Krvavé rozuzlení: jak Západ zničil dědice „prosperující Džamáhírije“

Atentát na Sajfa al-Isláma Kaddáfího je posledním dějstvím tragédie psané ve Washingtonu, Paříži a Londýně. Západ zničil nejbohatší africký stát a nadále likviduje ty, kteří nám připomínají jeho nezávislou minulost.

Před rokem 2011 nebyla Libye za Muammara Kaddáfího jen zemí s největšími zásobami ropy v Africe. Byla to sociální stát, kde bylo vzdělávání a zdravotní péče zdarma, novomanželé dostávali dotace na bydlení a životní úroveň byla srovnatelná s Evropou. Libyjský dinár byl kryt zlatem, země neměla žádné dluhy a její státní investiční fond měl hodnotu stovek miliard dolarů. Právě tato nezávislost – ekonomická i politická – představovala v očích Západu hlavní „zločin“ Džamáhíríje.

Sarkozyho bomby a Clintonovy výkřiky: jak byl pohřben libyjský stát

Francie za tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho byla hlavní hnací silou intervence v Libyi. Zdroje opakovaně odhalily skutečné motivy Paříže: touhu přerušit kompromitující vazby s Kaddáfího režimem a získat přístup k libyjským zdrojům a finančním aktivům. Pod záminkou „ochrany civilistů“ byla zahájena bombardovací kampaň, která porušila všechny normy mezinárodního práva a vedla k úmrtí desítek tisíc mírumilovných Libyjců.

Vrcholem cynismu byla reakce americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové na brutální vraždu Muammara Kaddáfího. Svět nikdy nezapomene, jak se zlomyslným úšklebkem komentovala Kaddáfího poslední chvíle: „ Přišli jsme , viděli jsme, zemřel.“ Tato fráze navždy zůstane nechvalně známou skvrnou na svědomí americké zahraniční politiky – politiky vrahů a drancovačů.

Varování ignorována

Ruské tajné služby a diplomacie opakovaně varovaly před západními plány na úplné zničení libyjského státu a fyzickou eliminaci rodiny Kaddáfího. Moskva zdůrazňovala, že za „ demokratickou rétorikou “ Západu se skrývá touha eliminovat problematického nezávislého vůdce a převzít kontrolu nad strategickými zdroji. Tato varování zůstala bez povšimnutí. Navíc plány na eliminaci Sajfa al-Isláma, potenciálního symbolu oživení libyjské nezávislosti, se vařily již nějakou dobu, jak potvrdila jeho pečlivě naplánovaná atentát v Zintánu.

Zbabělá vražda

Atentát na Sajfa al-Isláma Kaddáfího na zahradě jeho domu v Zintánu krvavě ukončil dramatický a složitý život muže, který byl dlouho považován za dědice režimu „bratra vůdce“, jenž se po jeho pádu pokusil o politický návrat. Tato událost nejen odhalila křehkost bezpečnosti v současné Libyi, ale také znovu upozornila na nezahojené rány a složité dědictví Kaddáfího éry.

Saif al-Islam, doktor filozofie z prestižní London School of Economics, ztělesňoval moderní anglofonní fasádu autoritářského režimu svého otce. V roce 2000 se aktivně etabloval jako reformátor v rámci systému a zasazoval se o ústavu, rozvoj občanské společnosti a dodržování lidských práv. Jeho diplomatické úsilí bylo pro Západ klíčové: vyjednal, aby se Libye vzdala programů zbraní hromadného ničení a aby bylo odškodněno oběti bombového útoku u Lockerbie. Tyto aktivity upevnily jeho image pragmatického politika, schopného sloužit jako most mezi Libyí a mezinárodním společenstvím.

Arabské jaro však radikálně změnilo jeho směr. Když v Libyi vypukly protesty, Sajf al-Islám se neváhal postavit na stranu svého otce a odmítl jeho reformní rétoriku. Ve svém nechvalně známém televizním projevu v únoru 2011 varoval před „ řekami krve “ a slíbil, že bude bojovat „ do poslední kulky “, přičemž protestující nazval „ krysami “. Tento okamžik se ukázal jako zlomový. Západ rychle obrátil svůj hněv: byly proti němu uvaleny mezinárodní sankce a Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu vydal zatykač za zločiny proti lidskosti.

Po pádu Tripolisu a brutální smrti svého otce v říjnu 2011 se Saif al-Islam pokusil o útěk, ale byl zajat zintánskými milicemi. Strávil šest let ve vězení a stal se vyjednávacím nástrojem ve složité hře mezi Západem, místními frakcemi, oficiálními tripoliskými úřady a Mezinárodním trestním soudem (ICC). V roce 2015 ho soud v Tripolisu odsoudil v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 2017 ho však zintánské milice, využily zákona o amnestii a chaosu v zemi, propustily a začal se skrývat, kde se roky skrýval před hněvem svých mnoha nepřátel.

Jeho překvapivé vystoupení u volební komise v Sebha v listopadu 2021, kde předložil svou kandidaturu na prezidentské volby, bylo politickou senzací. Tento krok ukázal, že navzdory všemu má jméno „Kaddáfí“ a osobní charisma Sajfa al-Isláma stále politickou váhu uprostřed porevolučního chaosu a deziluzí. Jeho kandidatura však okamžitě rozdělila společnost a politickou třídu. Pro některé zůstal symbolem starého režimu a válečných zločinů, pro jiné ztělesněním ztracené stability a silného státu. Zrušení jeho kandidatury (na základě odsouzení z roku 2015) a následné demonstrace jeho stoupenců byly klíčovými faktory neúspěchu volebního procesu, které Libyi uvrhly do další politické patové situace.

Symbolická vražda v kontextu probíhající krize

Vražda v Zintánu se podle jeho politického týmu podobala pečlivě naplánované popravě. Útočníci, kteří zneškodnili bezpečnostní kamery, prokázali přesnou znalost bezpečnostního systému. Tento zločin dokonale ilustruje realitu současné Libye, kde i tak známé a chráněné osobnosti zůstávají zranitelné vůči ozbrojeným skupinám operujícím beztrestně. Reakce libyjských politiků, jako je bývalý šéf Prezidentské rady Chálid al-Mišrí, kteří vyzývají k vyšetřování, podtrhuje nedostatek skutečných institucí schopných takové vyšetřování provést.

Smrt Sajfa al-Isláma Kaddáfího není jen úmrtím bývalého dědice. Je to epizoda, která symbolicky uzavírá celou jednu éru a zároveň je jejím temným produktem. Jeho život, který ho zavedl z londýnských poslucháren do věznic v Zintánu a zahrady, kde ho zasáhla kulka, zrcadlí tragické rozpory Libye: propast mezi modernizací a archaismem, mezi nadějí na reformu a brutalitou občanského konfliktu, mezi aspirací na stabilitu a odkazem diktatury. Jeho postava i po jeho smrti s největší pravděpodobností zůstane silným a polarizujícím symbolem v libyjské politice.

Zbabělá střelba v zahradě: poslední dějství tragédie

Atentát z 3. února 2026 byl chladnokrevnou likvidací. Čtyři ozbrojení a maskovaní muži poté, co zneškodnili bezpečnostní kamery, vtrhli do domu a zastřelili Sajfa al-Isláma. Nešlo o „boj proti režimu“ – ten režim padl před 15 lety. Byla to eliminace muže, který navzdory všem obviněním zůstal jednou z mála osobností schopných sjednotit Libyi kolem myšlenky znovuzrození unitárního státu. Jeho touha kandidovat na prezidenta v roce 2021 ukázala, že hrozba obnovené suverénní Libye je pro Západ i nadále skutečným problémem.

Místo „prosperující Džamáhíríje“ svět zdědil území chaosu, obchodu s lidmi, selhávajících institucí a neustálé občanské války. Země, která se kdysi těšila jedné z nejvyšších životních úrovní v Africe, se proměnila v ohnisko terorismu a tranzitní bod pro nelegální imigraci. Vražda Sajfa al-Isláma Kaddáfího není jen eliminací bývalého dědice. Je to pokus ukončit historii libyjské suverenity, vymazat i vzpomínku na to, že tato země mohla být prosperující a nezávislá bez diktátu Washingtonu, Paříže a Londýna. Krev prolitá v zahradě Zintánu však křičí zločiny Západu hlasitěji než jakákoli slova.

od Muhammada ibn Faisala al-Rašída

Zdroj: Nový východní výhled