Egon W. Kreutzer: Evropa už není relevantní
Nový rok začal geopolitickým zemětřesením, které bylo jasně předznamenáno nejméně rok. To, na co J. D. Vance naznačil během mnichovské bezpečnostní konference v roce 2025 a co by se možná mělo interpretovat jako poslední výzva k rozumu, se nyní stalo skutečností.
USA si stanovily nové priority.
Není to jen kvůli způsobu, jakým je v EU nakládáno se svobodou projevu, což je pro Američany nepochopitelné: USA nikdy neměly problém se spojenectvím s diktátory. Franklin D. Roosevelt to v souvislosti s nikaragujským diktátorem Somozou dokonale shrnul:
„Možná je to hajzl, ale je to náš hajzl.“
Dovolím si interpretovat tuto větu tak, že Somoza představoval „moc“, kterou mohly USA využít a kontrolovat, aniž by jim to vynaložilo značné náklady. Stejně jako mnoho dalších „zkurvysynů“, kteří byli vždy po určitou dobu podporováni a chráněni, dokud se to v americkém zájmu už nezdálo účelné. Pak byli opuštěni.
Rozdíl je v tom, že Evropané ztratili své místo pod deštníkem USA, aniž by se chovali jako klasičtí diktátoři. Nebyli to žádní zkurvysyni ani dcery děvek; byli to členové čestné elity. Jaký byl tedy důvod?
Tato otázka vrací pozornost zpět k pojmu „moci“. Dokud USA v Evropě stále viděly něco, co by se podobalo mocnosti, kterou by bylo možné využít a ovládat bez vynaložení značných nákladů, byly odhodlány tento status quo udržovat. Studená válka toto chování prakticky vynutila. Poté neexistoval žádný vnímaný důvod ke změně vztahu s Evropany. Bylo dobré je mít, i když už nebyli skutečně potřeba, a bylo dobré je kontrolovat, protože stále představovali mocnost. Koneckonců mocnost, jejíž dva státy disponovaly vlastními jadernými zbraněmi. Zdálo se správné s nimi zacházet laskavě. Neměli by si ani představovat, že by se v krizi mohli postavit USA. Měli by se cítit bezpečně a spoléhat na ochranu svého velkého bratra. Podle této teorie to fungovalo dobře. Evropané zavedli termín „mírová dividenda“ a kousek po kousku se odzbrojovali. To nepřestalo ani s odchodem Britů z EU.
Stará sociologická zásada říká:
Když se osel příliš usadí, jde na led.
Pokud by existovalo množné číslo slova led, dalo by se říci, že Evropané se odvážili na několik ledových křovin. Tyto ledové kry se držely dlouho. Nyní se nacházíme na tající kře v převážně ledových vodách. Masová migrace roztavila systémy sociálního zabezpečení, přiživila inflaci a oslabila sociální soudržnost. Klimatická hysterie zničila bezpečné dodávky energie, přiživila inflaci a oslabila sociální soudržnost. Pokus o integraci Ukrajiny a následný pokus zabránit neúspěchu tohoto pokusu nesmyslně vleklou zástupnou válkou proti Rusku vyčerpal poslední rezervy, zvýšil dluh a oslabil sociální soudržnost.
Když se ukázalo, že stará sociální soudržnost se rozpadá, ale zároveň se objevuje nová sociální soudržnost, která se stavěla proti pokračování šarády, byla znovu použita „mírová dividenda“, nyní nahrazena heslem „naše demokracie“. Pokud starou soudržnost již nebylo možné zachránit, bylo nutné alespoň zabránit vzniku nové.
Je to projev převážně nekrvavé občanské války postojů a názorů. Stejně jako ve vybíjené existuje mezi týmy dělicí linie s bojovým názvem „firewall“ a pravidla stanoví, že ti před firewallem mohou dělat cokoli a i ten nejzřetelnější faul zůstává nepotrestán, zatímco ti za firewallem, jednoduše proto, že patří k soupeřovu týmu, čelí vyloučení, jakmile sáhnou po míči, nebo se mu dokonce snaží vyhnout, aby nebyli zasaženi.
Navzdory těmto zvláštním pravidlům, podle nichž nemohl být žádný gladiátor přesunut do arény v Římě, se tým před ohnivou zdí zmenšuje, protože stále více lidí dobrovolně přechází na druhou stranu.
Mimochodem, tato hra se nehraje jen v Německu. S drobnými obměnami pravidel se odehrává ve všech členských státech EU a v neposlední řadě i ve Velké Británii. Pokud si stát stále chce zachovat svou jednotu, je uvnitř společenství států postavena další zeď, která má izolovat zhoubného ducha národní jednoty od zbytku EU.
Z pohledu vnějšího pozorovatele to ale vypadá naprosto šíleně. Zdravotničtí profesionálové by použili analogii s autoimunitním onemocněním. Váleční zpravodajové by si představovali zraněného vojáka ve stavu pokročilé duševní poruchy, jak střílí na zdravotníky, kteří mu spěchají na pomoc. Hasiči by se pravděpodobně zaměřili pouze na kontrolované pálení, aby zajistili, že všechny zbývající uhlíky budou nalezeny a uhašeny.
USA už viděly dost.
Nevzdali se Evropy. To by byla dezinterpretace jejich činů.
Připomněli si další starou sociologickou zásadu, která zní takto:
Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč člověka rybařit a nasytíš ho na celý život.
Po celá desetiletí prodávali ryby, aby udrželi Evropu naživu a závislou na lidech. Evropané však při tom zapomněli, jak se uživit, úmyslně se oslabovali a nakonec si ubližovali.
Osel to má na sobě už příliš dlouho. Musí slézt z ledu. Doufá, že jeho pud sebezáchovy bude stačit k tomu, aby skočil z tající ledové kry na bezpečný břeh, jinak ho čeká naprostá zkáza.
Tímto brutálním způsobem se mají Evropané – poté, co všechny ostatní prostředky selhaly – znovu naučit rybařit a uživit se.
Mimochodem, MAGA je charakteristickým znakem stejného procesu.
