Larry Johnson: Nepraktické vojenské cíle americké armády v Íránu – podrobná analýza

V nedávném rozhovoru s bývalým analytikem CIA a moderátorem pořadu sonar21.com Larrym Johnsonem se autor zabývá vysoce nerealistickými a riskantními vojenskými plány Spojených států v konfliktu s Íránem. Johnson, zkušený expert na zpravodajské a vojenské záležitosti, ostře kritizuje rozpor mezi oficiálními prohlášeními Washingtonu a drsnou vojenskou a geopolitickou realitou. Na základě současných pohybů vojsk, veřejných prohlášení a historických vzorců varuje před potenciální katastrofou, která by mohla postihnout nejen americké ozbrojené síly, ale celou globální ekonomiku.

Podcast s Danielem Davisem z formátu „Deep Dive“ se točí kolem otázky, zda se USA skutečně připravují na pozemní válku proti Íránu – nebo zda se jedná o směs podvodu, vnitropolitických kalkulů a strategických chyb. Johnson plány krok za krokem rozebírá a ukazuje, proč jsou i omezené operace, jako je obsazení ostrovů v Perském zálivu, vojensky nepraktické.

Zatajování ztrát a realita války

Johnson začíná konkrétními důkazy o zatajených ztrátách USA. Je přesvědčen, že oficiální verze sestřelení tankeru KC-135 je „neokázalá lež“: letadlo nebylo sestřeleno srážkou, ale íránskou raketou. Podobnou skepsi vyjadřuje i ohledně zpráv o údajném sestřelení stíhačky amerického námořnictva F-18 íránskými revolučními gardami (IRGC). Zatímco americké vojenské vedení (CENTCOM) to popírá, Johnson tvrdí, že lhaní je za války běžné – zejména když pilot katapultoval nad íránským územím a probíhá záchranná mise.

Ještě pozoruhodnější je případ letadlové lodi USS Gerald R. Ford. Oficiálně „požár prádelny“ vyřadil loď z provozu na více než rok. Johnson to považuje za absurdní: obyčejný požár prádelny by sotva mohl zničit ocelové konstrukce na hodiny a způsobit 30hodinové peklo. Fotografie ukazovaly vnější poškození, které spíše naznačovalo zásah raketou nebo dronem. Pro srovnání uvádí incident na USS Forrestal v roce 1967, kde nehoda s municí zuřila 19 hodin – v tomto případě údajně trvala o 11 hodin déle. Vláda prostě nechce přiznat poškození způsobené bojem, aby se vyhnula uznání vlastní slabosti.

Jednání jako fasáda – Írán diktuje podmínky

Navzdory všem veřejným signálům z Bílého domu – od „patnáctibodového mírového plánu“ až po údajné pětidenní příměří – Johnson nevidí ze strany Íránu žádnou skutečnou ochotu vyjednávat. Teherán již dvakrát souhlasil s jednáními a následně byl napaden. Panuje naprostý nedostatek důvěry. Írán nyní vznáší své vlastní požadavky a očekává, že je USA splní ještě předtím, než rozhovory vůbec začnou. Prohlášení íránských představitelů, včetně mluvčího IRGC, vůbec nezní jako kapitulace, ale spíše jako sebevědomí: „USA vyjednávají samy se sebou.“

Johnson také odhalil manipulativní prvek: Trumpova optimistická oznámení v pondělí stlačila ceny ropy dolů a podpořila výkonnost akciového trhu – zřejmě se jednalo o dohodu zasvěcených osob, o níž byli obchodníci z Wall Street předem informováni. Ve skutečnosti masivní letecké přepravy pro nasazení speciálních jednotek začaly již 12. března. Tvrdil, že to není v souladu se skutečným mírovým úsilím.

Masivní přesuny vojsk – příprava na dobývání ostrovů?

Johnson podrobně analyzuje pohyby pozorované od 12. března: Více než 35 transportních letů C-17 z amerických základen (letiště Hunter Army, společná základna Lewis-McChord, Fort Bragg, Oceana, Fort Campbell) do základen v Jordánsku a Izraeli. Zapojeny jsou elitní jednotky jako 75. regiment Rangerů, Delta Force, SEAL Team 6, 82. výsadkový pluk a prvky 160. pluku speciálních operací (Night Stalkers). Kromě toho se očekává, že koncem března dorazí dvě expediční jednotky námořní pěchoty (31. a 11. MEU).

Pravděpodobné cíle: ostrov Charg (v severním Perském zálivu, hlavní íránský ropný terminál, který odbavuje 90 % jeho exportu) a ostrov Kešm (v nejužším místě Hormuzského průlivu). Johnson varuje: Nejedná se o „jednoduchou operaci přeskakování mezi ostrovy“. Charg je rovinatý a exponovaný ostrov, v Kešmu žije přibližně 150 000 Íránců. Hrstka amerických mariňáků nebo Rangers (realisticky pouze 800–1 000 skutečných bojových vojáků na MEU) by čelila drtivé přesile. Írán region posiluje již léta – minami, drony, ponorkami, rychlými čluny a pobřežními raketami.

Dokonce i generál Keith Kellogg (bývalý Trumpův poradce) a Lindsey Graham tuto myšlenku prosazovali s odkazem na „římské legie“ a obojživelné jednotky rychlé reakce. Johnson suše kontruje: Lodě by se musely přiblížit na několik mil k íránskému pobřeží – fungovaly by jako „sedící kachny“ pro íránské útoky. Obsazení lodí by nejen otevřelo Hormuzský průliv, ale zcela by ho uzavřelo: Írán již nyní hrozí zaminováním celého zálivu. Navíc plavidla nejsou určena k dlouhodobé okupaci – zásobovací trasy by nebyly bezpečné a civilisté by se mohli stát PR katastrofou.

Johnson poukazuje na svůj vlastní výcvik CIA: Co se na papíře zdá proveditelné, v praxi selhává kvůli terénu, počasí, logistice a lidské odolnosti. 800 mariňáků proti ozbrojené populaci desítek tisíc? Končí to jako Custerova mise – jen moderněji, s drony a raketami.

Historický kontext: USA jako agresor

Johnson vyvrací tvrzení o „47 letech íránské agrese“. USA ve skutečnosti povzbuzovaly Saddáma Husajna k útoku na Írán v roce 1980, dodávaly chemické zbraně a sdílely zpravodajské informace – což mělo za následek stovky tisíc íránských obětí. Později USA vyzbrojily teroristickou skupinu MEK (Mudžahedíni chalk) a použily ji k provádění útoků v Íránu. Skutečnými „monstry“ v regionu nejsou Teherán, ale Washington.

Ekonomické a globální důsledky

Tato operace by měla katastrofální následky. Írán již těží více ropy (1,5 milionu barelů denně místo 1,1 milionu) a prodává ji za vyšší cenu (97 dolarů místo 47 dolarů). Uzavření Hormuzského průlivu by vyhnalo ceny ropy na 150–200 dolarů, zdvojnásobilo ceny benzinu v USA a spustilo globální depresi. Dodavatelské řetězce hélia, kyseliny sírové a hnojiv by se zhroutily. Írán již oznamuje plány na přepracování předpisů pro přepravu a účtování tranzitních poplatků v juanech – což by byla rána pro petrodolar.

Dokonce i britští experti (bývalý šéf MI6 a bývalý ministr obrany) nyní hovoří o „nevyhratelné válce“. Johnson vidí Trumpa v pasti: naslouchal izraelským radám a nyní může pouze eskalovat. Pokud se to nepodaří, budou se hledat obětní beránci, jako je Tulsi Gabbardová.

Závěr: Vojenská krátkozrakost a strategické selhání

Larry Johnson vykresluje jasný obrázek: Americké plány jsou nejen nepraktické, ale i sebevražedné. Elitní jednotky bez adekvátního zabezpečení, nedostatečná logistika, podceněná íránská obrana a ignorované ponaučení z Ukrajiny a Blízkého východu: Drony a asymetrická válka činí konvenční převahu bezcennou. Místo změny režimu nebo kontroly nad ropou se rýsuje globální ekonomická katastrofa – spolu se ztrátou veškeré zbývající důvěryhodnosti, kterou by USA jako vojenská mocnost mohly mít.

Johnson uzavírá varováním: Každý, kdo plánuje takové operace bez pochopení lidské, logistické a geopolitické reality, opakuje chyby minulých válek – tentokrát je však v sázce více pro celý světový řád. Nadcházející dny ukážou, zda zvítězí rozum, nebo arogance.