147 let pěstování žita: Tento experiment vyvrací další klimatický horor

Po celá desetiletí se opakovaně tvrdí, že změna klimatu ohrožuje úrodu a potravinovou bezpečnost. Experiment s ozimým žitem, který probíhá od roku 1878, však vykresluje jiný obraz. Počasí a klima hrají ve střednědobém horizontu pouze omezenou roli.

Od roku 1878 se na experimentálním pozemku Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu rok co rok pěstuje žito. Přesněji řečeno, ozimé žito, které se každý podzim znovu vysévá. To je 147 let monokultury. Co začalo jako dlouhodobý experiment týkající se kvality půdy a výnosů plodin (bez hnojiv, ale i s různými hnojivy na jednotlivých pozemcích), se nyní stává zajímavým i z hlediska dopadů klimatických změn na úrodu.

Analýza údajů o výnosech z let 1879 až 2010, kterou provedli Herbst, Schmidt a Merbach, ukazuje, že ani změny teploty, ani srážkové vzorce nevysvětlují dlouhodobý vývoj výnosu této odrůdy žita. Vědci nenalezli žádný silný statistický vztah mezi údaji o počasí a výnosy v jednotlivých desetiletích. Jinými slovy, po více než století nehrálo klima prakticky žádnou rozhodující roli v dlouhodobém vývoji výnosů.

Autoři analýzy vysvětlují: „Důvody poklesu výnosu v prvních 40 letech po zahájení experimentu byly způsobeny především negativními vlivy monokultury a používáním osiva z experimentální parcely. Zvýšení výnosu lze připsat především použití nových, výnosnějších odrůd, pravidelné aplikaci pesticidů a možná i zvýšené koncentraci CO2 v atmosféře.“

Toto období zahrnuje konec malé doby ledové, několik teplých období, chladných období, suchá desetiletí, vlhká léta, dvě světové války, industrializaci a znatelné teplotní změny. Pokud by klima skutečně bylo dominantním faktorem výnosu, měl by být patrný jasný trend. Žádný takový trend však neexistuje. Významnou roli hraje hnojení, úrodnost půdy, hospodaření s živinami a výběr odrůd.

„Neustálé pěstování žita“ není důkazem, že počasí je irelevantní. Samozřejmě, horko, sucho nebo vlhké podmínky ovlivňují jednotlivé sklizně. Ukazuje to však, že často uváděný dominantní vliv klimatu na dlouhodobý vývoj výnosů jednoduše neexistuje. Spíše to ukazuje, že dobrých výsledků lze dosáhnout cílenými opatřeními (nové odrůdy, pesticidy atd.). Důraz by měl být kladen na toto – ne na nesmyslné stanovování cen CO2 a absurdní cíle „nulových čistých emisí“.