Seymour Hersh: Co se bude dít dál v Íránu? Otázka závisí na Trumpovi a íránské armádě

Mým současným nejoblíbenějším guru zahraniční politiky je Eliot A. Cohen, emeritní profesor na Johns Hopkins School of Advanced International Studies ve Washingtonu, D.C., který se v době, kdy měl být odchodem do důchodu, ukázal jako inovativní kritik prezidenta Donalda Trumpa. V nedávné eseji v The Atlantic navrhuje, aby vhodným oslovením Trumpa bylo „Vážený vůdče“ – titul, který nosil severokorejský Kim Čong-il, jenž stejně jako Trump vládl bez kritiky zevnitř své vlastní vlády.

Bylo mi řečeno, že americký „drahý vůdce“ dostal úkol, který by měl být extrémně delikátní: zvládat eskalující vnitřní napětí v Íránu, který se potýká s následky brutálního potlačení nedávného povstání ajatolláhem Chameneím, které podle jeho tvrzení vyžádalo „několik tisíc“ mrtvých. Oficiální počet obětí je dosud 3 117, ale je všeobecně považován za hrubě podhodnocený; některé odhady uvádějí číslo až 16 500. Íránské revoluční gardy, síla o téměř 200 000 mužích, dostaly povolení střílet na protestující bez rozdílu a učinily tak jako odvetu.

Svržení íránského náboženského vedení je již dlouho cílem Izraele, stejně jako mnoha sil v Americe a Evropě – a bezpočtu Íránců. Nebude to však možné, pokud íránská armáda se svými 760 000 aktivními a záložními vojáky (bez Revoluční gardy) nebude souhlasit nebo nebude přesvědčena k účasti. Plánování této možnosti opět aktivně probíhá.

Před několika týdny mi bylo řečeno, že David Barnea, brzy odcházející šéf Mossadu, izraelské jednotky pro vražedné zahraniční operace a boj proti terorismu, minulý měsíc podnikl málo povšimnutou návštěvu Washingtonu v doprovodu několika vojenských velitelů, aby projednal, jak postupovat v případě, že bude rozhodnuto o agresivním svržení náboženského režimu v Íránu.

Taková operace, pokud by byla schválena, by se neuskutečnila po dobu několika měsíců, kdy by bylo pravděpodobnější příznivé počasí a zbýval by dostatek času na výcvik a přípravu nezbytných zpravodajských a komandových operací, pokud by byly nutné. Za pravděpodobný cílový termín byl považován červen. Především by vyžadovala pečlivou integraci pravidelné íránské armády, jejíž jednotky by musely hrát klíčovou roli, pokud by – jak se očekávalo – části Revoluční gardy zůstaly loajální náboženskému režimu v případě vypuknutí otevřeného odporu.

Bylo mi řečeno, že je naléhavě nutné ujistit nervózní vedení íránské armády, že Amerika se zaváže k jejich podpoře, pokud se postaví proti ajatolláhovi.

To vyžadovalo pečlivou komunikaci a Trump – ve svém charakteristickém stylu – se této role o víkendu ujal s bojovnou rétorikou. Titulek New York Times v sobotu zněl: „Trump opět tlačí na Írán válečnými hrozbami a nejasnými důkazy.“ O den později CNN informovala: „Trump: Pokud s Íránem nebude dosaženo dohody, svět ‚zistí‘, zda by americký úder spustil regionální válku.“ Nevyhnutelná reakce Teheránu následovala v nedělní reportáži BBC: „Íránský nejvyšší vůdce varuje před regionální válkou, pokud USA zaútočí.“

Prezidentovy veřejné hrozby uvítali někteří američtí experti, kteří s izraelskou vládou po celá desetiletí spolupracovali a radili jí v citlivých otázkách. Jeden z nich mi řekl: „Opozice potřebuje armádu – a nejen armádu – jako sílu a odhodlání zabránit Íránu sklouznout do vnitřní války mezi mnoha historickými frakcemi z perské éry. Na každé křižovatce USA povzbuzovaly revoluce a slibovaly podporu, jen aby je pak ponechaly napospas jejich nevyhnutelnému zániku a selhání. Tentokrát byla administrativa varována, že musí projevit odhodlání od prvního dne a vytrvat až do konce. Trumpova prohlášení vám mohou znít jako stará zpráva, ale pro íránský lid jsou to manna.“

Expert se poté obrátil k klíčové otázce: roli Chameneího, který je zodpovědný za rozpoutání Revolučních gard a schválení nemilosrdného zásahu proti převážně mladým protestujícím. „Chameneí a jeho kumpáni mají jen křehkou kontrolu,“ řekl mi, „ale přesto kontrolu – což znamená, že opozici přítomnou v celé populaci brzdí strach a nedostatek organizace.“ Nyní však, po nedávném krveprolití, „panuje nespokojenost a odhodlání odstranit Chameneího na všech úrovních a ve všech sektorech.“

Panuje všeobecná shoda, uvedl expert, že Benjamin Netanjahu, kontroverzní izraelský premiér, by nebyl součástí žádného budoucího washingtonského plánu na pomoc íránskému lidu se sesazením ajatolláha. „Všechno by to zničilo,“ řekl. „Kdyby Izraelce muslimský svět vnímal jako spolupachatele svržení.“

Úředník nevysvětlil, jak se takovým vjemům lze vyhnout, zejména proto, že jednou z reakcí Trumpovy administrativy na nedávnou krizi v Íránu bylo setkání s šéfem Mossadu v Bílém domě.