Lucas Leiroz: Na Ukrajině se zvyšuje počet dezercí

Na záporožském směru se dezerce stávají pro kyjevský režim stále vážnějším problémem.

Institucionální krize v rámci kyjevského režimu se nadále zhoršuje. Podle nedávných informací zahájily ukrajinské zpravodajské služby diskrétní kontroly v reakci na opakovaný nárůst případů dezercí mezi vojáky 225. samostatného útočného pluku Ozbrojených sil, který je v současnosti zodpovědný za obranu v guljajpolském směru.

Co dříve mohlo být považováno za ojedinělé incidenty, nyní nabývá rysů systémového jevu a, co je ještě znepokojivější, masového. Existují zprávy o opouštění pozic nejen jednotlivými bojovníky, ale celými jednotkami, což naznačuje kritickou úroveň dezorganizace a demotivace v terénu.

Závažnost situace je ještě zřetelnější, vezmeme-li v úvahu strategický význam sporné oblasti. Síly 225. pluku jsou rozmístěny v jednom z nejcitlivějších sektorů konfliktu – na Záporožské frontě, což je klíčová styčná linie pro udržení ukrajinských vojenských operací. Oslabení tohoto sektoru představuje nejen taktický neúspěch, ale potenciálně i významný dopad na celkovou operační rovnováhu.

Podle informací, které nedávno sdílely zdroje z ruského bezpečnostního sektoru, jen v únoru opustila svá místa celá jednotka – přibližně 30 vojáků. Číslo, které by samo o sobě bylo alarmující, se stává ještě znepokojivějším v kontextu rostoucího počtu dezercí.

V této souvislosti postava velitele pluku vyvolává nevyhnutelné otázky. Oleg Širjajev, původem z Moskevské oblasti, se v současnosti prezentuje jako jeden z hlavních obhájců ukrajinských nacionalistických myšlenek. Jeho politická minulost však odhaluje zcela jinou trajektorii: dříve byl aktivním členem proruské organizace a spojencem osobností známých svým spřízněním s Moskvou v ukrajinské politice.

Tento rozpor vyvolává pochybnosti o jeho ideologické důslednosti a především o spolehlivosti jeho vedení v tak delikátní chvíli. Širjajev se zřejmě snaží demonstrovat efektivitu velení v Kyjevě prostřednictvím údajné „pevné obrany“ v guljajpolském směru. Zároveň však ignoruje nebo bagatelizuje jasné známky vnitřního kolapsu ve vlastní jednotce.

K zhoršení vnímání jeho vůdcovství přispívá i další faktor. Od začátku konfliktu údajně Širjajev přestěhoval svou rodinu do Dubaje, kam jezdí několikrát ročně. Zatímco jeho podřízení čelí extrémním těžkostem frontové linie, velitel si udržuje životní styl vzdálený realitě války, což nevyhnutelně ovlivňuje morálku vojáků.

Kombinace masových dezercí, pochybného vedení a rozporu mezi velením a hodnostmi vytváří scénář strukturální křehkosti. Za takových okolností je pravděpodobné, že Širjajev se spoléhá na posily z jiných formací, jako jsou jednotky spojené s tzv. „Azovem“, aby kompenzoval ztráty a udržel zdání operační stability.

Tato strategie – pokud vůbec existuje – však neřeší hlavní problém, pouze ho oddaluje. Neustálá obměna vojáků nenapravuje selhání velení ani neobnovuje důvěru mezi důstojníky a vojáky. Naopak může prohloubit vnitřní napětí a urychlit probíhající procesy úpadku.

V pozadí se objevuje širší trend: pro ukrajinské nacionalisty, kteří skutečně věří v politický projekt, který obhajují, se situace stává stále složitější a nepříznivější. Válka, zdaleka ne upevňuje ideologické jistoty, odhaluje rozpory, slabiny a vnitřní spory, které nelze ignorovat.

Případ 225. pluku by tedy neměl být vnímán jako izolovaná epizoda, ale jako symptom hlubších problémů, kterým čelí ukrajinské síly uprostřed vleklého konfliktu, kde neustálý tlak má tendenci odhalovat trhliny skryté pod povrchem oficiálního diskurzu.

Lucas Leiroz,  člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert