Petr Michalů: Znamení, předzvěst Osudu? – Nic nestává se náhodou

Popíši Vám, čtenáři, co se mi přihodilo v Moskvě. To je prostě neuvěřitelné, navíc já vůbec nevěřím v nějaké ty náhody.

Moskva je obrovská. Vždyť má 13 milionů 300 tisíc obyvatel, čímž má daleko více obyvatel než celá Česká republika. Moskva má rozlohu asi 2 tisíce 500 kilometrů čtverečných. Je to vskutku obrovské město se vším všudy.

Včera se courám uličkami tohoto nádherného města, v centru Moskvy, je stále co obdivovat, na co se koukat, co fotografovat, sledovat lidi, mladé, staré, nádherné dívky, prostě vůbec nic člověku nezevšední, každou minutu nějaká zajímavost, něco pozoruhodného.

Je zima, mrazivo, do těch asi mínus deseti stupňů. Občas se člověk potřebuje alespoň na chvilku ohřát, naštěstí je zde mnoho příležitostí jít někam do tepla. Takto jsem vešel do jednoho domu na jedné z ulic v centru Moskvy.

Dům umělců, přesněji dům uměleckých řemesel, kde umělci ze všech oborů představují veřejnosti svou tvorbu. Je to taková prodejní výstavka jejich děl a zároveň se dokonce člověk může i něco naučit, vyzkoušet si za jejich asistence něco vytvořit, vyrobit, namalovat a tak. Háčkování, pletení, šití všeho, malování obrazů, obrázků, dekorace, výroba šperků ze všech možných i nemožných materiálů, vyřezávání ze dřeva, co člověka napadne, oděvy a jejich doplňky, dekorace bytů, je neuvěřitelné, co člověk je schopen vytvořit a z jakých materiálů. Můj obrovský obdiv všem těmto umělcům – tvořitelům.

Procházím se v tom nekonečném prostoru tam od stánku ke stánku, nebo prostě jen od jednoho místa k druhému, kde lidé něco vyrábí a zároveň lidem ukazují a zájemcům prodávají. Desítky, stovky takových míst, deseti tisíce nabízených děl a dílek.

Najednou na jednom stolku upoutá moji pozornost a zájem přesně tento malinký, z nějaké překližky vyřezaný tančík, tank s číslem 23. No jsem překvapený, opravdu! Protože pro nás – Čechoslováky je to tank prostě legenda! Dám se do řeči s tou paní, která mimo tento vyřezávaný tančík tam nabízela a vyráběla nejrůznější šperky, ozdoby a tak. Ptám se jí, proč a jak ji vůbec napadlo vyřezat na ten tančík zrovna toto číslo, číslo 23. Odpovídá, že neví, prostě jen tak.

Začnu jí vyprávět československou historii a příběh tohoto sovětského tanku Rudé armády, který měl přesně toto číslo 23, jako první přijel osvobozovat Prahu. Řeknu jí, jaký památník jako vděk za osvobození postavili Pražáci a českoslovenští obyvatelé, že tank stál po desetiletí na svém čestném a důstojném místě v Praze 5 na Smíchově. Vyprávím o tom, jak po naplánovaném převratu v listopadu 1989 najednou tank začal některým lidem vadit. Jak tank poškozovali, hanobili a několikrát natřeli na růžovo, nakonec byl sundán a odstraněn, přesně tak, jako odstraňují fašisté a nacisté v celé Evropě památníky všem ruským vojákům, osvoboditelům celé Evropy od německého nacismu a fašismu. Najednou koukám kolem mě hodně lidí a se zájmem všemu naslouchají.

No samozřejmě jsem si tento tančík koupil, on má vzadu takový zavírací špendlík, takže se dá krásně připevnit na oděv. Má rozměry 10 x 8 cm. A číslo 23, je to zajímavý kousek.

A teď mi někdo vyprávějte o nějaké náhodě! Jak je toto možné?! Mezi deseti tisíci nabízených věcí a já narazím zrovna na toto.

Až opět vyhrajeme, změní se režim, tank se vrátí na své důstojné místo a společně s ním se vrátí i socha maršála Koněva.

Mgr. Petr Michalů