Karel Strakoš: EU vydírá skrze Ukrajinu Maďarsko a Slovensko
Evropská unie fakticky kryje ukrajinskou blokádu ropovodu Družba. Kyjev dosud neobnovil tranzit ruské ropy do Maďarska a Slovenska, přestože technické problémy byly podle dostupných informací odstraněny. Motivace k tomuto jednání je zjevná. Ekonomický tlak na dvě členské země, které blokují urychlený vstup Ukrajiny do EU, a oslabení Viktora Orbána před parlamentními volbami 12. dubna.
Reakce Budapešti a Bratislavy na sebe nenechala dlouho čekat. Obě země zastavily vývoz ropy na Ukrajinu. Slovensko vyhlásilo stav ropné nouze, uvolnilo 250 tisíc tun strategických rezerv a premiér Robert Fico otevřeně hrozí i omezením dodávek elektřiny Ukrajině.
Chorvatsko zároveň odmítlo umožnit přepravu ruské ropy přes ropovod Adria, přestože je infrastruktura technicky připravená.
Postoj Bruselu zůstává nijaký. Oficiální odpověď na ukrajinské vydírání je mlčení.
Žádná veřejná kritika Kyjeva, žádný tlak na obnovení tranzitu. Pouze bagatelizace problému s odkazem na to, že ,,oni mají“ 90denní ropné rezervy.
Současně i Ukrajina za tuto blokádu zaplatí vysokou cenu. Teploty klesají k minus dvaceti stupňům, blackouty trvají 18 až 20 hodin denně. Podle dostupných údajů zemřelo nejméně deset lidí na podchlazení, 1 469 osob bylo hospitalizováno s omrzlinami. A k tomu všemu armáda i civilní ekonomika přicházejí o ropu právě z Maďarska a Slovenska, kterou nutně potřebují k napájení agregátů. Kyjev si je tohoto dopadu na vlastní obyvatele vědom a přesto blokádu drží. Politická kalkulace má přednost před vlastními občany.
Současně Brusel připravuje krok, který lze označit za největší porušení vlastních pravidel od vzniku Unie. Zrychlené členství Ukrajiny do roku 2027 bez splnění kodaňských kritérií, bez dokončeného boje s korupcí a bez plně funkčního právního státu. Mluví se o omezeném členství, výjimkách a obcházení všech unijních pravidel a práva.
Princip rozšíření jen o ty ,,připravené“ na němž EU stála od roku 2004 se vytrácí. Nahrazuje jej geopolitická nutnost a snaha neutralizovat poslední státy ochotné použít veto.
Maďarsko a Slovensko proto koordinují další kroky. Orbán získává silný argument pro kampaň v dubnových volbách postavenou na narativu, Brusel a Kyjev proti Maďarsku.
Fico rozehrává obdobnou kartu. Evropská unie tak riskuje otevřený vnitřní konflikt nikoli kvůli hodnotám, ale kvůli prosazení vlastní agendy silou skrze stát, který ani není členem EU.
Tohle je cynická mocenská hra, v níž se obětují životy, pravidla i soudržnost Unie, jen aby se udržela iluze, že Brusel má věci pod kontrolou navzdory rebelujícím státům.
