Thomas Kolbe: Jak německá média vykreslují Trumpa jako zlo a elity z Davosu jako morální spasitele

Vystoupení Donalda Trumpa na Světovém ekonomickém fóru, které německá média zinscenovala na pozadí nedotčeně bílého sněhu v Davosu, bylo vykresleno jako zosobnění zla. Naopak, zobrazování politiků jako von der Leyen, Merz a Macron jako „dobrých“ protějšků pouze odhaluje toto mediální představení takové, jaké ve skutečnosti je: fraškou.

Mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a německým tiskem se vytvořil vztah lásky a nenávisti. Téměř pokaždé, když se objeví na veřejnosti – což je prakticky každý den – reagují byrokraté v redakcích Pavlovským reflexem. Dokonce i jeho středeční projev na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, který byl pronesen bez zášti navzdory znatelně skeptickému postoji Evropy vůči USA, vyvolal maximálně obrannou reakci.

Vytvořte kontrast

Časopis Stern vykresluje Trumpa jako izolátora Západu, mocenského politika, který v Davosu „hrál na malou tvář“, a zároveň jeho projev popisuje jako prohlášení o bankrotu NATO. Frankfurter Rundschau, zjevně odhodlaný za každou cenu udržet německý boj proti Trumpovi při životě, varoval před umírněným tónem amerického prezidenta, aby se nenechal ukolébat do uspokojení. Titulek je agresivní – Trump se spolehlivě dobře prodává.

Německá média jsou také podrážděna Trumpovým pravidelným veřejným zesměšňováním předních evropských politiků, jako je Emmanuel Macron. Zpravodajský pořad Tagesschau přirozeně také vysílá své ověřovatele faktů, aby na něj útočili s tvrzením, že jeho projev byl plný nepřesností a lží.

Kéž by byli stejně přesní a pozorní, když Macron, Merz a von der Leyenová vrší jednu lež na druhou – ať už se jedná o jejich domácí politiku, stav ekonomiky, válku na Ukrajině nebo neúspěšnou energetickou transformaci, která nyní žene Evropu do spirály chudoby.

Skutečnost, že se před našima očima zvedá orwellovský sledovací stát, z velké části podporovaný Německem, zřejmě německé novináře také neznepokojuje. Stručně řečeno: My jsme ti dobří, zlo sídlí v Bílém domě. A my, ti dobří, pouze chráníme poslušná evropská beránka před toxickým jedem vlasteneckého zápalu, který se jim Američané se svou mužnou posedlostí vládnutím „zvládnutelné“, snaží vstříknout.

Pohrdají zdravým vlastenectvím, štíhlým státem, demonstrativním bojem za svobodu projevu a demontáží giganta nevládních organizací – všemi těmi výdobytky zralé civilizace, které chce bruselský centralismus rozpustit v evropském hyper- a kontrolním státě pro „společné dobro“.

Německá média si spolu s politiky vytvořila manichejský světonázor. Každé přehnané vystupování amerického prezidenta, které může být pro evropské cítění obtížně stravitelné, pouze usnadňuje maskování. Mocensko-politické zájmy Američanů – formované domácím tlakem, vlnami protestů financovanými zvenčí, fentanylovou krizí a nákladným Pax Americana, který Evropa mlčky akceptuje – nehrají ve strategických úvahách německých médií žádnou roli.

Člověk se staví na stranu údajně dobrých lidí – těch, kteří operují s klimatickou apokalypsou, europrotekcionismem a systematickým erozí občanských svobod. Stačí to dostatečně dlouho zdůrazňovat, promítat veřejný hněv nad rostoucí krizí v zemi na nenávistnou postavu a mediální systém může odvést pozornost od vlastních selhání. Tou postavou je Donald Trump.

Rostoucí vzdálenost

Vzhledem k migrační krizi a katastrofální energetické transformaci v Evropě, neměli bychom s Trumpem souhlasit? Arogantní blahosklonnost německých komentářů pouze odráží odtažitost jejich politické třídy. Z pohledu německy ovlivněného eurosocialismu jsou americký duch, údajná kovbojská mentalita a spontánnost zesměšňovány. Naslouchání již není žádoucí; americký postoj je považován za nepřátelský a v probuzeném duchu doby morálně zavrženíhodný.

Reflex tak hloupý, že je téměř fyzicky bolestivé sledovat tento druh žurnalistiky. Nemělo by být úkolem médií vysvětlovat skutečnou geopolitickou situaci Evropy a výzvy, které představuje nedostatek energie a zdrojů?

Evropské státy by udělaly dobře, kdyby se vzhlížely k Američanům, uzavřely mír s Ruskem a vrátily se k politickému rozumu. Pro Westdeutsche Zeitung však byl Trumpův projev v Davosu pouhým sebevyvyšováním. Šířil lži a pomluvy o starém kontinentu.

Především existuje naděje, že za tři roky nahradí Trumpa proevropský, globalistický prezident – ​​postava ve stylu Baracka Obamy, která znovu převezme nit klimatického socialismu a ochrání Evropany před jejich zvláštním izolacionismem a jeho důsledky.

Pokud by se v dohledné budoucnosti zhroutil klimaticko-socialistický projekt EU, silné a autonomní USA by se staly terčem panického úniku kapitálu – potenciálního konce bruselského centrálního aparátu. Návrat ke klimaticko-socialistickému stylu by pak mohl být prosazen pouze prostřednictvím kontroly digitálních měn a kapitálových omezení, což vysvětluje evropské útoky na Trumpovo prezidentství. Skutečnost, že bývalý guvernér Bank of England Mark Carney, nyní kanadský premiér, se věnoval evropské politice, dodává další naléhavost snaze USA o politickou kontrolu nad svou polokoulí.

Neúspěch Trumpova vlasteneckého projektu spočívá právě v zájmu eurosocialistů. Německá média již více než deset let úspěšně pěstují jeho obraz jako nevyzpytatelného, ​​iracionálního a intelektuálně omezeného šovinisty. Neustálé opakování identických interpretací jeho činů, jejich morální hodnocení a dramatická intenzifikace pod mantrou světového řádu založeného na pravidlech vytvořily narativ, který nepřipouští žádnou ambivalenci – čistě manichejský.

Na jedné straně: Trump, zosobnění zla, který svými cly zahání evropské humanisty do kouta a nyní dokonce koketuje s agresivním zabíráním půdy v Grónsku. Je Luciferem v Bílém domě. Na druhé straně: světlo, dobro – EU, velký mírový projekt, původně jen opevnění proti Sovětskému svazu, po desetiletí reinterpretované jako klimatický spasitel a poslední morální autorita Západu.

Nečistá hra

Právě tato moc udržuje na Donbasu při životě už čtyři roky zničující vyhlazovací válku. A není to Trump, ale evropští politici, kteří stále pronikavější rétorikou ve všech médiích zasévají do myslí a srdcí občanů přízrak bezprostřední ruské invaze. Den za dnem, týden za týdnem se vykouzlí scénář maximální hrozby, jakákoli odchylka je morálně zdiskreditována a jakákoli ochota vyjednávat je označována za slabost – nebo dokonce zradu.

Masové úmrtí na Ukrajině nemilosrdně odhaluje etický úpadek Evropy. Eskalace proti jaderné mocnosti je navíc vojensky beznadějná, ekonomicky sebevražedná a eticky neospravedlnitelná. Macron, Merz a von der Leyen už dlouho vědí, že tuto válku nelze vyhrát – bez ohledu na finanční prostředky plynoucí na Ukrajinu.

Jediným zbývajícím cílem je oddálit bankrot Ukrajiny a doufat ve vojenský zázrak – takový, který by si mohli vynutit jen Američané. A k tomu je, jak již bylo zmíněno, potřeba nový proevropský americký prezident.

Státy a evropské banky mají na Ukrajině obrovskou expozici. Nekontrolovaný kolaps by mohl otřást evropským finančním systémem tak silně, že by se i velká dluhová krize před 15 lety jevila jako pouhá předehra.

Trump nadále usiluje o vyjednávané řešení tohoto konfliktu – které by ukončilo evropský sen o změně režimu v Moskvě a kontrolované využívání ruských zdrojů, jež jsou klíčové pro rekapitalizaci evropských států a bank.

Manichejský mediální efekt proti americké politice se stává ještě nebezpečnějším ve světle rostoucího evropského cenzurního aparátu. Mnozí si neuvědomují, že Trumpova porážka by politicky eliminovala posledního vlivného zastánce svobody projevu, volných trhů a racionální deregulace.

Byli to Američané – viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio – kdo v posledních měsících opakovaně zasahoval v Bruselu, když byla digitální svoboda na platformách jako X, Telegram a Meta akutně ohrožena.

Naproti tomu seznam evropských obránců svobody se znepokojivě zkrátil.