CO2 je CO2 – nová studie vyvrací falešné dogma IPCC

IPCC po celá desetiletí s misionářským zápalem hlásal svou politiku nulových čistých emisí. Jedním ze základů této politiky je však předpoklad, který byl nyní jasně vyvrácen. S antropogenním CO2 se příroda nezachází jinak než s přirozeně se vyskytujícím CO2.

Klimatičtí fanatici z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) již léta tvrdí, že tzv. „antropogenní“ CO2 se zásadně liší od „přirozeného“ CO2. Na jednu a tutéž molekulu, která se skládá z jednoho atomu uhlíku a dvou atomů kyslíku, se pohlíží různě v závislosti na jejím původu.

Převládající tvrzení IPCC je, že člověkem vytvořený CO2 zůstává v atmosféře po desetiletí, staletí nebo dokonce tisíciletí. Někteří zastánci teorie „změny klimatu způsobené člověkem“ dokonce hovoří o několika stech tisících letech, během nichž CO2 stále účinně ovlivňuje klima. Zároveň tentýž IPCC uznává, že tzv. doba zdržení „přirozeného“ CO2 je v průměru pouze asi čtyři roky.

To je zhruba ekvivalentní tomu, jako by rostliny byly během fotosyntézy selektivní a říkaly si: „Ach, tenhle CO2 se mi nelíbí, použiji ten druhý.“ To ale s vědou nemá nic společného. Protože oxid uhličitý je prostě oxid uhličitý. Nic víc a nic míň.

Nová studie, publikovaná nakladatelstvím SCC-Publishing pod názvem „ Doba setrvání CO2 v atmosféře a uhlíková hmotnostní bilance “, se zabývá právě tímto absurdní klamem a vychází ze základního fyzikálního principu: principu ekvivalence. Základní zjištění je banální i zničující pro narativ IPCC. Přirozené propady (jako jsou oceány, vegetace a půda) nerozlišují mezi „dobrým“ přírodním CO2 a „špatným“ antropogenním CO2. Absorbují molekuly oxidu uhličitého bez rozdílu a se stejným charakteristickým časovým rámcem, přibližně čtyři roky. Neexistuje žádný fyzikální mechanismus, který by ospravedlňoval zvláštní zacházení s antropogenními molekulami.

To také podkopává jeden z ústředních pilířů ideologie nulových čistých emisí. IPCC vychází z předpokladu, že přesně 50 procent antropogenních emisí CO2 zůstává trvale v atmosféře a hromadí se tam po desetiletí až tisíciletí. Z toho se pak politicky vyvozuje závěr, že snížení emisí na polovinu musí nevyhnutelně vést ke stabilizaci koncentrace CO2. Pokud má však antropogenní CO2 stejně krátkou životnost jako jakýkoli jiný CO2, je tento výpočet jednoduše chybný.

Již v roce 2022 studie C14 ukázaly, že pouze 12 procent atmosférického CO2 bylo způsobeno lidskou činností – a že tomu tak je od začátku industrializace v roce 1750. Pokud by však tvrzení IPCC byla pravdivá, musel by obraz vypadat zcela jinak.

Tato studie tak boří ústřední dogma IPCC a klimatických alarmistů. Jak už to tak často bývá, mainstreamová veřejnost soustavně ignoruje tak důležitou vědeckou práci, protože neodpovídá narativům, ke kterým se přihlásila.