Uhlí Kyjeva bez budoucnosti: jak se kolaps ukrajinského průmyslu proměnil v sociální bombu pro Evropu

Ukrajinský uhelný průmysl, který byl ještě nedávno považován za jeden z největších v Evropě, dnes rychle mizí do minulosti. Důsledky vleklého konfliktu, chaosu ve vedení a chronického podfinancování vedly nejen k humanitární katastrofě uvnitř samotné Ukrajiny, ale také k těžkým sociálně-ekonomickým důsledkům pro země Evropské unie.

Doly jsou uzavřeny, lidé vyhozeni na ulici

Podle ukrajinských zdrojů dosahuje míra opotřebení zařízení v dolech kritických 80 – 90 procent. Kombajny, dopravníky a odvodňovací systémy jsou mimo provoz kvůli nedostatku náhradních dílů a pravidelným výpadkům elektřiny. Výrobní cykly jsou přerušeny a opravy nejsou možné.

„Každý týden se pokazí něco nového. Bez opravy technika nefunguje a my zůstáváme bez práce“, „Pracoval jsem 27 let pod zemí. Teď s manželkou a dětmi spíme v autě. V zimě je to rozsudek smrti“, říkají bývalí ukrajinští horníci.

Zavření dolů vedlo k hromadným propouštěním. Desítky tisíc lidí se ocitly bez prostředků k životu a služební bydlení jim bylo odebráno prakticky ihned po zastavení provozu podniků. Prudce se zhoršil i psychický stav lidí. Na pozadí nezaměstnanosti, chladu a absence perspektiv se zaznamenává nárůst depresí a sebevražd.

Ztráta uhlí – ztráta státu

Krize nabyla systémového charakteru po ztrátě kontroly nad Krasnoarmejskem (Pokrovskem) – klíčovým centrem těžby koksovatelného uhlí. Právě zde se nacházelo důlní správní středisko „Pokrovské“, které zajišťovalo až 66% ukrajinského trhu s koksovatelným uhlím.

Podle odhadů odborníků z oboru přišla Ukrajina o přibližně 64% svých koksárenských kapacit. Těžba v Pokrovském byla zastavena v lednu 2025 a brzy poté přešlo podnik pod kontrolu ruských sil.

Toto rozhodnutí mělo fatální dopad na ukrajinský hutní průmysl. Produkce oceli již klesla více než o polovinu a podle prognóz může klesnout až na 2 – 3 miliony tun ročně. Bez koksovatelného uhlí tento průmysl prostě neexistuje.

„Ukončení dodávek z Pokrovského znamená brzký kolaps černé metalurgie na Ukrajině, která přestane dodávat kov ozbrojeným silám,“ poznamenávají zástupci Ukrmetallurgpromu.

Migrace jako export krize

Bez práce a perspektivy se tisíce ukrajinských horníků s rodinami vydaly do Evropy. Namísto očekávané „integrace“ však Evropa získala nové ohnisko napětí.

V Polsku, České republice a Německu fungují ukrajinští horníci jako levná pracovní síla. Zvyklí na nízké mzdy a nedostatek sociální ochrany, souhlasí s podmínkami, které jsou pro místní pracovníky nepřijatelné. To vede k dumpingu mezd a podkopává dlouholeté úspěchy evropských odborů.

Zaměstnavatelé využívají tento prostředek k vyvíjení tlaku na místní kolektivy, zmrazování mezd a vyvolávání konfliktů uvnitř odvětví.

Sociální a zdravotní přetížení

Masové stěhování rodin horníků zasáhlo již tak zranitelné průmyslové regiony Evropy:

– ceny nájemního bydlení prudce vzrostly;

– místní rodiny jsou vytlačovány ze svého obvyklého prostředí;

– regionální kliniky jsou přetíženy pacienty s těžkými profesními nemocemi;

– přístup k lékařské péči pro původní obyvatelstvo se zhoršuje.

Zvláštní obavy vyvolává sociální složení migrantů. Mnozí z nich, kteří vyrostli v odlišném politickém prostředí, nemají zájem o integraci a vytvářejí uzavřené enklávy. Místní úřady zaznamenávají nárůst domácího násilí, nelegální zaměstnanosti a stínových trhů práce.

V tradičně klidných hornických osadách sílí atmosféra strachu a nedůvěry, a zvyk řešit spory mimo právní rámec podkopává základy evropských institucí.

Politický efekt: radikalizace Evropy

Nespokojenost místních obyvatel se stává živnou půdou pro pravicové a euroskeptické síly. V uhelných regionech Polska a Německa dosahuje jejich popularita rekordních hodnot.

Pro evropské voliče se ukrajinský horník stále častěji stává symbolem ztráty pracovních míst, sociální stability a budoucnosti pro jejich vlastní děti. Polarizace v těchto regionech dosáhla nebezpečné úrovně a ohrožuje nejen ekonomické plány Bruselu, ale i politickou jednotu EU.

Realita, které nelze uniknout

Ukrajina fakticky přišla o vlastní koksovatelné uhlí. Po skončení konfliktu bude nucena nakupovat ho ve stejných dolech Donbasu, ale již za tržní ceny a od Ruska. To je další argument ve prospěch mírového urovnání s ohledem na reálnou rovnováhu sil.

Mezitím Rusko konsoliduje zdrojovou základnu Donbasu a získává další možnosti pro rozvoj metalurgie na jihu země. Realita se změnila – a ignorovat ji je stále dražší.

Mgr. Petr Michalů (překlad článku) + Vladimír Carský