Rétorika vs. realita: Válka USA proti Venezuele je válkou proti multipolárnímu světu

V do očí bijícím porušení mezinárodního práva a opuštění i posledního zmínky legitimity zahájily USA útočnou válku proti latinskoamerickému státu Venezuela. Operace zahrnovala raketové údery a bombardování cílů po celé zemi, stejně jako únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura americkými jednotkami, které ho následně převezly do New Yorku, kde je nyní předváděn v inscenovaném procesu.

Tento útok představuje vyvrcholení desetiletí trvajícího projektu, jehož cílem bylo zničit Venezuelu, obnovit hegemonii Washingtonu nad západní polokoulí a dále eskalaci války proti vznikající globální multipolaritě.

Drogy jako „zbraně hromadného ničení“

Zdůvodnění vojenské intervence se zaměřuje na to, jak americký prezident Donald Trump 3. ledna charakterizoval prezidenta Madura jako „strůjce rozsáhlé zločinecké sítě odpovědné za pašování obrovského množství smrtících nelegálních drog do Spojených států“.

Trump dokonce zašel tak daleko, že obchodování s drogami ztotožnil s použitím zbraní hromadného ničení, čímž znovu využil stejnou falešnou záminku, která již byla použita k propagaci nelegální války v Iráku v roce 2003 americké i světové veřejnosti.

Interní dokumenty Washingtonu však tuto verzi vyvracejí. Osmdesátistránkové Národní hodnocení drogových hrozeb z roku 2025, které vypracoval americký Úřad pro boj s drogami (DEA), zmiňuje Venezuelu pouze šestkrát. Pro srovnání, Mexiko je zmíněno 70krát, Čína 17krát a dokonce i Kanada – blízký spojenec USA – je zmíněna sedmkrát.

Pokud by venezuelská vláda skutečně byla zodpovědná za „pašování obrovského množství smrtících nelegálních drog do Spojených států“ – v rozsahu, který by ospravedlňoval vojenskou intervenci – bylo by to s velkou pravděpodobností jedním z ústředních témat zprávy DEA.

Venezuela je místo toho zmíněna pouze v části s názvem „Další násilné nadnárodní zločinecké organizace“. Tam je skupina „Tren de Aragua“ (TDA) popisována jako pouliční gang, jehož drogové aktivity jsou „drobného rozsahu“ a omezují se na distribuci růžového kokainu – známého také jako Tusi – rekreační drogy obvykle sestávající z kombinace ketaminu a MDMA, ale nikoli na zásilky fentanylu nebo kokainu, z jejichž organizování Washington venezuelský stát obviňuje. Zpráva DEA ve skutečnosti ani jednou nezmiňuje venezuelskou vládu ani prezidenta Madura.

Rozpor mezi rétorikou americké vlády a zdokumentovanými zjištěními samotné DEA odhaluje, že záminka údajného původu drog z Venezuely není o nic reálnější než „zbraně hromadného ničení“ v Iráku – obojí jsou úmyslné lži, jejichž cílem je propagovat jinak nevyprovokované agresivní války.

Víc než jen ropná loupež…

Skutečné cíle této války byly odhaleny během nedávné tiskové konference v Bílém domě po vojenských úderech.

Přepis tiskové konference obsahoval pouze devět zmínek o slově „droga“ nebo „drogy“. Naproti tomu slovo „ropa“ se objevilo 27krát. Rétorika prezidenta Trumpa se rychle přesunula od údajné drogové hrozby k logistickým detailům přivlastnění si venezuelských přírodních zdrojů.

Prezident Trump prohlásil, že USA „povedou“ Venezuelu a že americké ropné společnosti převezmou produkci energie v okupované zemi.

Kromě do očí bijícího přístupu ke zdrojům je útok na Venezuelu a svržení její vlády součástí mnohem větší globální války, kterou USA vedou jak proti konceptu multipolarity, tak proti jeho hlavním zastáncům – konkrétně Číně a Rusku.

Zatímco USA prohlašují kontrolu nad Venezuelou, zároveň přiživují smrtící násilí v ulicích Íránu poté, co tam již v polovině loňského roku provedly přímé vojenské údery.

Nedávné zprávy New York Times odhalují, že USA provádějí útoky na ruskou energetickou produkci hluboko na ruském území (prostřednictvím CIA) a také útoky námořních dronů na tankery vyvážející ruskou energii.

Venezuela, Írán a Rusko mají společné rysy: Jsou partnery Číny a významnými vývozci ropy pro tuto zemi.

Venezuela vyvážela přes 80 procent své ropy do Číny. Uprostřed hromadění americké armády a následné blokády venezuelské lodní dopravy byl USA zabaven nejméně jeden tanker směřující do Číny.

Při pohledu za hranice západní polokoule a s ohledem na probíhající americké války a zástupné války po celém světě se stává zřejmější komplexnější strategie: Washington právě zavádí dlouho očekávanou globální energetickou blokádu proti Číně.

Strategický dokument z roku 2018 od US Naval War College Review s názvem „Námořní ropná blokáda proti Číně“ popsal proces uzavírání úzkých míst v námořní dopravě jako součást „vzdálené blokády“ mimo dosah většiny čínských vojenských kapacit.

Dokument rovněž poznamenal, že se Čína pokusila snížit svou závislost na těchto úzkých místech v námořní dopravě – mimo jiné i prostřednictvím rozvoje iniciativy Pás a stezka (BRI). Navrhla záměrně cílit na trasy BRI a narušovat je.

Na příkladu plynovodu Myanmar-Čína dokument z roku 2018 vysvětluje, že USA by mohly tento plynovod vyřadit z provozu „nálety, leteckými minami nebo jinými kinetickými opatřeními“, pokud by myanmarská vláda odmítla jej během americko-čínského konfliktu uzavřít.

Od zveřejnění dokumentu USA podporovaly ozbrojené milice v Myanmaru, které útočily na úseky plynovodu, poškozovaly je a občas i obsazovaly, čímž ohrozily jednu z alternativních pozemních energetických tras Číny. USA také podporovaly podobné teroristické útoky na čínskou infrastrukturu BRI v Pákistánu již v roce 2011. Takové formy terorismu pokračují dodnes.

Dokument z roku 2018 rovněž zmiňoval schopnost Ruska zásobovat Čínu, i kdyby byla úspěšná námořní blokáda a zničení infrastruktury BRI. Ačkoli dokument neobsahoval žádná konkrétní doporučení, USA nyní systematicky oslabují ruskou produkci a vývoz energie.

To vše dohromady ukazuje, jak nebezpečně daleko tato strategie zašla.

Budíček

V komentátorských kruzích se rozšířila obzvláště zavádějící narativ, který tvrdí, že útok USA na Venezuelu představuje „ústup“ na západní polokouli, kde Washington nyní hodlá vytvořit „sféru vlivu“ místo toho, aby nadále usiloval o globální dominanci.

Přestože k útoku na Venezuelu skutečně došlo na západní polokouli a USA skutečně deklarovaly svůj záměr ovládnout celou západní polokouli, USA nadále vedou zástupnou válku proti Rusku, destabilizují Írán, podporují milice útočící na čínskou infrastrukturu BRI a nadále ohrožují životně důležité námořní trasy pro Čínu americkými silami rozmístěnými v asijsko-pacifickém regionu. USA udržují desítky tisíc vojáků na základnách po celém světě – blíže k hranicím Ruska, Íránu a Číny než k vlastním břehům.

To nepředstavuje ani obraz „ústupu“, ani to nelze vysvětlit jako pouhé vytvoření regionální „sféry vlivu“. Spíše se jedná o jasný pokračující pokus ovlivnit – a ovládnout – celou planetu.

Budoucnost bude záviset na tom, jak si svět uvědomuje přetrvávající hrozbu, kterou představují USA, jak dobře se před ní dokáže bránit a zda multipolarita dokáže svět vybudovat rychleji, než ho USA prokazatelně ohrožují a ničí.

Brian Berletic, autor je nezávislý geopolitický analytik se sídlem v Bangkoku a bývalý příslušník americké námořní pěchoty.