Jindřich Kulhavý: Četník ve výslužbě

Jestliže vstup ruské armády na území Ukrajiny vzniklé z bývalé sovětské svazové republiky byl pro mnohé přesto překvapením, očekával se vcelku rychlý průlet tím územím, které Moskva považovala za oblast vhodnou nějakým způsobem ochránit. Dalším předpokladem byla rychlá dohoda a vrácení klidu zbraní. Myslím si, že o tom byla přesvědčena i pacifisticky smýšlející část kremelského vedení, případně v to doufala. Vladimír Putin ne nadarmo potichu a bez extrémně hlasitých výkřiků posiloval ruskou ekonomiku, splácel dluhy, hromadil zlato. A ještě potišeji budoval moderní armádu.

Od Majdanu organizovaného Brity a Američany uplynulo ještě mnoho let, zemřelo plno Rusů žijících především na východu Ukrajiny, než byl Putin připraven zasáhnout. Nevíme, tušil-li, nakolik bude kdysi bratrský národ ochotný válčit za cizí zájmy, jak velký bude exodus jeho příslušníků a kolik bude Západ ochoten vložit do pseudoobrany Ukrajiny, nicméně musel vnímat blížící se kritickou situaci Západu, pro který bylo a dosud je ruské bohatství třpytkou létající těsně nad hladinou. S degradací Západu a nutností nějak podpořit jeho existenci dalšími válkami a obsazováním míst bohatých na suroviny se dalo očekávat, že ukrajinské území mohlo být předsálím zabraným Západem a startovací plochou k dalšímu průniku dále na východ.

Členské státy NATO, které se přijetím části bývalých souputníků Ruska ve Varšavské smlouvě přiblížilo na dostřel k Moskvě, podcenily Putinův přístup a snad i naivně přehlédnuly ve své nabubřelosti skutečnost, kterou je obrovská proměna z technologicky zaostalého Sovětského svazu na modernější Ruskou federaci. Mezi tím, kdy Rusové upgradovali faktickou podstatu státu, ekonomiku, armádu, měnu a vztahy s tou částí světa, která se rozhodla pro výhodnou spolupráci, Západ pokračoval v liberální sebedestrukci. Evropská unie postavená na základech Evropského hospodářství svým rozšířením, vybrakováním bývalých postkomunistických států a jejich následným upozadněním ve svých strukturách ztratila na progresu a pružnosti. Později ztratila na efektivitě, a nakonec se vzdala logiky, prosperity a oboustranně přínosné spolupráce s nezápadní částí světa, která už odmítala dělat Němcům, Britům či Francouzům dojnou krávu. Čína i Rusko využily příležitosti k rozvoji a přebraly iniciativu.

Po celou tu dobu za Velkou louží degradoval i kdysi tak produktivní americký režim. Spojené státy se dlouho utápěly ve vlastních ideologiích, tamních sporech mezi Republikány a Demokraty a věřily v technologickou nadřazenost a sílu dolaru. Pokračovaly v bezuzdném zadlužování a vycházely z vědomí existence vazalství Evropy. Zvláště, když viděly, jak Evropa přebírá ty nejhorší nápady Američanů a maximalizuje jejich záporné dopady. Liberalizace zasáhla Západ naplno a rozbila vše, co mělo hodnotu. Nadvládu převzaly Black rock, Vanguard a jejich majitelé. Blahobyt se stal brzdou vývoje a musel přijít průšvih. Ne jeden. Realitní krize, války, revoluce, migrace, covidohysterie, zelené šílenství, další války. A ty poslední dvě ukázaly Západu, a především Američanům a Evropské unii, drsnou realitu. Nehezkou, nepříjemnou a asi těžko zvratitelnou. Bohužel jsme součástí Západu i my.

Íránské dobrodružství dalo západním státům a jejich partnerům takovou facku, že vůbec není jisté, zda se po ní ještě postaví na nohy. Nejen, že Rusku a Číně uvolnila ruce a těžko je bude moci kdokoliv kritizovat za Ukrajinu či za teoretické převzetí Taiwanu, ale  trefa do tváře světového četníka USA a výsměch blízkovýchodními hegemonu Izraeli způsobily změnu vnímání těchto dvou vojenských mocností.  Až teprve nyní se ukázalo, jak moc dopředu Putin musel přemýšlet, když trpělivě snášel nenávist Západu a pozoroval jeho roztahovačnost. A podobně vnímáme i chováni Číny, která po pomalém obsazování bývalých evropských kolonií v Africe formou navýšení obchodní aktivity a vstupu kapitálu rozšířila svůj vliv i na další kontinent.

Američané se ztrapnili, Izraelci ztratili status nedotknutelných a Evropská unie je v bodu zlomu, kdy jí z USA nikdo nepomůže. Další vývoj může mít různé varianty a hysterie Západu nevěstí nic dobrého. Bohužel přetrvává nabubřelost a převládá prosazování škodlivých ideologií. Pryč je však zázemí, z něhož vznikalo bohatství a ekonomická síla. Neschopnost lídrů přiznat si, že zaspali dobu a způsobili propad kdysi tak progresivního Západu, je do očí bijící. Svět prožívá turbulentní dobu a přijde ještě mnoho změn. Bylo by naivní si myslet, že u nás budou k lepšímu. Zatím nejsme schopni eliminovat ani tu část, která nám evidentně škodí. Minimum politiků, které je ochotno se vzepřít bruselské tyranii, jsme k vládnutí nepustili a kompromis v podobě současné vládní koalice i tupé opozice nic neřeší. Tak si tedy nestěžujme, naše laxnost a naivita je příčinou toho, jak si tady žijeme. Dokud se nevzepřeme a na Letnou budou chodit primitivové nechápající vážnost situace a její důvody, nikam se nepohneme.

Jindřich Kulhavý