Velká politika: Vzrušující, nebo spíše únavná?
Když odeberete okázalé efekty, z velké politiky nezbude nic velkolepého.
Vezměme si včerejší projev Donalda Trumpa na Světovém ekonomickém fóru.
Uměle vytvořené napětí, které bylo označováno za HLAVNÍ velkolepou událost schůzky, bylo hmatatelné. Co by asi řekl? Koho by urazil, koho by jen ponížil? Co by asi udělal s Putinem, s Gazou, s Venezuelou, s Grónskem, s NATO?
Pak jste mohli vidět, jak pilot prezidentského vrtulníku, místo aby jednoduše rychle přistál, jak bylo nesčetněkrát zobrazeno v hollywoodských filmech o válce ve Vietnamu, se k místu přistání blížil záměrně a pomalu, po krvavě rudé stopě namalované ve sněhu. Žádný zaměstnanec supermarketu, který by s takovou pečlivostí přepravil ta nejsyrovější syrová vejce ze skladu do regálu, by druhý den na palubě nebyl. Showmanství. Televizní obraz. Zdržování. Upoutání pozornosti. Budování napětí. Pro nic za nic.
Pak prezident svižně přešel po červeném koberci ke koloně automobilů.
Na tom nebylo absolutně nic. Je zajímavé sledovat, jak se hlavní řečník na akci prodírá k pódiu? Ne. Na tom není nic. Vůbec nic. Ztráta času na sledování. Proč jsem se na to díval? Protože jsem nechtěl zmeškat začátek projevu a vůbec nebylo jasné, kdy Trump začne.
Pak promluvil. Simultánní tlumočnice se ze všech sil snažila sledovat prezidentův monotónní zpívaný projev a věrně překládala náhlé změny témat v nepřerušovaném, špatně přízvukovaném toku slov do němčiny, což se jí ne vždycky dařilo.
Nejdůležitější výroky z tohoto projevu byly od té doby široce informovány médii a ani by nebylo nutné je opakovat, kdyby Trump téhož dne, i když ne během tohoto projevu, neoznámil, že ohledně Grónska existuje skvělá dohoda, že dosáhl všeho, co chtěl, že zbývá doladit už jen detaily a že Marc Rutte v těchto jednáních odvedl dobrou práci.
Tímto způsobem zřítil celý domeček z karet velkolepé show a sklidil ho ze stolu. Je docela možné, že jen znovu vyjadřoval své opovržení celou tou podívanou a ztrátou času. Je možné, že by raději hrál kolo na jednom ze svých golfových hřišť, než aby tisícům lidí, kteří jsou na něm závislí v chladném Švýcarsku, vysvětloval, jak moc je všechny miluje, kromě několika málo, kteří se chovají hloupě, a že chce jen kus ledu, se kterým by ti, co ho už mají, stejně nevěděli, co dělat, kus ledu, kterému by se ani nedokázali bránit. „Prostě řekni ano. Pak bude všechno v pořádku. Ale když řekneš ne, nezapomeneme na to.“
Byla to rétorika? Bylo to o přesvědčování těmito slovy? Ne. Šlo o to, aby se předvedlo divadlo, a bylo to divadlo Světového ekonomického fóra (WEF), Larryho Finka, který Trumpa pozval právě za tímto účelem, aby lidem v místnosti něco ukázal: moc, ke které by se měli připojit, pokud nechtějí zahynout.
Pokud tuto šarádu rozebereme na jádro, vidíme, že Donald Trump jedná v zájmu mocných v USA a požaduje, aby mu Dánové postoupili Grónsko. Vidíme ostatní vazalské státy shromážděné v NATO, které ani jednotlivě, ani kolektivně nemohly Dánům nabídnout byť jen nejmenší záblesk naděje na úspěch. Od samého začátku je jasné: USA Grónsko získají. Skutečnost, že toto přání bylo opakovaně vyjadřováno sto let, nebyla k ničemu. Nyní však s Trumpem do Oválné pracovny dorazil někdo, kdo se nebojí opustit pouhé zbožné přání a místo toho formulovat jasnou vůli. To potlačilo jakékoli pobouření v zárodku, než autoři projevů vůbec mohli začít formulovat své argumenty. Nemělo by se také přehlížet, že Trump se na oplátku ničeho nevzdá, kromě komodity známé jako „dolar“, která se v USA regeneruje jako šílená. Rozhodně ne NATO. USA samozřejmě NATO nepotřebují, aby se vojensky udržely proti Rusku nebo Číně. Potřebují NATO, aby se Evropané nemohli spojit s Ruskem, ale aby byli udržováni ve strachu z ruské invaze. Navíc americký zbrojní průmysl potřebuje NATO jako zákazníka. Takovou organizaci nerozpustíte kvůli absurdní představě, že by evropské země NATO mohly riskovat ozbrojený konflikt s USA jen proto, aby si udržely kus ledu.
Celá dohoda, která v podstatě žádnou dohodou není, ale jednostranným prohlášením o záměru, mohla proběhnout bez jakékoli mediální pozornosti. Jednoho dne by noviny informovaly, že Dánsko a USA podepsaly dlouhodobou smlouvu, která by USA převedla výhradní práva na využívání ropy v Grónsku. Podmínky dohody zůstaly důvěrné.
Ty bystrější mysli by se krátce zastavily, řekly „aha“ a „aha“ a zapamatovaly si informaci, protože tato znalost by se mohla později ukázat jako užitečná. Méně bystré mysli by si ji vůbec nezaregistrovaly.
Tak proč ta podívaná?
Pro koho se pořádají divadelní představení? Pro chléb a cirkusy! Pro lid, pro veřejnost.
Evropské veřejnosti byla ukázána nadřazenost USA, nikoli v abstraktních číslech ze statistik, ale v postavě všemocného Donalda Trumpa, a zároveň byla jasně dána najevo bezmocnost jejich vlastních vůdců, jejichž kapitulaci lze prodávat pouze jako „rozum“.
To povede k tomu, že kritické hlasy USA budou méně slyšet, protože většina mírumilovných občanů, kteří si uvědomují svou vlastní bezmocnost, je méně nakloněna rebeliím. Strany, které se snaží získat hlasy spojením s Ruskem, stejně jako ty, které prosazují silnější a suverénnější politiku vůči USA, ztratí podporu. Dokonce i plány na armádu EU budou vnímány s větší skepsí než minulý týden.
Očekávám, že se protitrumpovské nálady v médiích, včetně ARD a ZDF, také posunou směrem k Trumpovi přátelštějšímu, nebo alespoň neutrálnímu zpravodajství.
Je to nepopiratelné: na konci prvního roku svého druhého funkčního období je Trump pevně v sedle. I když teď jede jen po západní polokouli, je krotká a neprůstřelná.
A zbytek – mějte respekt.
