„Jejich cílem je zasít strach a hrůzu v srdcích lidí, a proto zvažují odchod,“ – křesťanská vesnice na Západním břehu Jordánu žádá Polsko o pomoc

Zatímco křesťanské rodiny jsou nuceny utíkat ze Západního břehu Jordánu, jeden kněz žádá Polsko o pomoc, aby se zabránilo „vylidnění této křesťanské země“. Rozhovor s katolickým zpravodajským portálem Więź

V článku s názvem „Křesťané na Západním břehu Jordánu: Naše životy jsou diktovány kontrolními stanovišti“ zpovídá newsportal
Więź otce Bašára Fawadleha, faráře z Tajbehu, vesnice na Západním břehu Jordánu, která je terčem neustálých útoků izraelských osadníků . O ​​rozhovoru podrobně informoval Vatican News . Níže uvádíme úryvky z rozhovoru, které zdůrazňují situaci na místě a vyzývají polskou církev k podpoře.

„Potřebujeme vaši podporu, zejména podporu polského lidu. Víme, že Poláci pro nás mohou něco udělat. Udržujeme vynikající vztahy s polskou misí v Ramalláhu. Vedoucí polské mise zde byl nedávno, 4. prosince. Pronesl rozhodný projev ohledně situace a stojí po našem boku. Navíc nás navštívil i během žní.“

I nadále spolupracujeme a naléháme na izraelskou stranu, aby tyto útoky ukončila – nejen proto, že jsme křesťané, ale i proto, že jsme Palestinci. Máme svou důstojnost a požadujeme její respekt. Potřebujeme spravedlivý život. To není žádost o zvláštní privilegia. To je něco, co by mezinárodní právo a globální společenství měly zaručit všem lidem na celém světě.“

Jaké fáze represe osadníci používají?

Kněz říká: „První fází je vyhnat beduíny a obsadit více půdy. Druhou je pást dobytek na naší půdě, abychom zničili místní zemědělství; to zahrnuje i vykořenění mladých olivovníků, které jsme zasadili minulou sezónu. Třetí fází je zapálit otevřená pole, aby mohli tvrdit, že půda je „prázdná“ a nikomu nepatří.“

Tyto pozemky mají mezitím oficiální dokumentaci. Tajbeh vlastní rozsáhlé území o rozloze přes 6 000 akrů. Všechny tyto parcely jsou již mnoho let právně registrovány jako majetek obyvatel Tajbeh. Nejedná se o žádné nové nároky.

„Čtvrtá fáze zahrnuje zapalování vozidel, házení domů kameny a psaní extremistických, nenávistných sloganů vyzývajících k pomstě vůči obyvatelům. Pátá fáze – s níž jsme se my v Tajbehu dosud nemuseli v plném rozsahu setkat, ačkoli jiní ano – je zabíjení lidí. To je jejich konečný cíl. Pocítili jsme hlavní tíhu všech těchto činů a zatím jsme možná měli jen štěstí,“ řekl otec Bašár Favadleh.

Přiměly tyto činy část komunity k emigraci z Tajbehu?

Kvůli panujícím podmínkám a naprostému nedostatku bezpečí a ochrany mnoho lidí odešlo. Během posledních dvou let z Tajbehu emigrovalo více než 15 rodin. Přestěhovali se do USA, Guatemaly a Evropy – zejména do Španělska, které otevřelo své brány politickým a náboženským uprchlíkům. Kvůli těmto okolnostem se emigrací vyčerpáváme. Počet obyvatel Tajbehu je již tak malý; jsme stoprocentně křesťané, ale je nás jen asi 1200.

„To znamená, že riskujeme vylidnění této křesťanské země. Když mluvíme o 15 rodinách, máme na mysli 70 až 100 lidí. To znamená, že naše populace klesla na přibližně 1100 obyvatel. Toto je přesně ono ‚vykrvácení‘ způsobené nejistotou,“ řekl otec.

Kardinál Pizzaballa zasáhl v Taybehu loni v létě?

Na otázku, zda kardinál Pizzaballa zasáhl ve prospěch těchto křesťanů, Bašár Fawadleh odpověděl: „Samozřejmě. Byl zde s patriarchou pravoslavné církve. 14. července nás dokonce navštívilo přes 20 představitelů různých církví. Kromě toho do Tajbehu přijelo přes 20 diplomatických misí, aby vyjádřily solidaritu s naším lidem.“

Pokračoval slovy, že „sama solidarita nestačí. Proto se pravidelně setkávám se zástupci diplomatických misí. Věříme v jakousi ‚trojici‘ církevního poslání v Tajbe. Jejím prvním pilířem je vytváření pracovních míst. Druhým je bytová výstavba. A třetím je diplomacie – boj za spravedlnost pro naše lidi a vyvíjení tlaku na izraelskou stranu.“

Řekl, že potřebuje podporu, „zejména podporu polského lidu“.

„Víme, že Poláci pro nás mohou něco udělat. Udržujeme vynikající vztahy s polskou misí v Ramalláhu. Vedoucí polské mise zde byl nedávno, 4. prosince. Pronesl rozhodný projev ohledně situace a stojí po našem boku. Navíc nás navštívil i během žní,“ řekl Fawadleh. „Nadále spolupracujeme, abychom naléhali na izraelskou stranu, aby tyto útoky ukončila – nejen proto, že jsme křesťané, ale proto, že jsme Palestinci. Máme svou důstojnost a požadujeme její respekt. Potřebujeme spravedlivý život. To není žádost o zvláštní privilegia. To je něco, co by mezinárodní právo a globální společenství měly zaručit všem lidem na celém světě.“

Jaká je izraelská reakce? Přebírají nějakou oficiální odpovědnost, přiznávají, že armáda nezajistila bezpečnost, nebo situaci prostě zcela ignorují?

Jak asi tušíte, ignorují naše žádosti.

Kdo přesně jsou ti lidé, kteří útočí na Taybeh?

Jde o osadníky operující pod záštitou Smotricha a Ben-Gvira – dvou extremistických ministrů v izraelské vládě. Jsou to fanatičtí, krajně pravicoví osadníci. Tajbeh je obklopen čtyřmi nelegálními osadami, ale je to poprvé v historii, co čelíme něčemu takovému. Tyto útoky nepocházejí od dlouholetých obyvatel osad, kteří na naší zemi žijí už léta. To je nový jev.

Tito osadníci představují stav izraelské vojenské okupace Západního břehu Jordánu, zejména v oblasti C. Myšlenka je taková, že chtějí v této oblasti dobýt více území, aby uskutečnili sen Smotricha a Ben-Gvira: „Izraelské království“. Tato vize sahá od východního Jeruzaléma a osady Ma’ale Adumim až po Dženin na severu, přes celé údolí Jordánu. Protože území Tajbeh zasahuje do samotného údolí Jordánu, stojíme jim přímo v cestě.

Jejich cílem je zasít strach a hrůzu v srdcích lidí, aby zvažovali odchod, aby se země stala pustou a osadníci ji mohli obsadit. Chtějí se zmocnit našeho majetku a budovat další a další osady.

Od vyhlášení příměří v Gaze, existuje nějaký komunikační kanál s izraelskou stranou? Oba víme, že ačkoli se příměří v Gaze vztahuje, situace na Západním břehu Jordánu je vším, jen ne klidná. Izraelci, osadníci a armáda zabili přes tisíc Palestinců; každá pátá oběť byla dítě. Kromě toho bylo v důsledku vojenské operace IDF násilně vysídleno 30 000 až 40 000 lidí.

To všechno je pravda. Naše životy ve Svaté zemi jsou diktovány kontrolními stanovišti a vojenskými bariérami, které jsou neustále uzavřeny. S tím se setkáváme každý den. Nemáme právo na volný pohyb ani cestování, ani jen na cestu do Ramalláhu a zpět. Před 7. říjnem 2023 trvala cesta mezi Ramalláhem a Tajbem 10 nebo 12 minut. Nyní to trvá hodinu a půl, dvě nebo dokonce tři hodiny.

Všechno závisí na kontrolních stanovištích a plynulosti dopravy, protože v současné době existuje pouze jedna silnice spojující střední a severní část Západního břehu Jordánu a tato trasa vede přes Tajbeh a okolní vesnice. Jsme pod neustálým útokem ze všech stran: od vojenské okupace i od extremistických osadníků, kteří házejí kameny na palestinská auta.

Jak řekl kardinál Pizzaballa, bohužel je příměří křehké. Neovlivňuje rozhodnutí učiněná v terénu ani životy jednotlivců v Gaze. Už toho bylo dost. Dost války. Zastavte veškeré toto násilí a vraťte se na cestu budování míru a spravedlnosti. Lidé musí žít v míru a důstojně.

Kde tedy Otec nachází naději?

Když se ohlédneme zpět do 70. a 80. let v Polsku, církev vždy dávala lidem naději. Jsem tu, abych tuto naději vštípil, přinesl radost a sdílel štěstí. Jsem tu, abych mluvil o svobodě – osvobození a spáse popsané v Bibli. To je naše poslání.

Církev není aktivní jen v dobách míru; doprovází lidi v každé době, dokonce i v dobách války. Když vypukne konflikt, církev přetrvává, je přítomna v každé dimenzi a skrze každé poslání – lékařské, vzdělávací, sociální i duchovní. Je blízko všem ve všem.

A kdekoli je přítomna církev, tam je přítomen i sám Bůh. Bůh se znovu rodí. Vlévá do našich srdcí naději a vede nás přímo k životu. Stále čekáme na náš „třetí den“ – na prázdný hrob a nový život pro náš lid.