Pomalé Epsteinovo zemětřesení: Rozkol mezi lidem a elitami
Po Epsteinovi už nic nemůže pokračovat jako dřív: ani hodnoty „nikdy víc“, ani bipolární ekonomika extrémních nerovností, ani důvěra.
Po Epsteinovi už nic nemůže pokračovat jako dřív: ani poválečné hodnoty „nikdy znovu“ – které odrážely náladu na konci krvavých válek a rozšířenou touhu po „spravedlivější“ společnosti – ani bipolární ekonomika extrémních rozdílů v bohatství, ani důvěra – po odhalené korupci, shnilých institucích a zvrácenostech, které Epsteinovy spisy ukázaly jako endemické mezi určitými západními elitami.
V tomto kontextu, jak lze ještě hovořit o „hodnotách“?
V Davosu Mark Carney jasně uvedl, že „řád založený na pravidlech“ není nic jiného než ošuntělá Potěmkinova fasáda, o které se ví, že je naprosto falešná – a přesto udržovaná. Proč? Jednoduše proto, že klam byl užitečný. „Nutnost“ spočívala v zatajení kolapsu systému do radikálního, protihodnotového nihilismu. Zakrývala skutečnost, že elitní kruhy – kolem Epsteina – fungovaly za hranicemi morálky, práva i lidských bytostí a rozhodovaly o míru a válce na základě svých nejnižších tužeb.
Elity chápaly, že Západ ztratí architekturu svých morálních narativů, jakmile se masám dozví o naprosté amorálnosti vládnoucí třídy – o těch narativech, které v první řadě ukotvují uspořádaný život. Pokud by se vědělo, že establishment se morálky vyhýbá, proč by se měl kdokoli jiný chovat jinak? Cynismus by prosakoval. Co by tedy drželo národ pohromadě?
No, asi už zbývá jen totalitarismus.
Postmoderní „pád“ do nihilismu nyní definitivně narazil do své nevyhnutelné „slepé uličky“ (jak Nietzsche předpovídal již v roce 1888). Paradigma „osvícenství“ se konečně proměnilo ve svůj opak: svět bez hodnot, smyslu a účelu (za hranicemi chamtivého obohacování se). To zároveň implikuje konec samotného konceptu pravdy, který je od Platóna jádrem západní civilizace.
Kolaps také podtrhuje selhání západního mechanického rozumu: „Tento druh apriorního, uzavřeného myšlení měl na západní kulturu mnohem větší vliv, než si dokážeme představit… Vedl k vynucování pravidel, která jsou považována za nezvratná ne proto, že by byla odhalena, ale proto, že byla vědecky prokázána – a proti nimž proto není nic námitek,“ poznamenává Aurelien.
Tento mechanistický způsob myšlení sehrál hlavní roli ve třetí fázi „davosské přestávky“ (po intelektuálním úpadku a zhroucení důvěry ve vedení). Mechanistické myšlení, založené na deterministickém pseudovědeckém světonázoru, vedlo k ekonomickým nesrovnalostem, které západním ekonomům bránily rozpoznat, co mají přímo pod nosem: hyperfinancializovaný ekonomický systém zcela ve službách oligarchů a zasvěcených osob.
Přesto bez ohledu na to, jak velké selhání našich ekonomických modelů bylo, „uvolnilo sevření matematických ekonomů nad vládní politikou. Problém byl v tom, že věda, fungující v tomto binárním režimu příčiny a následku, se nedokázala vyrovnat ani s chaosem, ani s komplexností života“ (Aurelien). Jiné teorie – kromě newtonovské fyziky – jako kvantové teorie nebo teorie chaosu, byly z našeho způsobu myšlení do značné míry vyloučeny.
Význam „Davosu“ – následovaného odhaleními Epsteina – spočívá v tom, že Humpty Dumpty důvěry spadl ze zdi a nelze ho dát znovu dohromady.
Také se ukazuje, že Epsteinovy kruhy se netýkaly jen zvrácených jedinců; „to, co bylo odhaleno, poukazuje na systematické, organizované a ritualizované praktiky.“ A to mění všechno, jak poznamenává komentátor Lucas Leiroz:
„Sítě tohoto druhu existují pouze tehdy, jsou-li zajištěny důkladnou institucionální ochranou. Neexistuje žádná rituální pedofilie, žádné obchodování s lidmi v nadnárodním měřítku, žádná systematická produkce extrémního materiálu – bez politické, policejní, právní a mediální ochrany. To je logika moci.“
Zatímco Epstein se z množství e-mailů nepochybně jeví jako pedofil a hluboce nemorální jedinec, jeví se také jako vysoce inteligentní a seriózní geopolitický hráč, jehož politické názory si cenily vysoce postavené osobnosti po celém světě. Byl mistrem manipulace v zákulisí geopolitiky, jak popsal Michael Wolff (jak v roce 2018, tak v nedávno zveřejněných e-mailech) – a to i ve válce mezi židovskou mocí a nežidy.
To naznačuje, že Epstein nebyl ani tak nástrojem zpravodajských služeb, jako spíše jejich „rovným“. Není tedy divu, že ho přední osobnosti vyhledávaly (z hrubě nemorálních důvodů, které by neměly být ignorovány). A hluboký (jednostranický) stát jeho prostřednictvím evidentně manévroval. Nakonec Epstein věděl až příliš mnoho.
David Rothkopf, sám bývalý poradce pro politické záležitosti v demokratickém táboře USA, spekuluje o tom, co Epstein znamená pro Ameriku:
„[Mladí Američané] si uvědomují, že jejich instituce je selhávají a že se musí zachránit sami… V Minneapolisu jsou desítky tisíc lidí, kteří říkají: Tohle už není o ústavních otázkách, právním státě ani demokracii – což všechno zní dobře – ale je to na hony vzdálené každodennímu životu lidí u průměrného kuchyňského stolu.“
„Lidé říkají: Nejvyšší soud nás neochrání; Kongres nás neochrání; prezident je nepřítel; používá v našich městech svou vlastní armádu. Jediní, kdo nás může ochránit, jsme my sami.“
„Jsou to miliardáři, hlupáku“ [odkaz na staré rčení: „Je to ekonomika, hlupáku“], vysvětluje Rothkopf:
„Říkám, že pokud nechápete, že rovnost a beztrestnost elit jsou ústředními tématy pro všechny, že lidé věří, že systém je zmanipulovaný a nefunguje pro ně… že už nevěří v americký sen – a že kontrolu nad zemí ukradla hrstka superbohatých lidí, kteří nejsou zdaněni a stále bohatnou, zatímco my ostatní stále více a více zaostáváme – pak nemůžete pochopit zoufalství dnešních lidí mladších 35 let.“
Rothkopf říká, že epizoda s Davosem a Epsteinem znamená rozkol mezi lidem a vládnoucí třídou.
„Západní společnosti nyní čelí dilematu, které nelze vyřešit volbami, parlamentními výbory ani projevy. Jak můžeme i nadále akceptovat autoritu institucí, které nás chránily před touto úrovní hrůzy? Jak můžeme zachovat respekt k zákonům, které selektivně uplatňují lidé, kteří jsou jim nadřízeni?“ říká Leiroz.
Ztráta respektu však míjí jádro slepé uličky. Žádná konvenční politická strana nemá odpověď na selhání „ekonomiky kuchyňského stolu“ – na nedostatek adekvátně placených pracovních míst, přístupu ke zdravotní péči a drahé vzdělání a bydlení.
Žádná mainstreamová strana nemůže poskytnout důvěryhodnou odpověď na tyto existenční otázky, protože ekonomika byla po celá desetiletí „manipulována“ – strukturálně přeorientována směrem k dluhové, financializované ekonomice na úkor reálné ekonomiky.
To by vyžadovalo úplné vykořenění stávající anglosaské liberální tržní struktury a její nahrazení jinou. To by si vyžádalo desetiletí reforem – a oligarchové by se proti tomu otevřeně postavili.
V ideálním případě by mohly vzniknout nové politické strany. V Evropě však byly „mosty“, které by nás potenciálně mohly vyvést z našich hlubokých strukturálních rozporů, záměrně zničeny – ve jménu sanitárního kordonu , který má zabránit vzniku jakéhokoli necentristického politického myšlení.
Pokud protesty již nebudou mít moc změnit status quo a volby budou i nadále probíhat pouze mezi lacinými a hloupými stranami stávajícího řádu, mladí lidé dojdou k závěru, že „nikdo nás nezachrání“ – a ve svém zoufalství mohou dojít k závěru, že o budoucnosti se rozhodne pouze na ulici.
