Petr Imanuelsen: Británie dává zelenou městům s 15minutovou dopravou

Kontroverzní opatření nyní mohou být zavedena v celostátním měřítku a přinesou omezení automobilové dopravy ve městech.

Zrovna když si myslíte, že Británie už nemůže být drakoničtější, zhorší se to.

Představte si, že projíždíte britským městem. Dostanete limit, kolikrát můžete přejet určité zóny. Jakmile tohoto limitu dosáhnete, dostanete pokutu, pokud budete pokračovat v jízdě mezi těmito zónami. Zní to šíleně.

Pro pohyb ve vašem městě budete v podstatě potřebovat cestovní pas.

V podstatě se jedná o mírnou formu klimatické karantény – protože se to všechno samozřejmě dělá pro ochranu životního prostředí!

A našel jsem důkazy, které ukazují, že myšlenka 15minutového města není vůbec nová. Vynalezl ji Sovětský svaz.

Vláda nyní schválila koncept 15minutového města pro celostátní implementaci .

Obce budou brzy mít přístup k databázím úřadu pro vydávání řidičských průkazů (DVLA), aby mohly vymáhat pokuty proti řidičům zachyceným kamerami při porušování tzv. dopravních filtrů. Tyto „dopravní filtry“ jsou omezení projíždění určitými oblastmi, jejichž cílem je odradit lidi od zbytečných cest autem.

Koncept 15minutového města bude v Oxfordu realizován koncem tohoto roku.

Systém rozděluje město na šest 15minutových čtvrtí, které jsou kontrolovány pomocí „dopravních filtrů“, což jsou v podstatě virtuální brány s kamerami, které registrují registrační značky vozidel.

Řidiči si musí během provozní doby zažádat o povolení k jízdě mezi šesti 15minutovými zónami v Oxfordu. Ti bez povolení budou pokutováni.

Povolení umožňuje řidičům cestovat mezi zónami zdarma po dobu 100 dní v roce.

Obyvatelé širší oblasti Oxfordshire však mají samostatné povolení, které umožňuje pouze 25 dní bezplatného cestování ročně během provozní doby.

Jakmile vyčerpáte dny bezplatného řízení zahrnuté ve vašem povolení, budete muset zaplatit pokutu za řízení ve vašem vlastním městě!

Děje se tak proto, aby se lidé drželi v rámci svého 15minutového okolí. Stát si nepřeje, aby se lidé pohybovali mimo vyhrazené pásmo.

To je prostě tyranské. Duncan White z Aliance britských řidičů označil toto opatření za „stalinské“.

A má naprostou pravdu, protože tato myšlenka není nová. Sovětské urbanistické plánování pro ni dokonce mělo název: „Mikrorajon“, v překladu mikročtvrť, která pojala 8 000 až 12 000 lidí.

Sovětská filozofie spočívala v tom, aby se lidé v této čtvrti usadili a udrželi si je integrací práce, bydlení a služeb do této zóny. Zároveň byl minimalizován individualismus, mimo jiné omezením vlastnictví soukromých automobilů.

V sovětských mikrookresech musely být základní služby, jako jsou školy, obchody s potravinami a hřiště, v okruhu 500 metrů, aby se k nim dalo dostat pěšky. To zní velmi podobně jako koncept 15minutového města, které zdůrazňuje, že každodenní potřeby lze uspokojit pěšky nebo na kole, nikoli autem.

Sovětské urbanistické plánování také upřednostňovalo veřejnou dopravu, jako jsou autobusy a metro. Soukromé automobily byly považovány za buržoazní.

To je také velmi podobné konceptu 15minutového městského provozu, kde se nedoporučuje používat automobily a očekává se, že lidé budou na cesty po městě jezdit autobusem. Větší vládní kontrola.

Jak sovětská mikročtvrť, tak i koncept 15minutového města opovrhují dopravou soukromých automobilů. Oba povzbuzují lidi, aby zůstali na svém místě v rámci přidělené zóny.

Není pochyb o tom, že myšlenka patnáctiminutového města je ve své podstatě komunistickým vynálezem, jehož cílem je odebrat svobodu a ovládat populaci.