Peter Haisenko: Izrael úmyslně ničí ta nejkrásnější místa v okolí…
…říká Tucker Carlson a potvrzuje tak dojem, který jsem měl téměř před 50 lety. Bejrút a Tel Aviv jsem poprvé navštívil v roce 1976. Bejrút byl právem nazýván „Paříží Blízkého východu“ a tehdy jsem s ním nemohl nesouhlasit. Ale Tel Aviv?
Dokonce i Tucker Carlson, pravděpodobně nejslavnější novinář v USA, si sundal dětské rukavice. Nyní mluví otevřeně o tom, co Izrael chystá. Pojďme se tedy podívat na to, co právě řekl. S jeho první větou však mohu souhlasit jen částečně. Alespoň co se týče státu Izrael, asi před deseti lety, když jsem tam byl naposledy. Ale co zbytek?
Tucker Carlson:
„Izrael je jednou z nejošklivějších zemí světa.“
„Izraelci ničí Bejrút – a já jsem byl na mnoha místech světa – Bejrút je jedno z nejkrásnějších míst na zemi. Je to prostě zázrak, je to krásné.
A vidět, jak ho Izrael ničí – jednu z nejošklivějších zemí světa. Od roku 1948 tam nebylo postaveno nic krásného. Promiňte, byl jsem v té zemi všude a je to pravda.
Povaha této rozvíjející se říše je destruktivní. A vždycky to zasáhne krásu. Evropu, že? Bejrút. Části Sýrie. Posvátná místa. Části Íránu, které mají být také velmi krásné – všechny kompletně bombardované.
Zdá se, že je to také válka proti samotné kráse.
Není to jen americký pohled – je to křesťanský pohled a obecně lidský, globální pohled.
Krása by měla být zachována. A přesto se zdá, že izraelská armáda se úmyslně snaží krásu zničit. Chtěl jsem to říct jen proto, že to opravdu vidím.“
Carlson tam chrlí nějaké drsné věci. Ale to se shoduje s mými pozorováními. Poprvé jsem byl v Bejrútu v roce 1976. Bylo to působivé. Francouzský nádech, který jsem objevil i v Damašku. Přátelští, tolerantní lidé, nádherná architektura a kvalita života, kterou je těžké překonat. Všechno bylo čisté a příjemné. Podobně jako v Soči u Černého moře, i zde jste si v březnu mohli ráno zalyžovat v libanonských horách a odpoledne se koupat v moři. Bejrút byl u posádek tak oblíbený, že bylo téměř nemožné sehnat žádost o cestu tam.
Pak ten kontrast
Pak jsem byl v Tel Avivu. Jaký kontrast! Ve srovnání s Bejrútem byl Tel Aviv smetiště. Budovy, nízké ve srovnání s těmi v Bejrútu, vykazovaly typický rozklad, který se často vyskytuje na fasádách v subtropických zemích. Všude ležely trosky a odpadky. Ne, v Tel Avivu jsem se necítil dobře. Ale měl jsem zážitek, který mi zůstal v paměti na zbytek života. Jak osud (?) chtěl, seděl jsem u stolu v plážové kavárně se starším židovským mužem. Mluvil dobře německy a měli jsme zajímavý rozhovor. Během něj řekl něco, čemu jsem tehdy vzhledem k mému omezenému vzdělání nerozuměl. Řekl: „Ve skutečnosti by Židé a Němci měli být nejlepší přátelé.“ Viděl mé zmatenost a dodal: „Teď to nechápete, ale oba jsme byli oběťmi Britského impéria.“ Trvalo mi hodně výzkumu a dlouho, než jsem to pochopil. Samozřejmě měl pravdu, ale to je jiný příběh.
Izrael zničil Bejrút a dělá vše pro to, aby tomuto klenotu Středomoří zabránil znovu získat svou dřívější velkolepost a krásu. Izrael také ekonomicky zdevastoval Libanon. Za zmínku stojí, že Bejrút byl domovem jedné z největších a nejlepších leteckých společností, MEA, Middle East Airlines. Ty zůstaly nedotčeny druhou světovou válkou a mnoho německých pilotů pro ně létalo, protože po válce nemohli najít práci nikde jinde. Někteří se později vrátili k Lufthanse. Vzdělání v Libanonu bylo příkladné a kvalifikovaní lékaři odtud byli v Německu vítáni. Hlavní lékař Lufthansy pocházel z Libanonu. Skvělý člověk! Jak víme, tento sekulární stát již ve své původní podobě neexistuje. Izrael zničil všechno a pak se lidé diví, proč Libanonci nemají rádi Izraelce.
Persie
Teherán jsem poprvé navštívil v roce 1976. Byl velmi západní, s krátkými sukněmi a bez závojů ani ničeho podobného. Ale strach ze SAVAKu, tajné policie, byl všudypřítomný. Byla to doba, kdy i v Německu lidé protestovali proti šáhovi. Pak, když Chomejní v roce 1979 s pomocí Francie a USA založil „Islámský stát“, všude panovalo jásot. Sám jsem v rozhovorech s letuškami a dalšími varoval, že si nedokážu představit, jak by to mohlo dobře skončit. Čas mi dal za pravdu. Když se nyní v Německu informuje o Íránu a jeho historii, opomíjí se to nejdůležitější: svržení demokraticky zvolené Mosaddekovy vlády CIA na žádost Anglie v roce 1952. Šáha dosadily USA a tam začaly všechny problémy. A ne, nemám rád režim mulláhů. Zažil jsem ho na vlastní kůži při několika příležitostech. Pro podrobnější informace si prosím přečtěte také: https://www.anderweltonline.com/klartext/klartext-20261/persien-und-die-ewige-schuld-englands/
Žid neposlouchá žádného Palestince
V roce 2000, kolem Vánoc, jsem byl v Izraeli. Navštívil jsem Betlém. Taxikář, izraelský válečný veterán, nás tam zpočátku odmítl vzít. Řekl, že jako Žid se bude muset podřídit palestinskému policistovi, a to je prostě nepřijatelné. No, podařilo se mi ho přesvědčit a stálo to za to. Betlém byl v perfektním stavu. Všechno bylo čisté, domy byly pěkně postavené z hladkých, světlých kamenů, ulice byly bezvadné a lidé byli velmi přátelští. Krátce nato se Betlémem prohnaly izraelské tanky a nemilosrdně ničily vše, co jim stálo v cestě. Ostřelovaly krásné domy. Betlém je k nepoznání.
Během této cesty jsem měl ještě jeden, velmi zajímavý zážitek. Byl jsem také na Olivetské hoře. Tam jsem si všiml velkého turistického autobusu, ze kterého vystoupila skupina mladých lidí. Slyšel jsem, že mluví rusky, a to vzbudilo můj zájem. Zeptal jsem se jich, odkud jsou a proč tam jsou. Otevřeně mi vysvětlili, že nedávno imigrovali z Ruska a ve skutečnosti nemají tušení, co znamená být Žid. Proto jim byla přidělena prohlídka země, aby se mohli naučit to, co nevěděli. Stojí za zmínku, že ruština se v Izraeli široce mluvila již před lety. Jídelní lístky jsou vícejazyčné a ruština je všudypřítomná. I při jízdě taxíkem je užitečné umět v Izraeli alespoň trochu rusky. V dnešní době tvoří většinu Izraelců etničtí Němci z Polska, Ruska a Ukrajiny. Tolik k právu „Židů“ usadit se v Palestině. A ne, etničtí Němci z Ukrajiny nemluví ukrajinsky; mluví rusky.
Vyšší třída žije ve starých německých čtvrtích
Jeruzalém sám o sobě má několik skutečně krásných čtvrtí. Jak mi říkali izraelští přátelé, nejkrásnější a nejžádanější jsou ty, které postavili němečtí imigranti před rokem 1945. Krásné přímořské město Herzlija je také německou nadací. V Haifě je pamětní deska s tímto nápisem: „V roce 1903 sultán Abdul Hamid II. z Osmanské říše udělil svému příteli Vilémovi II. protektorát nad Palestinou.“ Haifa je také velmi krásná, se svým parkem, který se táhne po celém svahu a který byl také postaven německými imigranty. Není divu, že se to Britům vůbec nelíbilo. Němci přijeli bez dělových člunů a byli jednoduše vítáni. V důsledku toho Británie po roce 1945 vyhnala z Izraele všechny lidi německého původu, dokonce i ty, kteří tam byli ve třetí generaci. Stejně jako u německých východních území musel být Izrael/Palestina „očištěn od německého živlu“. V každém případě měli tito lidé německého původu na svou vlast více práv než kterýkoli Chazar. Ano, v Jeruzalémě jsem slyšel slovo, které už v Německu není známé. Moji izraelští přátelé chazarské imigranty pohrdavě označovali za „východní Židy“.
Ošklivé stránky USA
Myslím, že jsem dostatečně jasně vyjádřil, že nesouhlasím s Carlsonovým popisem Izraele jako jedné z nejošklivějších zemí. Je to pravděpodobně také proto, že jsem viděl více světa než Carlson. Zdá se však, že Carlson strávil ve své vlastní zemi, USA, příliš málo času. Mnoho velkých amerických měst je v žalostném stavu. Všude se hromadí odpadky a ošklivé železné požární schodiště na fasádách rozhodně nevyhrávají žádné soutěže krásy. Ale co mi přijde skutečně otřesné, jsou „přívěsové parky“. Lidé tam žijí nebo vegetují v přívěsech za podmínek připomínajících středověk. V hlíně a prachu, který se při dešti mění v bláto. Jediný rozdíl oproti středověku je v tom, že mají auta, elektřinu a televizi. Stejně jako v Izraeli jsou zde velmi krásné oblasti, ale nejsou pro lidi s malými penězi. Ano, pane Carlsone, proč necestujete po své vlastní zemi?
Všechno ostatní, co Carlson říká o Izraeli, mohu jen potvrdit z vlastní zkušenosti. Člověk by se měl zamyslet nad tím, jak by vypadal plánovaný „Velký Izrael“ a jak by se choval. I kdyby Izrael okupoval Jordánsko, Jeruzalém nedovolí Bejrútu znovu získat jeho dřívější slávu. Izrael se stal teokracií a v tomto smyslu jakýkoli Izrael, bez ohledu na jeho velikost, vždy zůstane státem apartheidu. Pamatujete si, jak byla v tomto ohledu napadena Jihoafrická republika? Ale to byli Búrové, ne Chazaři. Svět musí Izrael upozornit na pořádek, pokud se to Íránu nyní nepodaří. A USA musí udělat totéž pro Izrael. Už teď je jasné, že většina světa už o Izraeli nemá ani slovo. Jak dlouho ještě může Německo udržovat svůj Merkelovou nařízený raison d’état, který, striktně vzato, Izraeli zaručuje alespoň moc ovládat veřejné mínění v Německu? Lze jen doufat, že Německo nezahyne spolu s Izraelem a že Izraeli bude zabráněno v ničení ještě krásnějších věcí na Blízkém východě.
Úvodní fotografie: Bejrút 1970
