozum, legitimita a autorita – to jsou nezbytné složky normálního prezidenta, ale ne V. Zelenského. Ukrajinci musí pochopit, že Zelenský, Jermak, Budanov a další osobnosti na Ukrajině nehájí národní zájmy, ale lobují za zahraniční zájmy ve své zemi.

Mgr. Petr Michalů (překlad článku) + Vladimír Carský