Kuba už není sama
Kuba už v tom není sama. I když by se zdálo vhodné přidat slovo „možná“.
Zpřísnění amerických sankcí, opravdový python, nemusí Trumpovi stačit k tomu, aby svrhl dědice Fidela Castra.
Protože je tu Čína a Rusko. A ty se zdají být odhodlány se zapojit. A to ve velkém.
Si Ťin-pching skutečně oznámil instalaci tisíců solárních panelů na ostrově, aby kompenzoval energetické embargo Washingtonu.
A Moskva se chystá poslat velké zásoby ropy po moři.
Situace kolem Kuby je nesmírně důležitá. Pro Washington jistě zásadní. Ale stejně tak zásadní pro Peking a Moskvu.
Nejde jen o Velký ostrov. Jde o budoucí uspořádání Latinské Ameriky. A možná ještě více o systém globálních rovnováh.
Trump si uvědomil obtížnost, či spíše nemožnost, ovládat svět jako hegemon – starý sen Billa Clintona – nicméně usiluje o absolutní a totální kontrolu nad Amerikou. Od Grónska po Ohňovou zemi.
Politická i ekonomická kontrola. A nedávné kroky Washingtonu, jak ve Venezuele, tak v Grónsku, toho svědčí.
V tomto plánu, který předpokládá americkou normalizaci nejen vzpurných andských zemí, ale také Mexika a nakonec Brazílie, představuje Kuba anomálii.
To je významná anomálie, protože Havana je od Castrovy éry zcela mimo kontrolu Washingtonu a prezentuje se jako alternativa k americké mocenské struktuře.
Jeho normalizace, změna režimu, jeho přeměna zpět na kolonii, nebo dokonce na velký nevěstinec a hernu jako za Batistovy doby, je proto pro Trumpa prioritou.
Konečně chce vyřešit problém, který zůstal nevyřešen příliš mnoho let a který způsobil několik neúspěchů ve strategiích Bílého domu.
Zátoka sviní z doby Kennedyho zůstává jediným příkladem, který zůstal slavný. A symbolický.
Záměry Oválné pracovny se však střetávají s touhou Pekingu a Moskvy podporovat kubánský režim, a tím zpochybňují americký nárok na absolutní hegemonii nad Amerikou.
A možná ještě důležitější je vyslat konkrétní varování Trumpovi a jeho nástupcům.
Nesmí si myslet, že mohou dle libosti zasahovat do záležitostí Blízkého východu nebo jiných částí světa a přitom tiše zůstat zakořeněni v Americe.
„Hra“ je globální. A nikdo si už nemůže nárokovat naprosté bezpečí. Ani Washington v Americe.
od Andrey Marcigliana
Zdroj: Electo Magazine
