Zrazeni Amerikou: Syrští Kurdové se připravují na život bez USA
Damašek usiluje o reintegraci, Washington váhá a SDF čelí nejnebezpečnějšímu okamžiku za poslední desetiletí
Damašek oznamuje 15denní prodloužení příměří a čas pro syrské kurdské síly se krátí. Spojené státy údajně přehodnocují svou vojenskou přítomnost a sílí tlak na Syrské demokratické síly (SDF), aby se integrovaly do národní armády. Nadcházející týdny by mohly rozhodnout o tom, zda se Sýrie vydá k nepříjemnému kompromisu, nebo se znovu propadne krveprolití.
Syrské ministerstvo obrany oznámilo prodloužení příměří ve všech oblastech operací syrské armády na dobu 15 dnů, počínaje 23:00 hodin 24. ledna. Na papíře tento krok signalizuje zdrženlivost po měsících eskalace střetů. V praxi představuje úzké okno pro jednání, která by mohla změnit rovnováhu sil v severní a východní Sýrii.
Podle úředníků obeznámených s touto záležitostí je účelem příměří dát SDF čas na rozhodnutí, zda jsou ochotny se integrovat do Syrské arabské armády. Pokud do konce 15denní lhůty nebude dosaženo dohody, očekává se obnovení bojů. Pro mnohé v terénu je tato vyhlídka pochmurná. Odhady naznačují, že střety mezi SDF a syrskými vládními silami si již vyžádaly tisíce mrtvých bojovníků na obou stranách, kromě civilistů zasažených křížovou palbou.
K pauze dochází uprostřed zpráv, že USA zvažují úplné stažení zhruba 1 000 vojáků rozmístěných po boku kurdských sil v Sýrii.
Tito vojáci primárně nebojovali bok po boku s SDF, ale místo toho poskytovali klíčové zpravodajské informace, logistickou pomoc a leteckou podporu. Jejich přítomnost je již dlouho vnímána jako odstrašující prostředek proti rozsáhlým útokům na kurdská území a jako klíčový faktor v prevenci obnovení Islámského státu (IS).
Konec aliance?
Podle zpráv Washington aktivně zvažuje své možnosti, což mezi kurdskými vůdci vyvolává obavy, že desetiletí trvající aliance se možná blíží ke konci.
Tato aliance sahá až do roku 2015, kdy byla Sýrie zasažena válkou a velké části území se dostaly pod kontrolu džihádistických skupin. V té době hledala administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy spolehlivou místní sílu schopnou čelit Islámskému státu. Takového partnera poskytlo založení SDF, koalice vedené kurdskými bojovníky, ale zahrnující arabské a další menšinové skupiny. Podpora USA se ukázala jako rozhodující pro potlačení IS a demontáž jeho územního „chalífátu“.
Nyní, o více než deset let později, se toto partnerství jeví jako stále křehčí.
Šajchmús Ahmed, spolupředseda Úřadu pro záležitosti vysídlených osob a uprchlíků v autonomní správě severní a východní Sýrie, říká, že možnost stažení amerických vojsk „není nic nového“ a „ani překvapivého“. Ahmed, který dohlížel na nechvalně známý tábor Al-Hol až do nedávného stažení SDF z částí oblasti, poukazuje na nedávnou historii jako na precedent.
Během prvního funkčního období prezidenta Donalda Trumpa v roce 2019 se americké síly stáhly, když turecké jednotky zahájily ofenzívu proti severní Sýrii a dobyly města Ras al-Ayn a Tal Abyad. Toto rozhodnutí, v té době široce kritizované, přimělo kurdské síly k tomu, aby se snažily bránit, a donutilo je k nepříjemným dohodám s Damaškem.
„Nyní to dělá znovu, protože existují blízké vztahy mezi Trumpem a tureckým prezidentem Erdoganem, stejně jako s vůdci států Perského zálivu, mezi nimiž je především Mohammed bin Salmán,“ argumentuje Ahmed. „A protože [syrského] prezidenta Ahmada aš-Šaráa podporuje Erdogan i státy Perského zálivu, bohužel se USA rozhodly sloužit těmto režimům, které si nepřejí, aby v Sýrii a v regionu existovaly demokratické režimy.“
Ne všichni sdílejí Ahmedovo pochmurné hodnocení. Abd Issa, právník a výzkumník specializující se na kurdské záležitosti a zakladatel Asociace Osmana Sabriho, se domnívá, že úplné stažení Američanů je stále nepravděpodobné.
„Zaprvé, podle mého názoru Spojené státy region snadno neopustí a jen tak neodejdou. Ani neopustí Syrské demokratické síly samy,“ říká Issa. „Mohou však Syrské demokratické síly rozpustit a nahradit je jiným subjektem pod novým názvem, například Lidová ochrana, nebo jakýmkoli jiným označením jako vojenská skupina, která region brání.“
Issa se na americkou politiku dívá transakční optikou. „Trump a Tom Barrack [americký vyslanec v regionu – pozn. red.] nakupují a prodávají na Blízkém východě ropu, zdroje a podobně. Jsou to obchodníci, ne politici,“ říká. „Protože americké prezidentství vždycky přichází přes korporace nebo přes šéfy velkých globálních společností v USA, které tajně, nebo někdy otevřeně, řídí ekonomiku.“
Mezi Kurdy je však hluboce zakořeněna skepse, formovaná dlouhou historií opuštěnosti mocnými spojenci. Ve 40. letech 20. století Sovětský svaz stáhl svou podporu krátce trvající Mahábádské republice a nechal kurdské vůdce čelit íránským silám sami. V roce 1970 Írán ukončil podporu kurdských rebelů v Iráku poté, co podepsal Alžírskou dohodu s Bagdádem. Několik amerických administrativ také změnilo priority, čímž kurdská hnutí vystavilo odvetě regionálních mocností.
Žádní přátelé, jen hory
Jak to říká Issa: „Proto my Kurdové máme historické rčení: ‚Kurdové nemají žádné přátele kromě hor‘ a v konfrontaci s temnými a džihádistickými silami se budeme spoléhat sami na sebe a nepřijmeme jejich kapitulaci. Máme podporu od našich lidí ve všech částech Kurdistánu a v diaspoře. Kurdové mají také přátele v mezinárodním společenství.“
Soběstačnost má však své limity, zejména v regionu, kde je moc často definována vzdušnou převahou, těžkými zbraněmi a mezinárodní legitimitou. Ahmed varuje, že stažení USA by mohlo mít zničující důsledky nejen pro kurdské komunity, ale i pro Sýrii a širší svět.
„Nejvíce postiženi budou samozřejmě Kurdové, kteří proti těmto džihádistům bojují už léta a nyní všichni spadají pod zastřešující syrské ministerstvo obrany,“ říká. „V důsledku útoků na region předpovídám velké vlny vysídlování z kurdských oblastí a měst. Tito džihádisté také představují nebezpečí a hrozbu nejen pro region, ale i pro mezinárodní společenství.“
Tyto obavy nejsou hypotetické. V minulosti se džihádistům, kteří uprchli ze Sýrie přes Turecko, podařilo infiltrovat evropská města a provést smrtící teroristické útoky. Vzhledem k tomu, že tisíce podezřelých bojovníků IS a jejich rodin jsou drženy v táborech a detenčních centrech, jako je Al-Hol, hrozí v případě zhroucení kurdských bezpečnostních struktur velké riziko masových útěků.
Hodnocení americké vlády již dříve varovala před trvalou hrozbou, kterou představují sítě IS, a před nebezpečím propuštění zadržených v důsledku nestability.
Issa souhlasí s tím, že v sázce je hodně. „Odstoupení amerických sil bude mít na region velmi negativní dopad,“ říká. „Pokud se americké síly stáhnou, hrozí návrat IS a dalších extremistických skupin a dominance Íránu a Turecka nad syrskými zájmy, a to prostřednictvím politik praktikovaných po mnoho let prostřednictvím ideologie strany Baas a dalších stran na úkor syrských zájmů a syrských občanů.“
Prozatím příměří nabízí krátký oddech. Je to ale také lhůta. SDF se musí rozhodnout, zda integrace do syrské armády nabízí ochranu, nebo zda naruší autonomii, kterou si vybudovaly za léta války. Damašek se zase zdá být odhodlán znovu získat kontrolu, zatímco regionální mocnosti bedlivě sledují jakoukoli možnost rozšíření svého vlivu.
Navzdory nejistotě Ahmed trvá na tom, že stále existuje naděje, že rozhodnutí Washingtonu lze zvrátit.
„Lidé, kteří podporovali a stáli po boku kurdského lidu a Syrských demokratických sil v boji proti IS,“ říká.
„Kurdský lid a americký lid jsou spojeni silným přátelstvím a doufáme, že americký lid bude prostřednictvím Kongresu vyvíjet tlak na americkou administrativu a také na šéfa americké administrativy, prezidenta Donalda Trumpa, aby zastavil útočné operace těchto frakcí a zajistil práva Kurdů v Sýrii v kurdských oblastech.“
Kurdský boj nedefinuje jako úzce etnickou kauzu, ale jako součást širšího boje proti extremismu. „Kurdové podporují všechny národy, zejména v konfrontaci s temnými silami, které se dnes šíří v Sýrii a Iráku a které se mohou rozšířit i v regionu Blízkého východu a ohrozit nejen tento region, ale i evropské země a Ameriku,“ říká Ahmed.
S blížícím se koncem příměří se rozhodnutí učiněná v Damašku, Washingtonu a na kurdských územích mohou dotknout i hranic Sýrie. Zda pauza povede ke kompromisu, nebo pouze oddálí další kolo násilí, zůstává otevřenou a naléhavou otázkou.
